Brestlitevský mír

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hranice mezi bolševickým Ruskem a Ústředními mocnostmi po podepsání příměří

Brestlitevský mír z 3. března 1918 byla mírová smlouva, která potvrzoval vítězství ústředních mocností na Východní frontě během první světové války po kapitulaci Ruska (nikoliv po uzavření separátního míru jak se nepřesně uvádí).

Po bolševické revoluci Rusko odmítlo účast ve válce a tím i další spolupráci s Dohodou návrhem mírové smlouvy. Ruská východní fronta se rozpadla. Toho využilo Německo s Rakouskem-Uherskem k rozsáhlému útoku na všech úsecích východní fronty. Německo s Rakouskem-Uherskem dobyly zpět území, z nichž byly vytlačeny Carskou armádou, tj. území dnešního Polska, a získaly území, na kterých je dnes Ukrajina a Pobaltí, jakož i bývalou Karskou oblast v Zakavkazsku. Sovětská vláda podepsala 3. března 1918 v Brestu Litevském v dnešním Bělorusku smlouvu o příměří, ve které Rusko uznalo právo ústředních mocností na nově získaná území. Německé armády byly přesunuty na západní frontu, kde se schylovalo k rozhodujícím bojům první světové války.[1] Smlouva také zavazovala Sověty, aby na svém území nestrpěli vojenské oddíly nepřátelské ústředním mocnostem. To se mimo jiné týkalo i Československých legionářů.[2]

Brestlitevský mír měl pro bolševické Rusko rozporuplné následky. Na straně jedné pomohl bolševikům získat čas na udržení výsledků své revoluce. Podle některých historiků Rusko obdrželo od Německa za ukončení východní fronty úplatek několik milionů marek ve zlatě. Na straně druhé znamenal významné územní ztráty zhruba 1 milionu kilometrů čtverečních. Rusko přišlo o Finsko, Pobaltí, část Polska, Ukrajinu, Bělorusko a Besarábii. Proti brestlitevskému míru se sice postavil jeden z vůdců revoluce – Lev Trockij, ovšem Lenin měl silnější pozici. Ve výsledku bylo obětováno území ve prospěch obnovení míru a ukončení utrpení obyvatel. Avšak ani sám V. I. Lenin neměl v úmyslu Brestlitevský mír, který později popsal jako „hanebnou smlouvu“, dlouho dodržovat a po německé kapitulaci v 1. světové válce se ho zřekl.[zdroj?]

Separátní mír nebo kapitulace[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha : Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 37-40. Dále jen PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa.. 
  2. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 62–66.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]