Německo-sovětská smlouva o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zóny zájmů Sovětského svazu a Třetí říše na území druhé polské republiky v souladu s ustanoveními tajného dodatkového protokolu k paktu Molotov-Ribbentrop ze dne 23. srpna 1939: Hnědá barva - zájmové území III. Říše, červená - zájmové území SSSR
Zóny zájmů Sovětského svazu a Třetí říše na území druhé polské republiky v souladu s Německo–sovětskou smlouvou o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie ze dne 28. září 1939: Hnědá barva - zájmové území III. Říše, červená - zájmové území SSSR

Německo-sovětská smlouva o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie je mezinárodní dohoda uzavřená v Moskvě mezi Třetí říší a Svazem sovětských socialistických republik 28. září 1939 po kapitulaci Varšavy, na konci agrese Třetí říše a Sovětského svazu do Polska (jenž byla zahájena 1. září 1939). Smlouva je také známa jako druhý pakt Ribbentrop - Molotov, protože byla podepsána stejnými lidmi jako první pakt (Joachim von Ribbentrop a Vjačeslav Molotov), měla stejný charakter, a je přímým pokračováním paktu Ribbentrop - Molotov. Byla zveřejněna jen malá část obsahu této smlouvy, většina textu (tři tajné protokoly) zůstala utajena.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Smlouva uspořádávala členění polské území, stanovila sféry vlivu německých a ruských okupantů, a vymezovala prostor pro další spolupráci. Prohlašovala zároveň, že závěry vyplývající ze smlouvy nemohou být v žádném případě napadeny jinými státy.

Tajné doplňky[editovat | editovat zdroj]

Územní záležitosti byly vyjednány mezi agresory: provincie Lublin a východní části provincie Varšavy - území, které se podle paktu Molotov-Ribbentrop nacházely v sovětské sféře vlivu byly převedeny do německé zóny, a jako kompenzace těchto ztrát byla Sovětskému svazu, tajným protokolem, připojena ve smlouvě do sovětské sféry vlivu Litva. Po sovětském ultimátu v červnu 1940 došlo k okupaci Litvy Rudou armádou, a byla připojena k Sovětskému svazu jako Litevská SSR, spolu s Lotyšskem a Estonskem. Na žádost Stalina, Hitler musel opustit myšlenku vzniku zbytkového polského státu na okupovaných územích, strany porušily mezinárodní práva Haagské úmluvy IV roku 1907.[1]

Podrobnější informace naleznete v článku Okupace pobaltských států.

Dalším tajným ustanovením bylo prohlášení, že obě strany nebudou tolerovat na svém území jakoukoliv propagandu, která se vztahuje na území druhé smluvní strany. Budou na svém území potlačovat všechnu takovou propagandu od počátku a vzájemně se informovat v souvislosti s vhodnými opatřeními pro tento účel. To se stalo základem pro vzájemné spolupráce mezi zvláštními službami obou zemí, od přelomu let 1939 a 1940 a stalo se základem čtyř společných konferencí Gestapo-NKVD .

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Traktat o granicach i przyjaźni III Rzesza – ZSRR (1939) na polské Wikipedii.

  1. Oddíl III Úmluvy: "Výkon války na území nepřítele." Během druhé světové války polský stát okupovali pouze signatáři smlouvy z 28.09.1939: Třetí říše a Sovětský svaz." Analiza prawnomiędzynarodowa i stosunek społeczności międzynarodowej do państwa polskiego i jego statusu po wrześniu 1939 p. Henryk Batowski, Rok 1940 w dyplomacji europejskiej, Poznań 1981, Wydawnictwo Poznańskie, ISBN 83-210-0173-4 , s.11-26 i passim. Por. też: Henryk Batowski, Polska dyplomacja na obczyźnie 1939-1941, Kraków 1991, Wydawnictwo Literackie, ISBN 83-08-02284-7 .

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Sławomir Dębski Między Berlinem a Moskwą. Stosunki niemiecko-sowieckie 1939-1941 ,Warszawa 2007 , 2. vydání, opravené, Polski Instytut Spraw Międzynarodowych ISBN 978-83-89607-08-9
  • Marek Kornat, Polska 1939 roku wobec paktu Ribbentrop_Mołotow. Problem zbliżenia niemiecko-sowieckiego w polityce zagranicznej II Rzeczypospolitej. Warszawa 2002, Wyd. Polski Instytut Spraw Międzynarodowych, ISBN 83-915767-2-8;