Vjačeslav Michajlovič Molotov
Vjačeslav Michajlovič Molotov | |
---|---|
![]() | |
Narození | 25. únorajul. / 9. března 1890greg. nebo 9. března 1890 Sovětsk |
Úmrtí | 8. listopadu 1986 (ve věku 96 let) Moskva |
Příčina úmrtí | Alzheimerova choroba |
Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
Alma mater | Imperátorský petrohradský polytechnický institut (1911–1916) |
Povolání | politik, diplomat a státník |
Ocenění | Leninův řád (1940) medaile Srp a kladivo (1943) Leninův řád (1943) Leninův řád (1945) Leninův řád (1950) … více na Wikidatech |
Politické strany | Ruská sociálnědemokratická dělnická strana (bolševická) (1906–1918) Komunistická strana Sovětského svazu (od 1918) |
Nábož. vyznání | ateismus |
Choť | Polina Semjonovna Žemčužinová |
Funkce | Candidate member of the Politburo of the CPSU Central Committee (1921–1926)![]() Q97314829 (1921–1922)člen Politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (1926–1957) Chairman of the Council of People's Commissars (1930–1941) poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1938–1946) … více na Wikidatech |
Podpis | ![]() |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vjačeslav Michajlovič Molotov (rusky Вячеслав Михайлович Молотов, roz. Skrjabin (Cкрябин),[1] 25.jul./ 9. března 1890greg. – 8. listopadu 1986)[1] byl dlouholetý přední činitel KSSS a SSSR, stal se blízkým spolupracovníkem V. I. Lenina i J. V. Stalina. Proslul zejména jako Stalinův ministr zahraničí za druhé světové války a v následujícím období vznikání Východního bloku, účastnil se vrcholných spojeneckých konferencí a měl značný podíl na vzestupu Sovětského svazu mezi světové supervelmoci. Pro svůj revolucionářský pseudonym (Молот = kladivo), svou bezvýhradnou loajalitu a vyjednavačskou tvrdost měl přezdívku „Stalinovo kladivo“.
Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v obci Kukarka (dnes Sovětsk, Kirovská oblast). Pocházel z aristokratické rodiny jménem Skrjabin, se známým skladatelem a klavíristou A. N. Skrjabinem ale příbuzní nebyli. Už jako šestnáctiletý student gymnázia v Kazani se nadchl pro revoluční ideály a roku 1906[1] vstoupil do bolševické frakce Ruské sociálně demokratické dělnické strany. Roku 1917 se podílel na říjnové revoluci, v letech 1920–1921 byl tajemníkem ÚV KS(b) Ukrajiny. V letech 1921–1930 působil jako tajemník ÚV, od roku 1926 člen politbyra a v letech 1930–1941 předseda rady lidových komisařů, poté byl v letech 1941–1957 náměstkem předsedy rady lidových komisařů či ministrů; zároveň v letech 1939–1949 a 1953–1956 působil jako lidový komisař (ministr) zahraničí.
23. srpna 1939 v Moskvě podepsal s Joachimem von Ribbentropem smlouvu o neútočení a (tajném) rozdělení sfér vlivu mezi Německem a SSSR, tzv. Pakt Molotov–Ribbentrop.
Patřil k hlavním strůjcům masového teroru a represí, vynikal krutostí a zároveň se Stalina tak bál, že se neodvážil ozvat ani proti zatčení své ženy v roce 1949[1].
V roce 1957 vystoupil proti N. S. Chruščovovi, za což byl vyloučen z politbyra a nařčen z příslušnosti k protistranické skupině.[1] Stal se velvyslancem v Mongolsku a později pracoval jako stálý představitel SSSR u MAAE ve Vídni (1960–1962).[1] Po XXII. sjezdu KSSS byl vyloučen ze strany pro „aktivní účast na masových represích“, roku 1984 byl však ještě slavnostně rehabilitován, na přání tehdejšího generálního tajemníka K. U. Černěnka. Zemřel v ústraní v Moskvě v úctyhodném věku 96 let, přežil všechny vůdce Sovětského svazu kromě Gorbačova.
Citát: „Svůj úkol jsem jako ministr zahraničí viděl v co možná největším rozšíření hranic naší vlasti. A zdá se, že jsme se společně se Stalinem s tímto úkolem nevypořádali špatně.“[2]
Na jeho počest neslo město Perm v letech 1940–1958 název „Molotov“ a město Severodvinsk v letech 1938–1957 jméno „Molotovsk“.
Spolupachatel Katyňského masakru[editovat | editovat zdroj]

-
Berijův doplněk
-
str. 2
-
str. 3
-
str. 4
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f Аксютин, Ю. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-08-16]. Heslo МО́ЛОТОВ. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Zubov, Dějiny Ruska I., str. 916
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ČUJEV, Felix. Vzpomínky Molotova. [Říčany u Prahy]: Orego, 1996. 286 s. ISBN 80-902107-3-2.
- KRONER ZEITUNG neděle 15. 7.2007. (Molot=rusky kladivo) Reportáž z Moskvy s Molotovovou vnučkou Larissou Alexandrejevnou, str. 36, 37.
- ZUBOV, Andrej, ed. Dějiny Ruska 20. století. Překlad Libor Dvořák et al. 1. vyd. Díl I. 1894 – 1939. Praha: Argo, 2014. 949 s. ISBN 978-80-257-0921-4. S. 722 – 723.
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Molotovův košík s chlebem
- Molotovův koktejl je název pro zápalnou láhev, který jí dali finští vojáci bojující proti Sovětskému svazu v zimní válce v roce 1939.
- Molotovova linie
- Molotovův plán
- Pakt Ribbentrop–Molotov
- Molotov je předobrazem postavy Pištíka ze Zvířecí farmy George Orwella
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vjačeslav Michajlovič Molotov na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vjačeslav Michajlovič Molotov
- Sovětští politici
- Sovětští ministři zahraničí
- Sovětští diplomaté
- Sovětské osobnosti druhé světové války
- Velvyslanci Sovětského svazu
- Organizátoři Velké čistky
- Pachatelé Holodomoru
- Katyňský masakr
- Staří bolševici
- Členové KSSS
- Ruští ateisté
- Nositelé Leninova řádu
- Nositelé Řádu rudého praporu práce (SSSR)
- Nositelé Řádu Říjnové revoluce
- Lidé z Kirovské oblasti
- Josif Stalin
- Narození v roce 1890
- Narození 9. března
- Úmrtí v roce 1986
- Úmrtí 8. listopadu
- Úmrtí v Moskvě
- Pohřbení na Novoděvičím hřbitově