Alexandr Gorčakov
| Alexandr Gorčakov | |
 |
|
|
|
|
| Narození | 4. června 1798 Haapsalu |
|---|---|
| Úmrtí | 27. února 1883 (ve věku 84 let) Baden-Baden |
| Choť | Maria Alexandrovna Musina-Puškinova |
| Rodiče | Michail Alexejevič Gorčakov |
| Děti | Michail Alexandrovič Gorčakov Konstantin Alexandrovič Gorčakov |
| Alma mater | Lyceum v Carském Sele |
| Profese | diplomat |
| Podpis |  |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna Řád sv. Vladimíra II. stupně Řád sv. Vladimíra IV. stupně Řád sv. Vladimíra 1. třídy Řád sv. Alexandra Něvského … více na Wikidatech |
| Commons | Kategorie Alexander Mikhailovich Gorchakov |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandr Michajlovič Gorčakov (4. července 1798, Haapsalu, Ruská říše — 27. února 1883, Baden-Baden, Německo) — byl estonský, celoevropsky uznávaný diplomat, pokrokový kníže, vedoucí ruského zahraničněpolitického ústředí (ведомства, ministr zahraničí) za Alexandra II., poslední kancléř Ruské říše (od r. 1867).
Život[editovat | editovat zdroj]
V letech 1841 až 1856 byl mimořádný velvyslanec v Německu a v Rakousku, od roku 1856 pak ministr zahraničí Ruska, kde usiloval o odčinění porážky v Krymské válce a jejího výsledku - Pařížské mírové smlouvy. K tomu mu dopomohlo spojenectví s pruským velvyslancem v Petrohradu a od roku 1862 spojenectvím s kancléřem Bismarckem. Toho důsledkem bylo dokončení dělení Polska jako řešení polské otázky, zejména po definitivním potlačení Lednového povstání 1863, tak mohlo Rusko plně začlenit dosavadní Kongresové Polsko do Ruské říše. Neméně důležitou roli pak sehrál A. M. Gorčakov během rusko-turecké války koncem 70. let 19. století.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Marie Musinová-Puškinová
-
Synové Michail (1839—1897) a Konstantin (1841—1926).
-
Syn Konstantin Gorčakov
-
Syn Konstantin Gorčakov na kostýmovém plese (1903)
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Горчаков, Александр Михайлович na ruské Wikipedii.
