Kazaň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kazaň
Казань / Казан
Kazaňský kreml a další významné stavby
Kazaňský kreml a další významné stavby
Kazaň – znak
znak
Kazaň – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška116 m n. m.
Časové pásmoUTC+3
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhPovolžský
RepublikaTatarstán
Administrativní dělení7 rajónů
Kazaň na mapě
Tatarstán na mapě Ruska
Kazaň
Kazaň
Město na mapě Tatarstánu
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha425,3 km²
Počet obyvatel1 259 173 (2022)
Hustota zalidnění2 960,7 obyv./km²
Etnické složeníRusové (48,6 %), Tataři (47,6 %) a další
Náboženské složenípravoslaví a sunnitský islám
Správa
Starostaİlsur Metşin (Jednotné Rusko)
Vznik1005
Oficiální webkzn.ru
Telefonní předvolba+7 843
PSČ420 xxx
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kazaň (rusky Казань, tatarsky Казан) je administrativním a kulturním centrem Tatarstánu a jedním z největších měst v Rusku. Zároveň je střediskem Povolžského federálního okruhu a Povolžského ekonomického rajónu. Nachází se v evropské části Ruské federace na levém břehu řeky Volhy (a na jejím soutoku s Kazankou). Zachovalo se zde mnoho stavebních památek včetně Kazaňského kremlu. Žije zde přibližně 1,26 milionu obyvatel, převážně Tataři a Rusové.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kazaň v době vlastní nezávislosti[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Kazaň, Adam Olearius, 1630

Kazaň založili údajně Povolžští Bulhaři, ačkoliv se o tom spekuluje, a to v době někdy mezi 11. a 13. stoletím. Jedním z nejstarších nálezů v Kazani byla česká mince z jedenáctého století se zobrazením svatého Václava, kterou našli během vykopávek v Kazaňském kremlu.[1] Svoje vlastní mince začali v Kazani razit až v roce 1408. Z této doby pochází první stavby místního kremlu. V tomto období mělo město význam jako zastávka obchodníků na cestě ze Skandinávie do dnešního Íránu. Vznikl zde bazar, který se stal centrem obchodu v celé oblasti; hlavně s nábytkem. Po zničení Zlaté hordy v 15. století se zde postupně zformoval Kazaňský chanát, který bohatl. Jeho centrum, Kazaň, velmi prosperovalo. Byla opravena citadela a posíleno opevnění. V roce 1487 se Rusové pokoušeli Kazaň dobýt, ale neúspěšně.

Kazaň v době ruského carství[editovat | editovat zdroj]

Město na rytině z roku 1767

Teprve Ivan IV. Hrozný v polovině 16. století Kazaň úspěšně připojil k Rusku. Byl ustanoven nový správce města – kníže Alexandr Gorbatyj Šujskij, za jehož vlády byli mnozí Tataři zabiti, obráceni násilně ke křesťanství a nakonec vystěhováni na místo vzdálené 50 km od města. V Kazani samotné byly zbořeny všechny mešity a paláce patřící Tatarům. O několik let později, v roce 1579, navíc vypukl velký požár. Po něm byl opět obnoven Kazaňský chanát, tentokrát už i s pomocí samotných Rusů. Roku 1612 byla ale jeho nezávislost zrušena, a to ruským nacionalistou Kuzmou Mininem. Toto období pro nás zůstává zatím nejasné, není o něm mnoho informací.

Ikona Naší Paní Kazaňské

V roce 1708 byl Kazaňský chanát zrušen celý a přeměněn na gubernii. To se událo v době Petra Velikého. Po jeho návštěvě se v Kazani začaly vyrábět lodě pro Kaspickou flotilu. Na konci 18. století, v roce 1774, vypuklo povstání pohraničníků a rolníků vedené donským kozákem Jemeljanem Pugačovem, při němž bylo město téměř zničeno. Za vlády Kateřiny Veliké pak bylo rychle obnoveno. Byl zde povolen islám, přesto však diskriminace Tatarů neskončila. Na začátku 19. století tak už na Kazaňské státní univerzitě mohli tisknout Korán a začal rozvoj města.

Ke sklonku 19. století se město stalo průmyslovým centrem středovolžské oblasti, kam se lidé stěhovali za prací. Roku 1875 byla ve městě zřízena koňská dráha, kterou v roce 1899 nahradila elektrická tramvaj. Pravomoci Tatarů po revoluci v roce 1905 neustále rostly, Tataři získali kulturní autonomii a město se stalo jejich kulturním centrem. Začaly se objevovat první noviny v tatarštině a vzniklo tatarské divadlo.

Kazaň v době SSSR a současnosti[editovat | editovat zdroj]

Panorama města

V noci z 6. na 7. srpna 1918 obsadili město českoslovenští legionáři a převzali ruský carský zlatý poklad. Město drželi 44 dní, než ustoupili bolševické přesile. [2]

Po revoluci a občanské válce mezi lety 1917 a 1919 zde bolševická moc ustanovila Tatarskou autonomní sovětskou socialistickou republiku. Tehdy zde žilo přibližně 200 000 lidí, město bylo středem náboženských aktivit celé oblasti. V rámci komunistického protináboženského boje byla uzavřena a zničena většina kostelů a mešit, stejně jako v celém SSSR. Během 2. světové války sem, jakož i do jiných měst v Povolží a v okolí Uralu, byly přestěhovány závody zaměřené na válečnou výrobu (výroba tanků a letadel), ve městě dodnes funguje např. Kazaňský vrtulníkový závod. Město rychle rostlo; zatímco pětisettisícovou hranici překonalo až v 50. letech, o zhruba dalších třicet let později se Kazaň stává již městem milionovým. Na jeho okraji vyrostlo mnoho panelových sídlišť. V 70. a 80. letech vzrostlo v kazaňských ulicích násilí a kriminalita mládeže. Tzv. Kazaňský fenomén způsobil paniku a ohlas v celém tehdejším Sovětském svazu a dodnes zůstává v paměti ruského národa. V roce 2023 vznikl o tomto sociálním jevu seriál Slovo pacana. Krev na asfaltu.[3]

Po pádu sovětského impéria se v Kazani opět začala rozvíjet tatarská kultura, stavěly se nové mešity a kostely. Centrum města prošlo rozsáhlou rekonstrukcí. Roku 2005 byla v Kazaňském kremlu u příležitosti výročí tisíc let od založení města otevřena mešita Kul Šerif, svého času největší mešita v Rusku. Místní kreml je symbolem státnosti celého Tatarstánu. K tisíciletí existence města bylo slavnostně otevřeno také nové metro. Nachází se zde také letiště Kazaň, největší v Tatarstánu. Ve městě se vyráběly nadzvukové bombardéry s měnitelnou geometrií křídel Tu-22M a dosud se vyrábí Tu-160.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

  • 1550 – 50 000
  • 1708 – 40 000
  • 1830 – 43 900
  • 1839 – 51 600
  • 1859 – 60 600
  • 1862 – 63 100
  • 1883 – 140 000
  • 1897 – 130 000
  • 1917 – 206 600
  • 1926 – 179 000
  • 1939 – 398 000
  • 1959 – 667 000
  • 1979 – 989 000
  • 1989 – 1 094 400
  • 1997 – 1 076 000
  • 2000 – 1 089 500
  • 2002 – 1 153 000
  • 2010 – 1 138 000

Významné stavby[editovat | editovat zdroj]

Pohled na centrum města; v dáli je vidět mešita, nejvyšší budova místního kremlu.

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VAVROUŠKA, Petr. Česká mince mění město. Český rozhlas. Dostupné online [cit. 2016-11-13]. 
  2. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12 - 25, 30 - 137, 140 - 149
  3. Яндекс. www.kinopoisk.ru [online]. [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]