Nikolaj Ernestovič Bauman
| Nikolaj Ernestovič Bauman | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17.jul. / 29. května 1873greg. 16/5, Musa Cälil Street |
| Úmrtí | 31. října 1905 (ve věku 32 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | poranění hlavy |
| Místo pohřbení | Vagaňkovský hřbitov |
| Bydliště | 16/5, Musa Cälil Street (1873–1891) |
| Povolání | revolucionář a politik |
| Politické strany | Komunistická strana Sovětského svazu Ruská sociálně demokratická dělnická strana |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaj Ernestovič Bauman (Николай Эрнестович Бауман, 17. květnajul./ 29. května 1873greg. Kazaň – 18. říjnajul./ 31. října 1905greg. Moskva) byl ruský revolucionář, vystupující také pod pseudonymem Grač („Havran"), příslušník bolševické frakce zabitý za revoluce v roce 1905.
Pocházel z živnostnické rodiny povolžských Němců a vystudoval školu pro veterináře v Kazani.[1] Jako student se stal radikálním marxistou a roku 1896 vstoupil do Svazu boje za osvobození dělnické třídy. V roce 1897 byl zatčen za podvratnou činnost, byl vězněn v Petropavlovské pevnosti a pak vypovězen do Vjatské gubernie, odkud se mu podařilo uprchnout a odejít do exilu. Ve Švýcarsku se seznámil s Vladimirem Iljičem Leninem a spolupracoval s ním na vydávání časopisu Jiskra. V prosinci 1901 se vrátil do Ruska a organizoval činnost Ruské sociálně demokratické dělnické strany, byl uvězněn v Lukjanovské věznici v Kyjevě, odkud se mu podařilo uprchnout. Po dalším odchodu do zahraničí vyšel najevo Baumanův poměr s vdanou ženou, kterou skandál dohnal k sebevraždě. Mnozí straníci požadovali Baumanovo vyloučení, avšak Lenin se za něj postavil.[2]
Na druhém sjezdu Ruské sociálně demokratické dělnické strany, kde došlo k rozdělení na bolševiky a menševiky, se Bauman stal blízkým Leninovým spojencem. V prosinci roku 1903 přijel do Moskvy a po dalším pobytu ve vězení se zapojil do revoluce. Dne 18. října 1905 vedl demonstraci před Taganskou věznicí, která přerostla v potyčky; na rohu Německé ulice Baumana napadl zaměstnanec Ščalovovy továrny a bývalý příslušník carské gardy Nikolaj Michalin a utloukl ho kovovou trubkou.[3] Baumanův pohřeb na Vagaňkovském hřbitově byl velkou demonstrací bolševického hnutí, pro které se stal Bauman propagandistickým symbolem. Jeho jméno nese Baumanova moskevská státní technická univerzita a také stanice metra nedaleko ní.[4] V roce 1967 o něm natočil režisér Semjon Tumanov životopisný film, v němž hrál hlavní roli Igor Ledogorov.
Ohlas v beletrii[editovat | editovat zdroj]
- MSTISLAVSKIJ, Sergej Dmitrijevič. Havran, jarní pták. Překlad Miroslav Mervart, revidovala Terezie Silbernáglová. 2. vyd. Praha: Svět sovětů, 1951. 354 s. Románové zpracování posledního období života N. Baumana (1901–1905).
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Казанские истории Dostupné online
- ↑ Каспаров.Ru Dostupné online
- ↑ 24СМИ Dostupné online
- ↑ Жизнь замечательных имён Dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Ernestovič Bauman na Wikimedia Commons
