Stavropol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stavropol
Ставрополь
Stavropolské centrum
Stavropolské centrum
Stavropol – znak
znak
Stavropol – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška550 m n. m.
Časové pásmoUTC+3[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhSeverokavkazský
KrajStavropolský
Stavropol na mapě
Stavropolský kraj na mapě Ruska
Stavropol
Stavropol
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha277 km²
Počet obyvatel450 680 (2020)[2]
Hustota zalidnění1 627 obyv./km²
Správa
StarostaIvan Ivanovich Ulyanchenko (od 2020)
Vznik1777
Oficiální webwww.stavadm.ru
Telefonní předvolba(+7)8652
PSČ355000–355047
Označení vozidel26
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stavropol (rusky Ста́врополь, dříve Vorošilovsk) je město v Severokavkazském federálním okruhu Ruské federace; leží ve Stavropolské vysočině v Předkavkazsku. Je hlavním městem Stavropolského kraje. Žije zde přibližně 451 tisíc[2] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stavropol byl založen knížetem Grigorijem A. Potěmkinem roku 1777 jako vojenský tábor, o necelé desetiletí později byl povýšen na město. Byl důležitou základnou Ruské imperiální armády pro její výboje v Kavkazu. Roku 1847 se město stalo sídlem gubernie.

Mezi lety 19351943 nesl název Vorošilovsk po Klimentu Vorošilovi. Později se proslavil jako rodiště prvního prezidenta Sovětského svazu, Michaila Gorbačova.

Stavropolsko mělo poměrně významnou menšinu Ukrajinských kozáků, která však byla během éry SSSR rusifikována.

Charakter města[editovat | editovat zdroj]

Ve Stavropolu jsou továrny na výrobu nábytku, potravin, elektrotechniky a chemikálií. Dopravně je město napojeno jak na železnici, tak i na leteckou síť. Vede odsud i plynovod do Moskvy. Sídlí zde několik vysokých škol a mnoho kulturních zařízení.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. a b Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]