Amurská oblast

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Amurská oblast
Аму́рская о́бласть
Chybí zde svobodný obrázek
Vlajka
Vlajka
Znak
Znak
Geografie
Amurská oblast na mapě Ruska
Amurská oblast na mapě Ruska
Hlavní město Blagověščensk
Souřadnice
Rozloha 361 913[1] km²
Časové pásmo UTC+9[2]
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 829 204[3] (X/2010)
Hustota zalidnění 2,5 ob./km²
Jazyk ruština
Národnostní složení Rusové, Ukrajinci aj.
Náboženství pravoslaví
Správa regionu
Nadřazený celek Rusko Rusko
Druh celku oblast
Podřízené celky 20 rajónů, 9 měst
gubernátor Oleg Nikolajevič Kožemjakov
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2 RU-AMU
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amurská oblast (rusky Аму́рская о́бласть, Amurskaja oblasť) je federální subjekt Ruské federace (oblast). Nachází se asi 8 000 km východně od Moskvy, na březích řek Amur a Zeja. Jejími sousedy jsou republika Sacha (sever), Chabarovský kraj, Židovská autonomní oblast (východ), Čínská lidová republika (jih) a Zabajkalský kraj (západ). Oblast je součástí Dálněvýchodního federálního okruhu.

V Ruském impériu se pro oblasti kolem řeky Amur používal název Amurskij kraj (Аму́рский край), popř. Priamurje (Приаму́рье). Nejde o přesný opis dnešní Amurské oblasti, ale historicky se mu nejvíce přibližuje.

Administrativním centrem oblasti je Blagověščensk, založený roku 1856, což z něj dělá jedno z nejstarších měst dálného východu. Jde o tradiční centrum obchodu a těžby zlata.

Oblastí procházejí tři důležité železniční tratě - Transsibiřská magistrála, Bajkalsko-amurská magistrála a Amursko-jakutská magistrála.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Na severu oblasti se tyčí Stanové pohoří (rusky Станово́й хребе́т, Stanovoj chrebet), které tak tvoří hranici s republikou Sacha. Porost ve vyšších polohách se skládá ze sibiřské zakrslé borovice a alpinské tundry. V nižších polohách a v okolí řek pak najdeme především modřínové lesy s menším výskytem borovice a břízy. V pohoří také pramení řeka Zeja, na níž byla vybudována obrovská Zejská přehrada, rozkládající se na více než 2500 km² mezi Stanovým pohořím a pahorkatinou, procházející středem oblasti. Prostor mezi těmito dvěma pohořími vyplňuje bažinatá plošina. Na jihu území se pak rozkládá velká Amursko-Zejská plošina (rusky Амурско-Зейская Равнина, Amursko-Zejskaja ravnina), jež tak zabírá více než 40 % oblasti.

Na východní hranici se nachází další menší pohoří, které odděluje oblast od Chabarovského kraje. Ve zdejších smrkových a jedlových lesích pramení Selemdža, největší Zejský přítok. Jihovýchodně od Selemdži tečou řeky Bureja a Archara, kolem nichž se nachází nejpestřejší lesy v oblasti. Roste v nich například korejská borovice, mongolský dub a jiná obvykle spíš mandžuská flóra.

Řeky Zeja, Amur a Bureja tvoří jakýsi klín, nazvaný Zejsko-Burejská plošina (rusky Зейско-Буреинская Равнина, Zejsko-Burejnskaja ravnina), která je místem s nejzachovalejší přírodou v oblasti. Ačkoli byla část území vypálena pro zemědělství, stále zůstala velká území nedotčené přírody. Hnízdí zde vzácný jeřáb mandžuský, nebo ve volné přírodě nalezneme např. exotické ovoce durian.

Klima je na většině území silně kontinentální, na jihu přechází v monzunové. V lednu dosahuje na severu průměrná teplota až -40,0 °C, na jihu -24,0 °C; červencové průměry jsou v rozsahu od 16 °C do 21 °C. Průměrné roční úhrny srážek bývají od 500 do 600 mm, na horách dosahují až 1 000 mm s maximem v létě, kdy v červnu může spadnout až 70 %ročních srážek.

Oblast se nachází ve Vladivostocké časové zóně UTC+11, která je oproti moskevskému času předsunuta o 7 hodin. Místní střední sluneční čas se oproti úřednímu času předbíhá zhruba o 1,5 hodiny.

Historie[editovat | editovat zdroj]

5. - 10. století[editovat | editovat zdroj]

Na základě čínských záznamů Pej Š' (kronika severních dynastií) a Suej Šu (kronika dynastie Suej) se uvádí, že území původně náleželo prastarému kočovnému kmenu Š'-wej. Důkazy o jejich osídlení se nalezly i jižně od Stanového pohoří a západně od řeky Burej, na severovýchodě zasahovaly až k Ochotskému moři. Nosili dary dvoru dynastie Tchang, ale s nástupem dynastie Liao zmizely jakékoliv zmínky o nich.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Ve 13. století povodí řeky Zeja osídlil kmen Daurů, blízce příbuzný Čitům a Mongolům.

17. - 19. století[editovat | editovat zdroj]

Oblast později osidlovali zejména Mandžuové, než byla roku 1858 anektována Ruskem na základě rusko-čínské Aigunské dohody.

První příliv Rusů do regionu nastal v polovině 17. století, když hledali příjemnější klima, než jaké panovalo na severu. Další Rusové se do oblasti stáhli po opiových válkách. Poslední osidlování nastalo s dokončením Transsibiřské magistrály.

Vnitřní dělení[editovat | editovat zdroj]

Oblast se dělí na 20 rajónů a 9 měst. Tabulka níže uvádí uvádí největší sídla oblasti podle sčítání v r. 2010[4] a vzestup nebo pokles v porovnání s předchozím sčítáním.

Sídlo počet obyvatel Sídlo počet obyvatel
Blagověščensk 214 397 Rajčichinsk 20 499
Bělogorsk 68 220 Šimanovsk 19 815
Svobodnyj 58 594 Progress 11 146
Tynda 35 574 Skovorodino[p 1] 9 561
Zeja 25 042 Uglegorsk 5 834

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Dle sčítání lidu z roku 2010[3] žije v oblasti 829 204 lidí, z čehož 553 452 ve městech a 275 752 na venkově. Etnické rozdělení je následující: Rusové (94,3 %); Ukrajinci (2,0 %); Bělorusové (0,5 %), Arméni (0,5 %) a Tataři (0,4 %).[5] Celkem se obyvatelé hlásí ke 120 etnickým skupinám.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska objemu hrubého produktu je nejvýznamnější doprava (21 %), stavebnictví (16 %) a těžařství (16 %); dále to jsou obchod (9 %), zemědělství a lesní hospodářství (7 %), výroba a rozvod energií a vody (6 %) a zpracovatelský průmysl (4 %).

Těženo je hlavně uhlí (3 mil. t v r. 2011) a zlato. Roční výroba (2011) elektrické energie byla 11,7 TWh většinou z vodních elektráren (Burejské vodní elektrárny na Burejské přehradní nádrži o výkonu 2 010  MW a Zejské vodní elektrárny o výkonu 1 330 MW). Oblast má přebytek elektrické energie, který nestačí využít.

Podle údajů z r. 2011 se pěstuje především sója (827 tis. t), brambory (296 tis. t), méně zelenina (61 tis. t).

Dopravní tepnou je Transsibiřská magistrála na jihu a Bajkalsko-amurská magistrála na severu. Obě trati propojuje Amursko-jakutská magistrála, která vede dále na sever. V r. 2011 činil celkový objem přepravy 43 mil. tun, z toho 22 mil. tun připadlo na železnici a 20 mil. tun na automobilovou přepravu. Pokud jde o osobní dopravu, 89 % cestujících připadá na automobilovou dopravu. V oblasti jsou čtyři letiště místního významu.

Na jihu území se nachází kosmodrom Svobodnyj a je rozestavěn kosmodrom Vostočnyj.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Skovorodino netvoří vlastní městský rajón.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Административно-территориальное деление по субъектам Российской Федерации на 1 января 2010 года (xls). [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2010-07-14, [cit. 2012-09-08]. (xls) Dostupné online. (rusky) 
  2. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21, [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  3. a b Городскoe и сeльcкoe населениe пo субъектaм Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011, [cit. 2012-03-18]. (xls) Dostupné online. (rusky) 
  4. Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011, [cit. 2012-05-14]. (xls) Dostupné online. (rusky) 
  5. Национальный состав населения пo субъектaм Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011, [cit. 2012-09-08]. (xls) Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]