Ajgunská smlouva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ajgunská smlouva (rusky Айгунский договор, čínsky 璦琿條約) byla smlouva mezi Čínou pod vládou Dynastie Čching a Ruským impériem, uzavřená 28. května 1858 ve městě Ajgun. Byla vyhotovena v ruštině, mandžuštiněmongolštině. Jde o jednu z tzv. nerovných smluv. Smlouva zejména změnila hranice obou států, stanovené do té doby Něrčinskou smlouvou, a to ve prospěch Ruské říše. Čchingský císař Sien-feng Ajgunskou smlouvu schválil až podepsáním Pekingské smlouvy v roce 1860, která ruské územní zisky dále rozšířila.

Od počátku 18. století začali Rusové pronikat do velmi řídce a jen místními kmeny obydlených oblastí u řeky Amur. Nominálně tato území patřila jako Vnější MandžuskoMandžusku a tedy k Číně, která ale nad nimi faktickou kontrolu nevykonávala. Poté, co byl ruský vliv v těchto územích již silný, se Ruské impérium rozhodlo je anektovat. Oslabená Čína musela za daných okolností ruské podmínky přijmout.

Obsah smlouvy[editovat | editovat zdroj]

Ruská říše získala Ajgunskou smlouvou území na levém břehu řeky Amur, 64 vesnic východně od Amuru však zůstalo pod mandžuskou správou. Území vymezené severně řekou Amur, západně řekou Ussuri a východně a jižně Japonským mořem, bylo postaveno pod společnou mandžusko-ruskou správu. Ruským lodím se otevřel přístup k řekám Amur, UssuriSungari. Omezení pro vzájemný obchod u společné hranice byla zrušena. Čína Ajgunskou smlouvou ztratila výlučnou formální kontrolu nad více než 1 milión km² svého původního nominálního území. K Rusku bylo touto smlouvou připojeno více než 600 tisíc km², zatímco ve společné správě bylo ještě po dobu dvou let dalších 444 tisíc km². Toto území bylo o dva roky později, tedy v roce 1860, rovněž připojeno k Rusku na základě Pekingské smlouvy.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TZOU, Byron N. China and international law: the boundary disputes. New York : Greenwood Publishing Group, 1990. 158 s. ISBN 0275934624, 9780275934620. S. 47–48. (anglicky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha : NLN, s.r.o., Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-249-9.