Povstání tchaj-pchingů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Povstání tchaj-pchingů
{{{alt}}}
Obraz zachycující bitvu o An-čching
trvání: 1850 - 1864
místo: Čína
výsledek: Vítězství Čchingů
strany
Říše ČchingŘíše Čching Říše Čching

Huai armáda
Xiang armáda
Francie Francie
Spojené království Spojené království

Nebeská říše velkého míruNebeská říše velkého míru Nebeská říše velkého míru
nianští povstalci
rudé turbany
Společnost malých mečů
velitelé
Říše Čching Sien-feng

Říše Čching Tchung-č'
Říše Čching Zeng Guofan
Říše Čching Li Chung-čang
Říše Čching Li Chendian
Říše Čching Xianfeng
Říše Čching Tongzhi
Říše Čching Sengge Rinchen
Říše Čching Guam Wing
Říše Čching Zuo Zongtang
Říše Čching Yiketanbu †
Říše Čching Zhou Fengqi
Říše Čching Li Dianyuan
Říše Čching Li Xingyuan †
Říše Čching Xiang Rong †
Říše Čching Guizha
Říše Čching Li Nengchen
Říše Čching Čou Tianjue
Říše Čching Her Chyun
Říše Čching Lu Jianying
Říše Čching Zhang GuoLiang
Říše Čching Jiangsu Jeer Hungar †
Říše Čching Cheng Xuechi
Říše Čching Huang Esen
Říše Čching Pan Dingxin
Říše Čching Wulantai
Francie Auguste Léopold Protet
Spojené království Charles George Gordon

Nebeská říše velkého míru Chung Siou-čchüan

Nebeská říše velkého míru Chung Tianguifu
Nebeská říše velkého míru Feng Yunshan †
Nebeská říše velkého míru Yang Xiuqing †
Nebeská říše velkého míru Xiao Chaogui †
Nebeská říše velkého míru Wei Changhui †
Nebeská říše velkého míru Shi Dakai †
Nebeská říše velkého míru Li Fuzhong †
Nebeská říše velkého míru Hong Rengan †
Nebeská říše velkého míru Tian Gui †
Nebeská říše velkého míru Li Xiucheng †
Nebeská říše velkého míru Lai Wenkwok †
Nebeská říše velkého míru Chen Yucheng †
Nebeská říše velkého míru Luo Dagang
Nebeská říše velkého míru Su Sanniang
Nebeská říše velkého míru Dahuangjiangka
Nebeská říše velkého míru Qin Rigang

síla
Říše Čching ~ 1 100 000 Nebeská říše velkého míru ~ 500 000
ztráty
až 145 000 až 243 000
ztráty celkově 20–30 milionů (převážně civilistů)

Povstání tchaj-pchingů (18501871) byla rolnická vzpoura v Číně proti mandžuské říši Čching, jíž byla Čína součástí. Povstání vypuklo roku 1850 v provincii Kuang-si, vůdcem byl Chung Siou-čchüan, křesťanský konvertita, který na ovládaném území založil nezávislý stát – Nebeskou říši velkého míru (čínsky: český přepis Tchaj-pching tchien kuo, pchin-jin Tàipíng Tiān Guó, znaky 太平天囯), kontrolující částečně nebo úplně provincie Chu-pej, An-chuej, Ťiang-si a Če-ťiang, od roku 1853 s hlavním městem v Nankingu. Na území ovládaném tchaj-pchingy žilo kolem 30 milionů lidí.

Povstání zasáhlo většinu Číny, rebelové ohrožovali i Peking. Po mnohaletých válkách byli rebelové poraženi čchingskou armádou za pomoci Spojeného království a Francie. Války způsobily masivní ztráty na lidských životech, jež se odhadují na 20–30 milionů,[1] a ohromné škody na majetku, což by z konfliktu dělalo třetí nejkrvavější, po první a druhé světové válce.[2]

Povstalci zde provedli radikální reformy, prosazujíce rovnost lidí. Tradiční čínská náboženství, konfuciánství, buddhismus a taoismus nahradili specifickou formou křesťanství, v jejíž čele stál Chung Siou-čchüan považující se za mladšího bratra Ježíše Krista.[3]

Tchaj-pchingové odmítali nošení copu nařízené mandžuskou vládou, byli proto nazýváni „dlouhovlasí“ (čínsky: pchin-jin chángmáo, znaky zjednodušené 长毛, tradiční 長毛) či „vlasatí bandité“ (čínsky: pchin-jin fà zéi, znaky 髮賊).

Ztráta území Sibiře[editovat | editovat zdroj]

Povstání tchaj-pchingů byl jeden z mnoha konfliktů, který se odehrával na území Číny v polovině 19 století. Čínu oslabila např. francouzsko-britská invaze (1856 -1860) během druhé opiové války. Situace využilo Rusko a shromáždilo na východě Číny armádu. Pod tlakem Číňané přenechali Rusku obrovské území známé jako Vnější Mandžusko. Na tomto území dnes leží např. města Vladivostok nebo Chabarovsk. Do poloviny 19. století byl čínský také ostrov Sachalin. Po opiových válkách donutilo Rusko Čínu k podepsání Ajgunské smlouvy a Pekingské smlouvy, po nichž Čína ztratila všechna území na sever od řek Chej-lung-ťiangu (Amur) a východ Ussuri (Vnější Mandžusko), včetně Sachalinu ve prospěch Ruska.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ИЛЮШЕЧКИН, В. П. Крестьянская война тайпинов. [s.l.]: Наука, 1967. (rusky) 
  • КАРА-МУРЗА, Г. С. Тайпины. Москва: [s.n.], 1950. (rusky) 
  • НЕПОМНИН, О. Е. История Китая: Эпоха Цин. XVII — начало XX века. Москва: «Восточная литература» РАН, 20005. ISBN 5-02-018400-4. (rusky) 
  • SPENCE, Jonathan. God's Chinese Son: The Taiping Heavenly Kingdom of Hong Xiuquan. [s.l.]: [s.n.], 1996. Dostupné online. ISBN 0-393-03844-0. (anglicky) 
  • SPENCE, Jonathan D. The Search for Modern China. New York: Norton, 1999. (anglicky) 
  • GRAY, Jack. Rebellions and Revolutions: China from the 1800s to the 1980s. [s.l.]: [s.n.], 1990. Dostupné online. ISBN 0-19-821576-2. 
  • HEATH, Ian. The Taiping Rebellion, 1851-1866. London; Long Island City: Osprey, 1994. (Osprey Military Men-at-Arms Series). ISBN 185532346X. 
  • HSU, Immanuel C. Y. The Rise of Modern China. [s.l.]: [s.n.], 1999. ISBN 0-19-512504-5. 
  • SATRAPA, Filip. Velké povstání tchaj-pchingů. Historický obzor, 2010, 21 (3/4), s. 58-73. ISSN 1210-6097.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Восстание тайпинов na ruské Wikipedii.