Armáda zelené zástavy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čínský znak Tento článek obsahuje čínský text.
Bez správné podpory asijských jazyků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, čtverečky nebo jiné symboly.

Armáda zelené zástavy (čínsky 綠營兵 pchin-jin lù yíng bīng česká transkripce lu jing ping) byl název jedné z čínských armád v dobách dynastie Čching. Skládala se zejména z Číňanů a operovala současně s armádou Osmi korouhví.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Původně se Armáda zelené zástavy skládala z čínských jednotek, které se Čchingům vzdaly při mandžuském dobytí Číny v roce 1644. Šlo především o délesloužící vojáky ze sociálně znevýhodněných skupin, kteří zůstali segregováni od společnosti i po začlenění do armády (a to zejména z důvodu protivojenských sentimentů v době pozdní dynastie Ming a nízkého a nepravidelně vypláceného platu, který jim často neumožnil ani ženitbu a založení rodiny).

Služba, úkoly a struktura[editovat | editovat zdroj]

Na službu v Armádě zelené zástavy bylo nahlíženo jako na celoživotní zaměstnání. Nešlo o dědičnou kastu, přestože se vojáky Armády zelené zástavy často stávali právě synové a jiní mužští příbuzní stávajících vojáků této armády (a právě na ně byly zaměřeny náborové kampaně vlády).

Struktura Armády zelené zástavy byla značně roztříštěná, s velkým množstvím místních posádek různé velikosti. Tyto posádky byly rozděleny do jednotek velikosti praporu, odpovědných místnímu provinčnímu veliteli. Od 18. století plnily jednotky Armády zelené zástavy převážně úkoly četnictva a policie při udržování místního pořádku a potlačování lokalizovaných nepokojů. Dále poskytovali ozbrojenou podporu při výkonu soudní moci a daňové správy. Poskytovali však též hlavní masu vojáků při velkých vojenských taženích.

Úpadek[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako v případě jednotek Osmi korouhví začala vojenská síla Armády zelené zástavy v 18. století upadat. Jejich vojenské jednotky přestaly být schopny klást účinný odpor nejen západním mocnostem (např. Británii v Opiových válkách), ale i vnitřnímu nepříteli (během Povstání Tchaj-pchingů).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha : NLN, s.r.o., Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-249-9.