Kuang-si

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Čuangská autonomní oblast Kuang-si
广西壮族自治区
Gvangjsih Bouxcuengh Swcigih
1 pano cuiping yangshuo 2016.jpg
Nanning skyline 2008.JPG
Detian - Ban Gioc waterfall.jpg
Od shora dolů, zleva doprava: 1. krasové útvary v okresu Jang-šuo, 2. město Nan-ning, 3. vodopády Te-tchien
Geografie
Čuangská autonomní oblast Kuang-si na mapě
Čuangská autonomní oblast Kuang-si na mapě
Hlavní městoNan-ning
Souřadnice
Rozloha237 600 km²
Nejvyšší bodKočičí hora (2142 m n. m.)
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel50 126 804 (2020)
Hustota zalidnění211 obyv./km²
HDP/obyv.5019 USD
Jazykčuangština, čínština, kantonština
Národnostní složeníChanové (62 %)
Čuangové (32 %)
Jaové (3%)
Hmongové (1 %)
Tungové (0,7 %)
Vietové (0,6 %)
Správa regionu
Nadřazený celekČínská lidová republika
Druh celkuautonomní oblast
Podřízené celky14 městských prefektur
Vznik1958
Tajemník KS ČínyLiou Ning
Předseda vládyLan Tchien-li
MěnaČínský jüan (RMB)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2CN-GX
Telefonní předvolba(+86)
Oficiální webwww.gxzf.gov.cn
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kuang-si (čínsky pchin-jinem Guǎngxī, znaky zjednodušené 广西, tradiční 廣西; čuangsky Gvangjsih), oficiálně Čuangská autonomní oblast Kuang-si (čínsky v českém přepisu Kuang-si Čuang-cu c'-č'-čchü, pchin-jinem Guǎngxī Zhuàngzú Zìzhìqū, znaky zjednodušené 广西壮族自治区; čuangsky Gvangjsih Bouxcuengh Swcigih), je autonomní oblast Čínské lidové republiky ve středojižní Číně. Má rozlohu 236 700 km² a žije v ní přes padesát milionů obyvatel. Hlavním městem je Nan-ning.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Starověká historie[editovat | editovat zdroj]

Během období válčících států za dynastie Východní Čou bylo území dnešní Kuang-si obýváno kmeny Paj-jüe, domorodými národy jižní Číny. V oblasti se také nacházeli Čuangové, jejichž hospodářství bylo založeno na závlahovém pěstování rýže. Východní části Kuang-si byly dobyty Chany za dynastie Čchin v roce 214 př. n. l. V této době byl také vybudován kanál Ling, spojující řeky Siang a Kuej. Na sklonku dynastie Čchin v oblasti vznikl nezávislý stát Nan-jüe, který založil generál Čao Tchuo s čuangskou podporou. Stát Nan-jüe existoval až do let 112111 př. n. l., kdy byl anektován dynastií Chan za vlády císaře Wu-ti. Chanští vládcové svou moc v Kuang-si opírali zejména o nadvládu nad městy Kuej-lin, Wu-čou a Jü-lin.[1]

V roce 42 př. n. l. bylo povstání sester Trưng v Tonkinu potlačeno generálem Ma Jüanem, který v Kuang-si reorganizoval lokální vládu a zasadil se rozvoj veřejných prací, hloubení vodních kanálů a melioraci půdy ke zvýšení zemědělské produkce. Na mnoha místech v Kuang-si lze stále nalézt chrámy postavené na jeho památku.[1]

Císařská Čína[editovat | editovat zdroj]

Během období od konce dynastie Chan až do počátku dynastie Tchang do Kuang-si migrovali Jaové z Ťiang-si a Chu-nanu. Na rozdíl od Čuangů Jaové vzdorovali čínské kultuře, což přispívalo k tamějšímu etnickému napětí. Hornaté oblasti Kuej-pching, Ťin-siou a Siou-žen ve středovýchodním Kuang-si (region Ta-jao-šan), kde se Jaové usadili, se staly centrem chronických nepokojů.[1]

Za dynastie Tchang se Kuang-si stala součástí větší provincie zvané Ling-nan. Známý učenec Liou Cung-jüan byl v této době správcem prefektury Liou-čou. Čuangové, podrážděni čínskou expanzí, se přiklonili ke království Nan-čao v Jün-nanu. Kuang-si tak bylo rozděleno mezi území pod nadvládou Čuangů, na západ od Kuej-linu a Nan-ningu, a území pod čínskou nadvládou na východě. Po zániku říše Tchang, během období pěti dynastií a deseti říší, na území Kuang-si existoval stát Jižní Chan. Ten poté roku 971 podlehl říši Sung.[1]

V roce 1052 zde vyvolal čuangský vůdce Nung Č'-kao povstání a založil nezávislé království. Vzpoura sice byla o rok později potlačena, ale v regionu nadále přetrvávala nespokojenost. Mezietnické vztahy se v Kuang-si nadále komplikovaly s příchodem národa Miao z Kuej-čou a s další migrací Čuangů z Ťiang-si a Chu-nanu.[1] Za dynastie Jüan, roku 1274, se území Kuang-si stalo součástí provincie Chu-kuang.

Dynastie Ming, tváří v tvář složité situaci, aktivně podporovala vojenskou kolonizaci regionu ve snaze podkopat kmenový způsob života. Menšinovým národům se snažila vládnout také s pomocí systému dědičných úřadů tchu-s'. Tento přístup ale vedl k některým z nekrvavějších konfliktů v Kuang-si, zejména válce s kmeny Jao během povstání u Velké ratanové soutěsky v roce 1465 poblíž Kuej-pchingu. V roce 1726 dynastie Čching převedla menšiny v Kuang-si pod přímou císařskou vládu, nicméně ani to nebylo garancí míru. V roce 1831 vypuklo povstání Jaoů, poté povstání tchaj-pchingů v roce 1850.[1]

Moderní dějiny[editovat | editovat zdroj]

Série incidentů, včetně popravy francouzského misionáře Auguste Chapdelainena v západním Kuang-si, vedla k francouzské účasti během druhé opiové války v roce 1857. Po čínsko-francouzské válce v letech 1884–1885 a následném ustavení francouzské nadvlády nad Vietnamem bylo Kuang-si vystaveno cizímu vlivu. V roce 1889 bylo město Lung-čou zpřístupněno zahraničnímu obchodu, dále Wu-čou v roce 1897 a následně Nan-ning v roce 1907. Kuang-si od roku 1898 spadalo do sféry vlivu Francie.[1]

Konec císařství a Čínská republika[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 20. století bylo Kuang-si, spolu se sousedním Kuang-tungem, základnou Sunjatsenovy nacionalistické revoluce. V letech 1906–1916 provinční vůdcové v Kuang-si podporovali zřízení republiky a sehráli významnou roli v reorganizaci Kuomintangu, Čínské národní strany. Po vzestupu Čankajška k moci v roce 1927 zformovali čelní představitelé Kuang-si (zejména Li Cung-žen a Li Ťi-šen) opoziční kliku.[1]

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Během druhé světové války se Kuang-si stalo významným cílem japonského útoku. Japonci podnikli invazi do jižního Kuang-si v roce 1939 a obsadili města Nan-ning a Lung-čou. V roce 1944 japonské síly v Kuang-si podnikly rozhodující kampaň a ačkoliv se jim nakrátko podařilo obsadit hlavní město Kuej-lin, tak své pozice nebyly schopné udržet. Čínské jednotky později znovuobsadily všechna velká města. Po znovuvypuknutí bojů mezi komunity a nacionalisty v rámci čínské občanské války zůstalo Kuang-si pod vládou Kuomintangu až do roku 1949.

Čínská lidová republika[editovat | editovat zdroj]

Komunistické síly se zmocnily Kuej-linu v listopadu 1949 a Kuang-si se stalo součástí Čínské lidové republiky. V roce 1958 Kuang-si obdrželo status autonomní oblasti vzhledem k vysokému podílu národnostních menšin.[1]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Kuang-si leží na jihu Číny v oblasti Jihočínské hornatiny. Na západě hraničí s provincií Jün-nan, na severu s provincií Kuej-čou, na severovýchodě s provincií Chu-nan, na východě a jihovýchodě s provincií Kuang-tung a na jihozápadě hraničí s Vietnamem. Z jihu je Kuang-si omývána Jihočínským mořem, konkrétně vodami Tonkinského zálivu. Regionálně spadá do středojižní Číny.

Povrch[editovat | editovat zdroj]

Krasové útvary u řeky Li.

Kuang-si se rozkládá ve velmi rozmanitém pásu Jihočínské hornatiny, konkrétně v její části Liangkuangské hornatině (čínsky pchin-jinem liǎngguǎng qiūlíng, znaky zjednodušené 两广丘陵). Povrch oblasti samotné je částečně hornatý, především na severozápadě, v oblasti Jünnansko-kuejčouské vysočiny, a na severovýchodě, kde hranici oblasti s provincií Chu-nan tvoří pohoří Nan-ling.

37,8% povrchu Kuang-si pokrývají krasové oblasti.[2]

Nejvyšším vrcholem Kuang-si je Kočičí hora (2142 m n. m.), nacházející se v pohoří Jüe-čcheng, součásti Nan-lingu.

Významná pohoří[editovat | editovat zdroj]

Jihozápadní krajině dominuje pohoří Š'-wan (čínsky pchin-jinem Shíwàn dàshān, znaky zjednodušené 十万大山) táhnoucí se od města Čchin-čou, podél Tonkinského zálivu, až k hranici s Vietnamem.[3] Na pomezí okresů Šang-s' a Fu-suej se rozprostírá hřbet S'-fang, oddělená součást pohoří Š'-wan.

V západní a severozápadní části Kuang-si se nachází okraj Jünnansko-kuejčouské vysočiny, z níž v jihovýchodním směru vystupuje množství pohoří a horských hřbetů. Mezi nejvýraznější patří například pohoří Ťiou-wan (čínsky pchin-jinem Jiǔwàn dàshān, znaky zjednodušené 九万大山), rozkládající se na pomezí městských prefektur Che-čch' a Liou-čou,[4] pohoří Feng-chuang (čínsky pchin-jinem Fènghuáng shān, znaky zjednodušené 凤凰山), táhnoucí se západně od města Che-čch',[5] a pohoří Tu-jang (čínsky pchin-jinem Dūyáng shān, znaky zjednodušené 都阳山), nacházející se v oblasti horního toku řeky Chung-šuej.

Do severovýchodu Kuang-si zasahuje pohoří Nan-ling (čínsky pchin-jinem Nánlǐng, znaky 南岭; česky Jižní pohoří) a součásti jeho horského systému: hřbet Jüe-čcheng (čínsky pchin-jinem Yuèchéng lǐng, znaky zjednodušené 越城岭), ve kterém se nachází Kočičí hora, nejvyšší vrchol celé oblasti,[6] pohoří Chaj-jang, hřbet Tu-pchang, a hřbet Meng-ču, táhnoucí se od města Che-čou k hranici s provincií Chu-nan.[7] Tato dílčí pohoří se táhnou v severojižním směru a vymezují hranici mezi Kuang-si a provincií Chu-nan.

Na jihovýchodu Kuang-si se nachází pohoří Jün-kchaj (čínsky pchin-jinem Yúnkāi dàshān, znaky zjednodušené 云开大山), tvořící hranici s provincií Kuang-tung, a dále také Liou-wan-ta-šan a Ta-žung-šan. V oblasti mezi těmito třemi pohořími se nachází město Jü-lin.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Kuang-si leží v subtropickém podnebném pásu, panuje v něm vlhké subtropické podnebí (dle Köppenovy klasifikace podnebí typy Cfa a Cwa). Léta jsou dlouhá, zimy krátké. V létě je podnebí horké a vlhké, ovlivňované monzuny, zimy jsou mírné.[8][9] Průměrná roční teplota se ve většině Kuang-si pohybuje mezi 16 °C – 23 °C, především díky vyrovnaným letním a zimním teplotám. Nejvyšší roční teploty se pohybují mezi 33.7 °C a 42.5 °C, nejnižší mezi -8.4 °C a -2.9 °C. Průměrný roční úhrn srážek je v Kuang-si 1070 mm.[9]

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Řeka Jü-lung, přítok řeky Li.

Kuang-si protíná množství řek, z nichž většina jsou přítoky do povodí Si-ťiang, neboli Západní řeky.

Mezi další řeky, které nejsou součástí povodí Si-ťiangu, patří například Nan-liou-ťiang či Čchin-ťiang.

Fauna a flóra[editovat | editovat zdroj]

Velkou část území pokrývají lesy, kde roste vzácná reliktní dřevina Cathaya argyrophylla.

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Členění Čuangské autonomní oblasti Kuang-si
Mapa oblasti Název (čínsky) Sídelní městský obvod Počet obyvatel (2020)
český přepis znaky pchin-jin
Městská prefektura
Paj-se 百色市 Bǎisè Shì Jou-ťiang 3 571 505
Che-čch’ 河池市 Héchí Shì Ťin-čcheng-ťiang 3 417 945
Liou-čou 柳州市 Liǔzhōu Shì Čcheng-čung 4 157 934
Kuej-lin 桂林市 Guìlín Shì Siang-šan 4 931 137
Che-čou 贺州市 Hézhōu Shì Pa-pu 2 007 858
Čchung-cuo 崇左市 Chóngzuǒ Shì Ťiang-čou 2 088 692
Nan-ning 南宁市 Nánníng Shì Čching-siou 8 741 584
Laj-pin 来宾市 Láibīn Shì Sing-pin 2 074 611
Kuej-kang 贵港市 Guìgǎng Shì Kang-pej 4 316 262
Wu-čou 梧州市 Wúzhōu Shì Wan-siou 2 820 977
Fang-čcheng-kang 防城港市 Fángchénggǎng Shì Kang-kchou 1 046 068
Čchin-čou 钦州市 Qīnzhōu Shì Čchin-nan 3 302 238
Pej-chaj 北海市 Běihǎi Shì Chaj-čcheng 1 853 227
Jü-lin 玉林市 Yùlín Shì Jü-čou 5 796 766

Politika[editovat | editovat zdroj]

Politický systém oblasti je de facto strukturován jako systém vlády jedné strany, Komunistické strany Číny, podobně jako tomu je na celostátní úrovni.

Vrcholným výkonným orgánem oblasti je Lidová vláda, v jejímž čele stojí předseda, nominálně nejvýše postavený představitel autonomní oblasti. Předseda lidové vlády zpravidla bývá zástupcem tajemníka stranického výboru, tedy až druhým nejvýše postaveným stranickým hodnostářem v oblasti. Fakticky je tak předseda vlády podřízen stranickému tajemníkovi.

Předsedové lidové vlády Čuangské autonomní oblasti Kuang-si

  1. Čang Jün-i (1949–1953)
  2. Čchen Man-jüan (1953–1958)
  3. Wej Kuo-čching (1958–1975)
  4. An Pching-šeng (安平生) (1975–1977)
  5. Čchiao Siao-kuang (1977–1979)
  6. Čchin Jing-ťi (覃应机) (1979–1983)
  7. Wej Čchun-šu (韦纯束) (1983–1990)
  8. Čcheng Kche-ťie (1990–1998)
  9. Li Čao-čuo (1998–2003)
  10. Lu Ping (2003 – prosinec 2007)
  11. Ma Piao (prosinec 2007 – březen 2013)
  12. Čchen Wu (březen 2013 – 19. října 2020)
  13. Lan Tchien-li (19. října 2020 – úřadující)

Tajemníci výboru Komunistické strany Číny Čuangské autonomní oblast Kuang-si

  1. Čang Jün-i 1949–1953
  2. Čchen Man-jüan (陈漫远) (1953–1957)
  3. Liou Ťien-sün (刘建勋) (1957–1961)
  4. Wej Kuo-čching (1960–1966)
  5. Čchiao Siao-kuang (乔晓光) (1966–1967)
  6. Wej Kuo-čching (1970–1975)
  7. An Pching-šeng (安平生) (1975–1977)
  8. Čchiao Siao-kuang (乔晓光) (1977–1985)
  9. Čchen Chuej-kuang (陈辉光) (1985–1990)
  10. Čao Fu-lin (赵富林) (1990–1997)
  11. Cchao Po-čchun (1997–2006)
  12. Liou Čchi-pao (2006–2007)
  13. Kuo Šeng-kchun (2007–2012)
  14. Pcheng Čching-chua (2012–2018)
  15. Lu Sin-še (2018 – 19. října 2021)
  16. Liu Ning (19. října 2021 – úřadující)

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

V roce 2021 dosáhl hrubý domácí produkt Kuang-si 2,47 biliony jüanů (~8,8 bilionů CZK) a zaznamenal tak meziroční růst 3,7 %.[10] Důležitým přístavem je Pej-chaj, v jeho okolí byla zřízena zvláštní ekonomická zóna. Významný je turistický ruch: cílem návštěvníků je starobylé město Kuej-lin, Jihočínská krasová oblast a hornatý region Lung-šeng, v nichž domorodci obdělávají terasová pole a udržují starobylé zvyky.

Kuang-si je dlouhodobým hostitelem China-ASEAN Expo a častým pořadatelem konferencí jako je Pan-Beibu Gulf Economic Cooperation Forum.[10]

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Zemědělství je soustředěno v říčních údolích a na vápencových pláních, celkem je tedy obdělávána pouze malá část oblasti. Tam, kde je to možné, jsou svahy upraveny na terasovitá pole. Od 50. let 20. století postupně dochází k nárůstu rozlohy obdělávané plochy, zlepšování zavlažování a k vyšší míře využívání zemědělské techniky. Mezi hlavní pěstované plodiny patří rýže setá, kukuřice, pšenice a povijnice batátová. Hlavní komerční plodinou je cukrová třtina, dále je také pěstována podzemnice olejná, sezam, ramie, tabák, čaj, bavlna a indigovník. Kuang-si je také významným producentem široké škály ovoce. Chov hospodářských zvířat má spíše doplňkový charakter. Buvoli domácí se dříve využívali jako tažná zvířata na rýžových polích, v současnosti již v menší míře. Chována jsou také prasata, kuřata, kachny a kozy. Na mnoha místech se chová i bourec morušový.[11] Kuang-si je největším producentem kenafu a badyánu.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Rozsáhlá je těžba dřeva, nacházejí se zde i manganové a bauxitové doly. Průmysl je v Kuang-si rozvinutý méně než v jiných čínských regionech, největší továrnou je automobilka SGMW v Liou-čou.

Průmyslové parky[editovat | editovat zdroj]

  • Beibu Gulf Economic Zone
  • Beihai National High-tech Industrial Development Zone
  • Guilin National Hi-tech Industrial Development Zone
  • Nanning Economic & Technological Development Area
  • Nanning National Hi-Tech Industrial Development Zone

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční[editovat | editovat zdroj]

Letecká[editovat | editovat zdroj]

Nejrušnějším letištěm v Kuang-si je Mezinárodní letiště Nan-ning Wu-sü, obsluhující oblast hlavního města Nan-ningu. V roce 2021 bylo 28. nejrušnějším letištěm v Číně.[12] Druhým mezinárodním letištěm v Kuang-si je Mezinárodní letiště Kuej-lin Liang-ťiang, nacházející se na severu autonomní oblasti u města Kuej-lin. Letiště bylo otevřeno v roce 1996, aby nahradilo Letiště Kuej-lin Čchi-feng-ling. To nadále slouží výhradně jako letecká základna Letectva Čínské lidové osvobozenecké armády.

V Kuang-si se dále nachází Letiště Paj-se Pa-ma, Letiště Pej-chaj Fu-čcheng, Letiště Che-čch' Ťin-čcheng-ťiang, Letiště Liou-čou Paj-lien, Letiště Jü-lin Fu-mien a Letiště Wu-čou Si-ťiang, které v roce 2019 nahradilo starší Letiště Wu-čou Čchang-čou-tao.

Železniční[editovat | editovat zdroj]

Vysokorychlostní tratě[editovat | editovat zdroj]

Exteriér vlakového nádraží Nan-ning jih, nového nádraží pro vysokorychlostní vlaky v Nan-ningu, hlavním městě autonomní oblasti Kuang-si.

Autonomní oblastí Kuang-si prochází pět vysokorychlostních železničních koridorů, které jsou součástí čínské sítě „osmi vertikálních a osmi horizontálních“ vysokorychlostních koridorů. Jedná se o čtyři koridory procházející Čínou v severojižním směru, tedy tzv. „vertikály“ – jmenovitě pobřežní koridor, koridor Chöch chot – Nan-ning, koridor Pao-tchou (Jin-čchuan) – Chaj-nan a koridor Lan-čou (Si-ning) – Kanton – a jeden koridor „horizontální“, tedy ve směru z východu na západ, jmenovitě koridor Kanton – Kchun-ming.

Pobřežní koridor zasahuje pouze krátce do těch nejjižnějších – pobřežních – částí Kuang-si. Vede ze sousední provincie Kuang-tung na západě a táhne se na východ, směrem k hranici s Vietnamem, kde také celý koridor končí. První úsekem tohoto koridoru v Kuang-si bude plánovaná vysokorychlostní trať Che-pchu – Čan-ťiang. Ve stanici Che-pchu naváže na vysokorychlostní trať Čchin-čou – Pej-chaj,[13] a dále na vysokorychlostní trať Čchin-čou – Fang-čcheng-kang, které jsou obě v provozu již od roku 2013.[14] Posledním úsekem pobřežního koridoru jak v Kuang-si, tak jako celku, bude vysokorychlostní trať Fang-čcheng-kang – Tung-sing, vedoucí do města Tung-sing na vietnamské hranici. Do provozu by měla být uvedena v roce 2023.[15]

Koridor Chöch chot – Nan-ning do Kuang-si vstupuje ze severovýchodu, ze sousední provincie Chu-nan. Jeho součástmi v Kuang-si jsou prozatím vysokorychlostní trať Cheng-jang – Liou-čou,[16] a meziměstská trať Liou-čou – Nan-ning.[17] V prosinci 2022 by měla být uvedena do provozu nová vysokorychlostní trať Nan-ning – Cheng-jang, 665 km dlouhá trať projektovaná pro provoz při rychloti 350 km/h.[18]

Koridor Pao-tchou (Jin-čchuan) – Chaj-nan vede ze severu, z provincie Kuej-čou. Její první úsek na území Kuang-si, vysokorychlostní trať Kuej-jang – Nan-ning, spojující hlavní města Kuej-čou a Kuang-si, by měl být zprovozněna v roce 2023.[19] Dalšími úseky koridoru jsou vysokorychlostní trať Nan-ning – Čchin-čou, vysokorychlostní trať Čchin-čou – Che-pchu a plánovaná vysokorychlostní trať Che-pchu – Čan-ťiang, která bude společná také pro pobřežní koridor.

Jediný, avšak dlouhý úsek koridoru Lan-čou (Si-ning) – Kanton, který zasahuje do autonomní oblasti Kuang-si a celou ji protíná ze seveozápadu na jihovýchod, je vysokorychlostní trať Kuej-jang – Kanton. Trať je v provozu od roku 2014 a spojuje Kanton, hlavní město provincie Kuang-tung, a Kuej-jang, hlavní město provincie Kuej-čou.[20] V Kuang-si prochází městskými prefekturami Liou-čou, Kuej-lin a Che-čou.

Koridor Kanton – Kchun-ming vede z kuangtungské metropole Kantonu na západ, přes Kuang-si do provincie Jün-nan. V porovozu jsou oba úseky tohoto koridoru, přičemž oba zasahují na území Kuang-si. Jedná se o vysokorychlostní trať Nan-ning – Kanton, zprovozněnou v roce 2014, zajišťující spojení mezi nádražím Nan-ning a nádražím Kanton jih, a vysokorychlostní trať Nan-ning – Kchun-ming, zprovozněnou ve dvou fázích v letech 2015 a 2016, spojující Nan-ning s hlavním městem Jün-nanu, Kchun-mingem.

Ve výstavbě je také vysokorychlostní trať Nan-ning – Pching-siang, směřující k hranici s Vietnamem na jihozápadě provincie.

Konvenční tratě[editovat | editovat zdroj]

Železniční trať Kuej-čou – Kuang-si poblíž stanice La-ji v okrese Nan-tan, v prefektuře Che-čch’ v Kuang-si

Monorail[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Monorail v Kuej-linu.

Ve městě Kuej-lin je plánována výstavba nadzemní monorail dráhy. Celý monorail v Kuej-linu by měl sestávat ze sedmi linek o celkové délce 273,2 km, z čehož by 189,3 km bylo přímo v městě. Obsluhováno bude 117 stanic, z nichž 11 bude přestupných. Prvních šest linek a 100 stanic by mělo být postaveno do roku 2030 a ve 40. letech 21. století by měla být zprovozněna celá síť.

Metro[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Metro v Nan-ningu.
Metro v Nan-ningu, stanice Náměstí Čchao-jang

Systém metra je od roku 2016 je v provozu v Nan-ningu, hlavním městě autonomní oblasti Kuang-si. V roce 2021 bylo na pěti linkách o celkové délce 128 km obsluhováno 101 stanic.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guangxi na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i Guangxi - History | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. 广西 (中华人民共和国省级行政区). baike.baidu.com [online]. [cit. 2022-5-5]. Dostupné online. (čínsky) 
  3. 十万大山. baike.baidu.com [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. (čínsky) 
  4. 九万大山. baike.baidu.com [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. (čínsky) 
  5. 凤凰山 (广西河池市凤凰山). baike.baidu.com [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. (čínsky) 
  6. 越城岭. baike.baidu.com [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. (čínsky) 
  7. 萌渚岭. baike.baidu.com [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. (čínsky) 
  8. HORÁLEK, Adam. Geografie Číny: učební materiál pro studenty sinologie. 1. vydání. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 180 s. ISBN 978-80-244-3839-9. S. 38. 
  9. a b Guangxi Climate and Weather, Weather in Guangxi, China Guangxi Weather. www.topchinatravel.com [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. 
  10. a b Guangxi: Economic Overview. en.gxzf.gov.cn [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. 
  11. Guangxi - Economy | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. 2021年全国民用运输机场吞吐量排名 [online]. Čínský úřad pro civilní letectví [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. (čínsky) 
  13. 钦北铁路. 百度百科 [online]. [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. (čínsky) 
  14. 钦防铁路. 百度百科 [online]. [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. (čínsky) 
  15. 防东铁路. 百度百科 [online]. [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. (čínsky) 
  16. 衡柳铁路. 百度百科 [online]. [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. (čínsky) 
  17. 柳南城际铁路. 百度百科 [online]. [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. (čínsky) 
  18. 南衡高速铁路. 百度百科 [online]. [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. (čínsky) 
  19. 贵南高速铁路. 百度百科 [online]. [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. (čínsky) 
  20. SMITH, Kevin. China completes Guiyang - Guangzhou HSL [online]. 2014-12-22 [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]