Jeřáb mandžuský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxJeřáb mandžuský
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše Živočichové (Animalia)
Kmen Strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída Ptáci (Aves)
Podtřída Letci (Neognathae)
Řád Krátkokřídlí (Ralliformes)
Čeleď Jeřábovití (Gruidae)
Rod Jeřáb (Grus)
Binomické jméno
Grus japonensis
Statius Muller, 1776
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Morfologie hlavy jeřába mandžuského

Jeřáb mandžuský (Grus japonensis)[2] je druhý největší druh jeřába, žijící ve východní Asii, kde je symbolem štěstí a věrnosti. Jeho přirozeným biotopem jsou mokřady a močály.

Popis druhu[editovat | editovat zdroj]

Dospělí jedinci dosahují výšky až 140 cm[3]; nejtěžší zaznamenaný samec vážil 15 kg. Převládající barva peří je bílá, krk a letky křídel jsou zbarveny černě a na hlavě mají červeně zbarvené temeno. V případě rozčilení se tato kůže zabarví do světle červena.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Jeřáb mandžuský hnízdí na jaře a v létě na Sibiři, také na Kurilských ostrovech a ostrově Sachalinu. Samice klade do hnízda dvě vejce, obvykle však přežívá jen jedno mládě. Na podzim odlétají hejna ptáků do Koreje, Japonska, Číny, na Taiwan a jiných zemí východní Asie kde přezimují. Výjimkou je hejno asi tisícovky jeřábů mandžuských které celoročně žije na ostrově Hokkaidó.

Jejich potravou jsou malí obojživelníci, vodní hmyz, bezobratlí a rostliny mokřadů a močálů. Jeřábi mandžuští také někdy obývají říční břehy, rýžová pole a jiné vodní biotopy.

Status ohrožení druhu[editovat | editovat zdroj]

Celková populace jeřábů mandžuských v přírodě má podle odhadů jen několik tisíc jedinců, jedná se tak o jeden z nejohroženějších ptačích druhů. Pod vedením stanice ochránců „National Aviary“ v Pittsburghu v Pensylvánii probíhá program ve kterém zoologické zahrady v USA darují vejce jeřábů mandžuských; ta jsou dopravována letecky do Ruska, mláďata jsou odchovávána v Chingaské rezervaci a vypouštěna do volné přírody. V letech 19952005 takto bylo ze Spojených států amerických zasláno 150 vajec.

Na tomto záchranném programu se podílejí i čeští pracovníci ze Zoo Brno, Zoo Olomouc a Zooparku Chomutov.[4][5]

Jeřáb mandžuský v kultuře[editovat | editovat zdroj]

V Japonsku je jeřáb mandžuský nazýván tančó, je národním symbolem i symbolem dlouhověkosti a je chráněn zvláštním zákonem jako národní kulturní bohatství. Ptáci jsou zobrazováni na mnoha předmětech, například na bankovkách o nominální hodnotě 1000 jenů nebo na logu japonských aerolinií.

V čínské kultuře je často jeřáb mandžuský součástí pověstí a legend. V taoismu je symbolem dlouhověkosti a nesmrtelnosti. V umění a literatuře jsou často nesmrtelní zobrazeni jak letí na jeřábech, stejně tak smrtelníci kteří dosáhnou nesmrtelnosti odlétají na jeřábech. V této souvislosti jsou jeřábi mandžuští nazýváni „xian he“ tj. pohádkoví jeřábi. Jeřáb mandžuský je také považován za symbol vznešenosti. Jeho zobrazení byla nalezena v hrobkách dynastie Šang a na bronzových ceremoniálních nádobách dynastie Žou. Nedávno byl jeřáb mandžuský zvolen Národním lesnickým úřadem Čínské lidové republiky jako jediný kandidát na čínské národní zvíře. Proti tomu však byly vzneseny výhrady vzhledem k jeho latinskému i anglickému jménu které obsahuje název Japonska.

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Tento druh jeřába byl v srpnu 2019 chován přibližně ve 150 evropských zoo. A to včetně 12 českých zoo[6], z toho v deseti sdružených v Unii českých a slovenských zoologických zahrad[7]:

Na Slovensku byl tento druh v srpnu 2019 chován v Zoo Bojnice a Zoo Košice, také členských zoo Unie českých a slovenských zoologických zahrad.[6]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Jeřáb mandžuský byl v Zoo Praha historicky chován vždy jen krátkodobě, jako součást tranzitu. Prvně se tak stalo v roce 1957, podruhé v roce 1993. Současný chov má základy v roce 1998. Tehdy byla dovezena samice Amálka. Jejím partnerem se v roce 2010 stal samec Saitamu. Společně již několikrát úspěšně zahnízdili.[8] První odchov se podařil v roce 2011.[6] V roce 2018 bylo odchováno jedno mládě, a tak na konci daného roku byli chováni tři jedinci.[9]

Tento druh je k vidění v expozičním celku Ptačí mokřady v dolní části zoo.[8]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red-crowned crane na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. Jeřáb mandžuský. www.biolib.cz [online]. [cit. 2017-05-27]. Dostupné online. (česky) 
  3. Vzácný jeřáb mandžuský je zpět v zoo, s jeho odchytem pomáhali strážníci. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2017-05-27]. (česky) 
  4. SMUTNÝ, Jiří. Jeřábi z našich zoo si úspěšně hledají partnery na Dálném východě. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2017-05-27]. (česky) 
  5. SMUTNÝ, Jiří. Zoo Brno vrací do přírody jeřáby a orly. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2017-05-27]. (česky) 
  6. a b c Zootierliste. Zootierliste [online]. [cit. 2019-08-05]. [zootierliste.de Dostupné online]. 
  7. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  8. a b Jeřáb mandžuský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online. 
  9. Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]