Voroněž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o městě v Rusku. O řece v Rusku pojednává článek Voroněž (řeka).
Voroněž
Воронеж
Pomník Petra Velikého
Voroněž – znak
znak
Voroněž – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška154 m n. m.
Časové pásmoUTC+3[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhCentrální federální okruh
OblastVoroněžská oblast
Administrativní dělení6 okresů
Voroněž na mapě
Voroněžská oblast na mapě Ruska
Voroněž
Voroněž
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha596,5 km²
Počet obyvatel1 047 549 (2018)[2][3]
Hustota zalidnění1 756,1 obyv./km²
Etnické složeníRusové 96%. Ukrajinci 3%
Náboženské složeníortodoxní 94%. katolíci, baptisté, luteráni 6%
Správa
Statusměsto
StarostaGusev Alexander
Vznik1586
Oficiální webwww.voronezh-city.ru
Telefonní předvolba(+7) 473
PSČ394000-394095
Označení vozidel36, 136
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Voroněž (rusky Воро́неж (mužský rod) s výslovností výslovnost [vɐˈronʲɪʂ]IPA) je město na jihozápadě evropské části Ruska. Leží nedaleko hranic s Ukrajinou 530 km jižně od Moskvy na pravém břehu řeky Voroněž, těsně před jejím ústím do Donu. Město je správním střediskem Voroněžské oblasti. Žije zde přibližně 1,05 milionu[2][3] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o Voroněži, dochovaná v Ipaťjevském letopise, se vztahuje již k roku 1177. Pevnost na ochranu proti útočícím krymským a nogajským Tatarům tu byla založena ale až za cara Fjodora I. koncem roku 1585. V 17. století už byla Voroněž profitujícím obchodním městem. Roku 1648 zde proběhlo protifeudální povstání. Car Petr Veliký ve Voroněži roku 1696 nechal vybudovat loděnice, v nichž postavil slavnou Azovskou flotilu. Petr zde často pobýval a během jeho vlády se stala Voroněž nejvýznamnějším městem na jihu Ruska; třebaže Voroněž musela přepustit pozici nově budovanému Petrohradu, byla roku 1711 ustavena sídlem Azovské gubernie, v roce 1725 přejmenované na voroněžskou. 10. srpna 1773 město postihl velký požár, po němž bylo výrazně přebudováno. V 19. století se rozvíjel průmysl, v této oblasti ale hlavně potravinářský. Voroněž byla totiž centrem úrodné černozemě; byly vybudovány mlýny a závody zpracovávající potraviny. V 70. letech předminulého století bylo město propojeno železnicí s Moskvou a Rostovem na Donu. Roku 1934 byla ustavena nynější Voroněžská oblast. Za druhé světové války byly po 212 dnů od června 1942 do ledna 1943 o město a okolí sváděny těžké boje.

Současná Voroněž[editovat | editovat zdroj]

Dnes je město hlavním ekonomickým i administrativním centrem celé „černozemě“; nachází se tu 7 divadel, 12 kin a 38 institucí vyššího vzdělávání; sídlí tu i Voroněžská státní univerzita. Na ni často prodělávají jazykovou přípravu i zahraniční studenti z mnoha zemí. Nachází se zde mnoho velkých a středně velkých podniků. Je zde i přibližně 40 vědeckých institucí vyššího vzdělávání. Proto se Voroněž někdy nazývá Město studentů.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Voroněž je jedním z největších hospodářských center v Rusku, vyrábí se zde raketové motory pro kosmický průmysl, letadla Iljušin, Antonov An-148 nebo Suchoj Superjet 100, byl zde vyráběn i nadzvukový Tupolev Tu-144, obdoba západoevropského Concorde.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

V letech 19262009 zde byla v provozu rozsáhlá síť tramvajové dopravy. Po její likvidaci, započaté roku 2001, se Voroněž stala největším (a jediným milionovým) městem Ruska bez tramvají.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Революции пр.,44,46.jpg
Среднемосковская-10 v.jpg
Strazina51-53.jpg
Дом Перрен-Синельниковых.JPG
Никитинская-29 i.jpg
Дом А. А. Клочкова.JPG
Воронеж Платонова 16.JPG
Bristol Voronezh.jpg

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. a b 26. Численность постоянного населения Российской Федерации по муниципальным образованиям на 1 января 2018 года. Dostupné online. [cit. 2019-01-23]
  3. a b Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]