Suchoj Superjet 100

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Superjet 100
Třetí prototyp (97004) určený k testům palubního radiovybavení
Třetí prototyp (97004) určený k testům palubního radiovybavení
Určení regionální dopravní letoun
Výrobce Sjednocená letecká korporace
První let 19. května 2008[1]
Zařazeno 21. dubna 2011 (Armavia)
Charakter Ve službě 149
Uživatel

Aeroflot
Interjet
Gazpromavia

CityJet
Výroba 2007–současnost
Vyrobeno kusů 192 (květen 2019)
Cena za kus 25 mil. US$ (odhad)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Suchoj Superjet 100 (rusky: Сухой Суперджет 100 anglicky: Sukhoi Superjet 100) je řada ruských dvoumotorových proudových úzkotrupých dopravních letounů pro regionální linky, dříve nazvaná RRJ – Russian Regional Jet.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Po zahájení vývoje v roce 2000 vzlétl první prototyp (95001, následně 97001, imatrikulace RA-97001) 19. května 2008 z letiště Dzemgi v Komsomolsku s posádkou šéfpilot OKB Suchoj Alexandr Jabloncev a zkušební pilot Leonid Čikunov. Druhý zkušební exemplář (95003, následně 97003) vzlétl 24. prosince 2008, třetí (97004, RA-97004) již s plným vybavením kabiny cestujících pak 25. července 2009. Čtvrtý prototyp (97005) sloužil k ověření stanovené doby pro nouzovou evakuaci cestujících. Certifikace ruského Mezistátního leteckého výboru byla ukončena 28. ledna 2011. Letoun vyrábí Sjednocená letecká korporace v Komsomolsku na Amuru za účasti zahraničních společností. Kromě ruského trhu a trhu Společenství nezávislých států dodává výrobce i na ostatní světové trhy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

SSJ-100 byl vyvinut dle požadavku ruských leteckých společností na letoun, který by se měl stát náhradou za zastaralé a neekonomické Tu-134 a Jak-42, a který by svou kvalitou konkuroval strojům typů Embraer E-Jet a Bombardier CSeries.

Stroj byl představen veřejnosti 26. září 2007 v Komsmolsku na Amuru a světové veřejností pak na aerosalónu v Paříži 2009, kde si prvních 20 letounů objednala italská letecká společnost Itali Airlines. Z objednávky je 10 strojů závazných, na dalších deset kusů dal italský zákazník opci. O letouny, které vzbuzují pozornost, mají zájem ruské letecké společnosti, ale i další zahraniční letečtí dopravci. Suchoje Superjety měly být dodávány od konce roku 2009, kvůli nepřipravenosti motorů však bylo způsobeno zpoždění prvních dodávek. Vývoj a výrobu turbodmychadlových dvouhřídelových motorů SaM146 zajišťuje Powerjet, společný podnik francouzské firmy SNECMA a ruského NPO Saturn. Zpoždění je pro výrobce o to nepříjemnější, že přišlo ve chvíli, kdy se již naplno rozjížděla sériová výroba konkurenčního letounu Antonov An-148.

V květnu 2008 měl Suchoj závazné objednávky na 73 kusů Superjetu 100.[1] Od začátku roku 2009 do června 2009 zatím získala objednávky na dalších 122 letadel.[2]

V listopadu 2010 sdělovací prostředky oznámily, že první sériové letadlo Suchoj Superjet (97007, EK-95015, „Jurij A. Gagarin“), určené pro arménskou leteckou společnost Armavia, vykonalo svůj první let.[3] První komerční let uskutečnila 21. dubna 2011 letecká společnost Armavia na lince z Jerevanu do Moskvy.

Prvním zákazníkem na ruském trhu se stal Aeroflot, který uvedl svůj první Superjet (výr. č. 95008, RA-89001, „Michail Vodopjanov“) na linku z Moskvy do St. Petersburgu 16. června 2011. Druhým strojem Aeroflotu se stal Superjet výrobního čísla 95010 (RA-89002, „Dmitrij Jezersky“) zalétaný 11. července 2011 a na linky nasazený 27. srpna.

Prvním zákazníkem v Asii byla indonéská Sky Aviation a laoská Lao Central, v Americe mexický Interjet.[4] Prvním provozovatelem Superjetu 100 v západní Evropě se stala v květnu 2015 irská letecká společnost CityJet.[5]

Do května 2019 bylo vyrobeno 192 kusů.[6]

Specifikace a verze[editovat | editovat zdroj]

Výroba kusu pro Aeroflot
Superjet 60 Superjet 75 Superjet 95
Délka, m 23,87 26,35 29,87
Rozpětí, m 27,80 27,80 27,80
Výška, m 10,28 10,28 10,28
Max. vzletová hmotnost, t 35,790 38,820 42,250
Maximální dolet, km 4550 4550 4420
Motor 2 × SaM146 2 × SaM146 2 × SaM146
Osádka 2 2 2
Počet cestujících 60 75 95

Nehody[editovat | editovat zdroj]

  • Náraz Suchoje Superjet do hory Salak – První letecká nehoda tohoto typu proběhla 9. května 2012 během předvádějícího letu pro indonéské aerolinie, kdy zemřelo 45 lidí. Stalo se tak na úbočí hory Salak jižně od Jakarty. [7] Závěry vyšetřování stanovily jako příčinu chybu pilotáže (CFIT), když se piloti v domnění, že letí nad plochým terénem, zřejmě v nepozornosti způsobené diskusí s potenciálním zákazníkem, ocitli nečekaně nad hornatým terénem a varování systému TAWS před nárazem do terénu vyhodnotili jako jeho chybnou funkci. K nehodě přispěly mj. i chyby na straně výcviku a přípravy posádky a technické i lidské nedostatky na straně indonéského řízení letového provozu.[8]
  • Let Aeroflot 1492 – dne 5. května 2019 letoun Superjet 100-95 ruské společnosti Aeroflot, registrace RA-89098 havaroval při nouzovém přistání po úderu blesku na moskevském letišti Šeremeťjevo. Zemřelo 41 lidí z celkového počtu 78.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Suchoj Superjet 100 vzlétl [online]. Letectví.cz, 2008-05-19 [cit. 2008-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-01. 
  2. http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/svet/rusky-suchoj-ziskal-dalsi-objednavky-na-sve-letadlo_124922.html
  3. První sériový Suchoj Superjet 100 poprvé vzlétnul
  4. http://www.ato.ru/content/gss-planiruet-postavit-eshche-10-samoletov-ssj-100-do-konca-2012-goda
  5. www.airways.cz [online]. www.airways.cz [cit. 2016-06-03]. Dostupné online. 
  6. https://russianplanes.net/planelist/Sukhoi/SuperJet-100
  7. http://zpravy.idnes.cz/pad-ruskeho-letounu-suchoj-v-indonesii-d9j-/zahranicni.aspx?c=A120510_064102_zahranicni_skr
  8. (anglicky) Závěrečná zpráva o nehodě. www.dephub.go.id [online]. [cit. 19-02-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-12-2012. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]