Suchoj Su-24

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Su-24
Su-24M
Su-24M
Určení taktický bombardovací letoun
Výrobce Suchoj
Šéfkonstruktér J. S. Felsner, L.A. Logvinov[1]
První let T-6: 2. července 1967
T-6-2I: 17. ledna 1970
Zařazeno 1974
Charakter Ve službě
Uživatel Rusko
Ukrajina
Kazachstán
Sýrie
Írán
Výroba 1967–1993[1]
Vyrobeno kusů cca 1 400
Varianty Su-24M (modernizovaná varianta)
Su-24MR (taktický průzkumný letoun)

Suchoj Su-24 (kód NATO „Fencer“) je nadzvukový, dvoumístný, dvoumotorový hornoplošný taktický bombardérměnitelnou geometrií křídel[2] určený pro boj za každého počasí, vyvinutý v SSSR.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Prototyp T-6-1

Jeho vývoj spadá do počátku 60. let, kdy byl požadován úderný stroj, který by byl schopen přízemním letem provádět překvapivé údery. Po tom, co byl v roce 1961 zaveden do sovětského letectva stíhací bombardér Su-7B, začala armáda vyvíjet tlak na sovětskou vládu, aby odsouhlasila vývoj nového letadla. Základním požadavkem na letadlo byla schopnost operovat za každého počasí a útočit i na malé pozemní cíle. Dokument s technickými specifikacemi byl zaslán konstrukční kanceláři Suchoj, čímž byl zahájen vývoj nového útočného bombardéru, později nazvaného Su-24.[3]

Už první studie jasně ukázaly, že se Suchoj nebude moci ubírat cestou modernizace původního Su-7B. Důvodem byl nedostatek místa v konstrukci Su-7 pro novou avioniku, jejíž součástí byl nově vyvíjený zaměřovací a navigační systém. Vývoj tohoto systému, nazvaného Puma, dostala na starost konstrukční kancelář OKB-794. V roce 1962 začal Suchoj práce na zcela novém letadle, nazvaném S-6. Maketa stroje S-6 byla hotová už následující rok, avšak pomalý pokrok ve vývoji systému Puma způsobil, že projekt byl dočasně pozastaven.

V roce 1964 byl projekt opět obnoven pod kódovým označením T-58M. Sovětské letectvo upravilo své požadavky na nové letadlo a požadovalo, aby bylo schopné vzletu a přistání na krátkou vzdálenost. Neméně důležitým požadavkem byla schopnost nadzvukového letu v nízké letové hladině, aby bylo letadlo schopno takto proniknout do vzdušného prostoru nepřítele. V roce 1965 se konstruktéři rozhodli změnit rozmístění posádky v kokpitu a dvojici sedadel umístili vedle sebe. Tento koncept byl v sovětském vojenském letectvu uplatněn poprvé a důvodem byl příliš velký rozměr radaru Orion, umístěného v nose letadla. Projekt dostal pracovní pojmenování T-6 a první dva prototypy byly dokončeny v roce 1967. Prototyp T6-1, pilotovaný V. S. Iljušinem, vzlétl oficiálně poprvé 2. července 1967. Neuspokojivé výsledky s letovými vlastnostmi T-6 přivedly kancelář Suchoj k nápadu, vytvořit letadlo s měnitelnou geometrií křídel. Takto zmodernizovaný prototyp T6-2I vzlétl poprvé 17. ledna 1970. Usnesením vlády ze dne 4. února 1975 se první série letadel s označením Su-24 se formálně dostala k vojenským jednotkám.

Práce na vývoji se však nezastavily a v roce 1983 byla do armády zavedena modernizovaná verze s názvem Su-24M. Podle vyjádření odborníků je bojová účinnost Su-24M 1,5 až 2-krát vyšší než u Su-24.

V 70. a 80. letech šlo o pokročilý sovětský letoun, podobný charakteristikami letounu F-111. U ruského letectva je pozvolna nahrazován stroji Suchoj Su-34.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Su-24M za letu

Koncept měnitelné geometrie křídel umožňuje nastavení ve čtyřech polohách:

  • 16° pro vzlety a přistání - umožňuje letadlu přistávat při rychlosti 230 km/h,
  • 35° a 45° pro let v různých nadmořských výškách,
  • 69° pro lety v nadzvukových rychlostech.

Palivový systém má kapacitu 11 700 litrů, což je možné zvýšit zavěšením dvou přídavných nádrží. Palubní zaměřovací a navigační systém PNS-24 (Puma) se skládá z:

  • Radaru Orion-A, vyhledávajícího objekty v přední polosféry
  • Radaru Relief, upozorňujícího na nebezpečí kolize při letu v nízké nadmořské výšce. Zajišťuje let po naprogramované trase v nízkých výškách do 40-50 metrů a automatický návrat na základnu.

První Su-24 měli jen základní systém elektronického boje, ovšem pozdější modernizace již disponovaly moderním radarovým varovným systémem, výstražným systémem před naváděním raketami a možností elektronického rušení průzkumných i zbraňových systémů

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Sovětské Su-24 poprvé do bojů v Afghánistánu zasáhly v roce 1984.[4] Dále Rusko použilo letouny Su-24 při bombardování Čečenska, ale vykonávaly tam i průzkumné lety. Dne 4. listopadu 1999 byl Su-24MR vyslán, aby našel místo havárie nedávno sestřeleného Su-25. Průzkumný let Su-24 byl však zmařen po zásahu raketou vzduch-země a stroj se zřítil k zemi. Pilot havárii nepřežil a navigátor padl do zajetí.[5]

V srpnu 2008 ruské Su-24 kromě průzkumných letů také bombardovaly pozice gruzínské armády v Jižní Osetii. Během této 6-denní války sestřelila gruzínská protivzdušná obrana dva Su-24. První z nich byl sestřelen 9. srpna nedaleko města Cchinvali a druhý hned následující den u města Java.[6]

Během občanské války v Libyi v roce 2011 sestřelili povstalci letadlo libyjských vzdušných sil Su-24MK.

Syrské letectvo přišlo o první Su-24M2 dne 28. listopadu 2012 poté, co na něj povstalci spustili palbu ze země.[7] Podle vyjádření Izraele narušil 23. září 2012 syrský Su-24 izraelský vzdušný prostor. Pravděpodobně se snažil ostřelovat pozice vzbouřenců v jižní Sýrii a omylem vletěl 800 m do vzdušného prostoru Izraele. Poté, co se chtěl vrátit zpět, vystřelila izraelská protivzdušná obrana raketu MIM-104D Patriot, kterou stroj zasáhla. Oba piloti se stihli katapultovat a přistáli na syrském území.[8]

20. srpna 2014 bylo letadlo Ukrajinského letectva Su-24M sestřeleno vzbouřenci v oblasti Luhansk.[9]

30. září 2015 na oficiální žádost syrské vlády podnikly ruské letouny Su-24M první nálety v provincii Hamá. V noci ze středy na čtvrtek (1. října 2015) letadla typu Su-24M a Su-25 během čtyř náletů v Sýrii zničila štáb teroristů a sklad munice v oblasti města Idlib. Dne 3. října byl při náletech ruských letadel Su-34, Su-24M a Su-25 zasažen výcvikový tábor radikálů, jakož i provoz na výrobu vest pro sebevražedné atentátníky. 4. října při bombardování u města Džisr aš-Šugur zasáhly letouny Su-24M jednu z dělostřeleckých pozic teroristů.[10] Následující den bombardovala dvojice Su-25 a jeden Su-24M pozice bojovníků Islámského státu v okolí města Tadmur. Podařilo se jim zničit 3 raketomety a asi 20 tanků T-55, které povstalci ukořistili syrské armádě.[11] 6. října provedla letadla Su-34, Su-24M a Su-25 nálety na 12 pozemních cílů. Zničené byly výcvikové tábory a objekty logistické infrastruktury, patřící teroristickým skupinám, spolupracujícím s islámským státem.[12] Zničení dalšího výcvikového tábora se bombardérům Su-24M podařilo uskutečnit 17. října ve městě Salma. Podle vyjádření ruské zpravodajské služby tam působili zahraniční instruktoři, kteří připravovali bojovníky Islámského státu k vedení partyzánské války v oblastech, osvobozených syrskou armádou.[13] Při náletech byly použity přesně naváděné rakety typu Ch-25L a Ch-29L, laserově naváděné pumy KAB-500L a "hloupé bomby" typu FAB-250.[14]

Během ruské intervence v Sýrii se 24. listopadu 2015 poblíž vesnice Bayir Bucak v syrské provincii Latákíja zřítil jeden stroj ruských vzdušných sil poté, co byl sestřelen tureckým letectvem. Turecko uvedlo jako důvod sestřelení narušení svého vzdušného prostoru. Tvrdí, že ruský stroj byl desetkrát v průběhu 5 minut varován tureckou stranou. Rusko však tvrdí, že sestřelený letoun se pohyboval výhradně v syrském vzdušném prostoru, a vylučuje, že by sestřelený letoun narušil nebo ohrožoval turecký vzdušný prostor. Oba piloti se úspěšně katapultovali, nicméně jeden později zemřel. K zabití obou letců palbou ze země během jejich sestupu na padáku se přihlásili turkmenští povstalci operující v Sýrii,[15] nicméně o život přišel jen jeden z členů osádky letounu.[16]

Verze letounu[editovat | editovat zdroj]

Suchoj Su-24MR na základně Kubinka
  • Su-24 – základní verze, vyráběno v letech 1971-1983. Výzbroj představují rakety Ch-23 a Ch-28 typu vzduch-země. Proti vzdušným cílům mají rakety R-55.
  • Su-24M – verze z let 1981-1993, stroj je vybaven zdokonalenou avionikou a tankování paliva za letu, modernizovaná verze Su-24M2 z roku 2000 obsahuje nové zařízení a systémy
  • Su-24MK – exportní verze Su-24M z let 1988-1992, má horší avioniku a jiné možnosti vyzbrojení, prodány do Alžírska, Íránu, Iráku, Libye a Sýrie
  • Su-24MR – průzkumná varianta Su-24M z let 1983-1993, obsahuje vizuální, radioelektronický a infračervený průzkumný systém
  • Su-24MP – zaměřené na získávání informací pro speciální bezpečnostními složky (SIGINT) a vedení radioelektonického boje, vyrobeno bylo v roce 1983 jen 10 kusů
  • Su-24M2 - modernizace stroje Su-24M, která je vybavena moderním navigačním systémem (GLONASS), průhledovým dispejem a rozšířenou škálou zbraní (Ch-31A/P, Ch-59MK, KAB-500S, R-73).[17]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Státy vlastnící Su-24
Ruský Su-24MR
Běloruský Su-24M
Dva ruské Su-24M za letu (2009)

Současní[editovat | editovat zdroj]

Alžírsko Alžírsko
39 letadel nakoupeno pro alžírské letectvo; 32 strojů Su-24MK (modernizovány na Su-24M2) a 4 Su-24MR zůstávají ve službě
Angola Angola
Nepotvrzené zprávy o nákupu 12 strojů Su-24 z blíže nespecifikovaného zdroje, možná Běloruska; jeden Su-24 byl viděn v roce 2008 na základně Catumbela[18]
Ázerbájdžán Ázerbájdžán
3 ve službě k listopadu 2008.
Bělorusko Bělorusko
Zděděny po SSSR, 34 slouží u běloruského letectva (22 Su-24MKs a 12 Su-24MR).
Írán Írán
24 až 36 ve službě u íránského letectva po válce s Irákem. 24 iráckých strojů Su-24 bylo během války do Íránu evakuováno a tam byly zařazeny do íránského letectva. Írán zřejmě další stroje dokoupil z Ruska nebo dalších zemí z bývalého SSSR.
Kazachstán Kazachstán
25 ve službě
Libye Libye
8 Su-24MK nakoupeny pro libyjské letectvo. 6 ještě v inventáři, jeden zničen požárem, další sestřelen v roce 2011.
Rusko Rusko
415 ve službě k listopadu 2008.
Sýrie Sýrie
Zprávy až o 20 letounech ve službě v syrském letectvu
Súdán Súdán
Až 12 Su-24 bylo dodáno z Běloruska v roce 2013.[19]
Ukrajina Ukrajina
130 Su-24 ve službě k listopadu 2008.
Uzbekistán Uzbekistán
Zděděno po SSSR, mohou být ve službě

Dřívější[editovat | editovat zdroj]

Irák Irák
30 dodáno k iráckému letectvu, pět zničeno během války v Zálivu, jeden stroj přečkal a 24 letounů přelétlo do Íránu, kde byly včleněny do jeho letectva;[20]
Sovětský svaz SSSR
Přešly na nástupnické státy.

Nehody[editovat | editovat zdroj]

Specifikace (Su-24MK)[editovat | editovat zdroj]

SUKHOI Su-24 FENCER.png

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2 (pilot a obsluha zbraní)
  • Rozpětí:
    • Rozložené: 17,64 m
    • Složené: 10,37 m
  • Délka: 22,53 m
  • Výška: 6,19 m
  • Nosná plocha: 55,2 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 22 300 kg
  • Vzletová hmotnost: 38 040 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 43 755 kg
  • Pohonná jednotka: 2× proudový motor Ljulka AL-21F3A s příd. spalováním, o tahu 76,4 kN (109,8 kN s příd. spal.)
  • Zásoba paliva: 11 100 kg

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost:
    • Na úrovni mořské hladiny: 1 315 km/h
    • V letové hladině: 2 317 km/h
  • Přeletový dolet: 2 775 km (1 500 nm, 1 725 mi)
  • Akční rádius: 615 km
  • Dostup: 11 000 m
  • Počáteční stoupavost: 150 m/s
  • Plošné zatížení: 651 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost: 0,60

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 1× kanon GŠ-6-23, 500 nábojů
  • Až 8 000 kg (17 640 lb) munice na 8 závěsech, včetně 4 rádiem řízených raket Ch-23; max. 4 střely Ch-25ML naváděných laserem; max. 2× Ch-28, Ch-58 nebo Ch-31P střely ARM; max. 3× raketa Ch-29L/T laserem/TV-naváděných; max 2× střela ch-59 nebo pumy KAB-500KR a KAB-500L.
  • Raketomety ráže 57 mm na neřízené rakety S-5, 80 mm S-8 nebo 122 mm rakety S-13
  • Ostatní zbraně zahrnují další bomby, externí kanony a taktické jaderné zbraně.
  • 2× střela vzduch-vzduch R-60 pro vlastní obranu; vylepšené stroje schopny nést střely R-73.

Srovnatelné letouny[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Suchoj Su-24 na slovenské Wikipedii.

  1. a b Airplanes - Military Aircraft - Su-24 - Historical background [online]. [cit. 2014-11-14]. [1]. (anglicky) 
  2. GORDON, Yefim; DEXTER, Keith. Sukhoi Su-24 Fencer: Soviet Swing-Wing Bomber. Hinckley, Spojené království : Aerofax, 2005. ISBN 1 85780 202 0. Kapitola Su-24 variants, s. 26nn. (anglicky) 
  3. Suchoj Su-24МК
  4. Soviet-Afghan War Aircraft
  5. Russian Army Operations and Weaponry During Second Military Campaign in Chechnya
  6. Pilots of crashed Russian plane were veterans of wars against Georgia
  7. Impressive images of a Syrian Su-24 attack plane shot down by anti-aircraft fire
  8. Israel says downed Syrian jet entered its airspace, acted threatening
  9. Three refugees killed as they flee Ukrainian conflict – military
  10. Base with T-55 tanks among 9 ISIS facilities Russia hit in last 24 hours
  11. Russian Air Force destroys 20 ISIS tanks near Palmyra
  12. Russian jets hit 12 ISIS targets in Syria, 'cause panic among extremists'
  13. Syrian civilians helping Russian airstrikes target ISIS - Defense Ministry
  14. Smart missiles and bombs Russia uses to take out ISIS in Syria
  15. (anglicky) Turkmen forces in Syria shot dead pilots of downed Russian jet: deputy commander
  16. Rusko: Druhého pilota sestřelené stíhačky zachránilo komando a syrští vojáci
  17. Russian Air Force’s Striking Power Against ISIL: Su-24M2 Fencer Jet
  18. “Angolan Su-24.” El Hangar de TJ, July 2008. Retrieved: 5 March 2011.
  19. Cenciotti, David."Sudan gets second hand Belarusian Su-24 Fencer attack planes. And here are some photos.", The Aviationist, 19 August 2013. Ověřeno k 14 November 2014. 
  20. "Iraqi Perspectives Project Phase II. Um Al-Ma'arik (The Mother of All Battles): Operational and Strategic Insights from an Iraqi Perspective, Volume 1 (Revised May 2008)." oai.dtic.mil. Retrieved: 5 March 2011.
  21. Po havárii u Volgogradu Rusko uzemnilo všechny Suchoje Su-24
  22. "Бомбардировщик Су-24М потерпел катастрофу в Хабаровском крае", Interfax, 2015-07-06. Ověřeno k 2015-07-08. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]