Íránské vojenské letectvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Íránské vojenské letectvo
نیروی هوایی جمهوری اسلامی ایران
Znak íránského letectva

Znak íránského letectva
Země Írán Írán
Vznik 1979
Velikost 331 letounů
Posádka 52 000 aktivních vojáků
Velitelé Ataolláh Sálehí
Účast
Války Irácko-íránská válka

Íránské vojenské letectvo (persky نیروی هوایی جمهوری اسلامی ایران‎‎, česky: Vzdušné síly Íránské islámské republiky) jsou součástí ozbrojených sil Íránské islámské republiky, jejíž úlohou je zajištění vzdušného prostoru Íránu a důležitých politických a hospodářských center, regionů a vojsk před údery vzdušného protivníka, jako i přímá podpora boje pozemních a námořních sil. Páteř íránského letectva tvoří z velké části americké letouny zakoupené ještě před rokem 1979. Patří k nim letouny F-5 Tiger II, F-4 Phantom II a F-14 Tomcat. Kromě amerických letadel vlastní Írán i ruské letouny Mig-29, Suchoj Su-24 a Su-25, francouzské Dassault Mirage F1 a čínské J-7. Mimo to Írán vyrábí několik vlastních strojů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Před revolucí mělo královské letectvo kolem 450 moderních bojových letounů včetně 166 strojů F-5, 190 F-4 a 79 tehdy nejmodernějších F-14A. Početní stav čítal 100 000 mužů, z čehož bylo 5 000 pilotů cvičených v USA a západní Evropě. Kvůli embargu bylo mnoho strojů během 80. let rozebráno na náhradní díly. Kritický stav vyřešily až dodávky ze SSSR, Číny a KLDR.

Íránsko-irácká válka[editovat | editovat zdroj]

F-14 Tomcat

Když byla 1. dubna 1979 vyhlášena Íránská islámská republika, došlo ke zhoršení vztahů s USA, které posléze proti Íránu vyhlásily ekonomické sankce. Tato skutečnost měla neblahý dopad na íránskou armádu neboť byly zrušeny všechny zbrojní kontrakty uzavřené předchozí vládou. Před revolucí bylo do Íránu dodáno 79 Tomcatů (z plánovaných 80) a pouze 284 střel AIM-54 Phoenix (z plánovaného počtu 714). Plánován byl i nákup nových letounů F-16A, který byl Íránem zrušen. Nový režim se již brzy po svém nástupu k moci začal zbavovat svých odpůrců. V letectvu byl totiž největší počet vojáků loajálních bývalému režimu. Většina z nich byla posléze uvězněna, popravena nebo emigrovali. Někteří z nich však byli po napadení Íránu propuštěni, protože Íránu chyběli zkušení piloti.

Tohoto nepříznivého stavu využil sousední Irák a 22. září roku 1980 na Írán zaútočil. V ten den podniklo irácké letectvo nálet na íránská letiště a infrastrukturu. Tento útok byl však odražen, protože iráčtí piloti díky své nezkušenosti nedokázali přesně zamířit své rakety. Druhý den provedlo 140 íránských letadel odvetný úder při němž zničilo několik iráckých kasáren a leteckých základen. Co se týče ztrát, byly na straně Íránu minimální. Nejvýznamnější operací íránského letectva byla Operace Osirak, která se uskutečnila 30. září 1980. Při této operaci se podařilo íránskému letectvu proniknout nepozorovaně na irácké území a poškodit jaderné zařízení Osirak a posléze i několik elektráren poblíž Baghdádu.

Po roce 1986 se začal průběh války pro Írán vyvíjet nepříznivě. Po masivních dodávkách letadel zejména z Francie a SSSR a logistické podpoře USA se podařilo Iráku pomocí masivních náletů ochromit íránskou ekonomiku. Ačkoliv měl Irák oproti Íránu horší leteckou techniku, podařilo se mu, díky podpoře finanční a materiální hlavně ze strany USA, Francie, SSSR a okolních arabských zemí, které pociťovaly strach z vítězství islámské revoluce, uspět.

Válka v Perském zálivu[editovat | editovat zdroj]

Když 16. ledna 1991 začala operace Pouštní bouře uvědomilo si irácké vedení, že stávající irácké letectvo nemůže nijak konkurovat masivní převaze spojeneckých vojsk. Ve snaze ochránit svá letadla před zničením je poslalo do Íránu. Jednalo se asi o 140 letadel různých typů. Írán letadla zabavil a zařadil do své výzbroje. Pro tyto letouny poté získával náhradní díly z Ruska. V roce 1998 na irácko-íránské schůzce Írán popřel, že tyto stroje užívá, a odmítl je vrátit.

Vlastní výroba[editovat | editovat zdroj]

Íránský průmysl v současnosti vyrábí tři vlastní bojové letouny dvě z nich jsou odvozeniny od amerického letounu F-5 Tiger II a třetí typ byl vyvinut s ruskou pomocí.

  • Azarakhsh nebo Azarachš (persky اذرخش‎‎) je íránský bojový letoun vyráběný leteckým závodem HESA ve městě Šahín. Jedná se o upravený letoun F-5 Tiger II. Tento letoun je o 15 % delší než F-5.Výroba byla zahájena v roce 1997.
  • Sáeqeh (persky صاعقه‎‎) je druhá generace letounu Azarachš má o 15 % delší křídla a používá ruské proudové motory RD-33
  • Shafaq nebo Šafaq (persky شفق‎‎) je podzvukový přepadový letoun s charakteristikami stealth.
  • Sofre Máhí (persky سفره ماهی‎‎ česky Platýz) je nový íránský letoun s charakteristikami stealth. Letoun byl testován v dubnu 2010. Test byl podle generála Azíze Nasírzáde úspěšný.

Seznam letadel[editovat | editovat zdroj]

Letadlo Foto Země původu Typ Verze Ve službě[1] Poznámky
Stíhací letadla
Grumman F-14 Tomcat Iranian AF F-14 Tomcat landing at Mehrabad.jpg USA USA přepadové stíhací letadlo/stíhač k vybojování vzdušné nadvlády F-14A 24 Celkem bylo dodáno 79 letadel (z plánovaných 80).
MiG-29 IRIAF Mikoyan-Gurevich MiG-29A (9-12A) at Dezful.jpg Sovětský svaz SSSR stíhací letadlo
cvičné letadlo
MiG-29A/UB 20 Celkem bylo dodáno 28 letadel, ze kterých bylo 18 jednomístných stíhacích a 6 dvoumístných cvičných bylo dodáno z SSSR. Plus 4 další letadla (3 jednomístná stíhací a 1 dvoumístné cvičné) jsou bývalé irácké stroje.
Dassault Mirage F1 Mirage F1BQ of IRIAF.jpg Francie Francie stíhací letadlo F1EQ
F1BQ
9
4
24 letadel bylo evakuováno z Iráku během války v Zálivu v roce 1991.
Chengdu F-7 IRIAF MiG-21 landing.jpg Čína Čína přepadové stíhací letadlo
cvičné letadlo
F-7M
FT-7
17
4
HESA Saeqeh A HESA Saeqeh of IRIAF.jpg Írán Írán stíhací letadlo dvě verze byly zpozorovány 5[2] Írán plánoval vyrobit minimálně 24 těchto letadel.
McDonnell Douglas F-4 Phantom II An IRIAF F-4E takeoffs.jpg USA USA stíhací letadlo F-4D/E
RF-4E
42 Původně bylo objednáno 225 letadel. V současnosti postupně vyřazovány.
Northrop F-5 Tiger II IRIAF Northrop F-5E Tiger II Talebzadeh.jpg USA USA stíhací letadlo F-5E 20 Původně bylo objednáno 166 letounů F-5 a 15 dalších RF-5E. Když Írán dostal F-5E a F, začal prodávat své F-5A a B do zemí jako Etiopie, Turecko, Řecko a Jižní Vietnam; kolem roku 1976 byly všechny prodány kromě pár F-5B, které zůstaly jako cvičné.
Bojová letadla
Suchoj Su-24 A Sukhoi Su-24MK of IRIAF flighting over Shiraz.jpg Sovětský svaz SSSR bojové letadlo Su-24MK 24 12 získaných z SSSR, 24 původně iráckých.
Suchoj Su-25 Sovětský svaz SSSR letadlo přímé podpor pozemních vojsk Su-25K
Su-25UBK
9 7 původně iráckých letadel bylo vráceno zpět do Iráku do boje proti Islámskému státu.
Námořní hlídkové letouny a AWACS
Lockheed P-3 Orion Iranairforcep3f.jpg USA USA námořní hlídkový letoun P-3F 5
Dopravní letadla
Boeing 707 An Irani Boeing 707 ready to performing air to air refueling.jpg USA USA doprava VIP/dopravní letadlo/tankovací letadlo 707-368C
707-3J9C
1
3
Boeing 747 Iranian Air Force Boeing 747-200 Sharifi.jpg USA USA doprava VIP/tankovací letadlo 747-100
747-100F
747-200F
5
Dassault Falcon 20 A IRIAF Dassault Falcon 20 lands at Mehrabad Airport.jpg Francie Francie doprava VIP 3
Fokker F27 Friendship A IRIAF Fokker F27 flying.jpg Nizozemsko Nizozemsko taktické transportní letadlo F27-400M
F27-600
10
Iljušin Il-76 An Ilyushin Il-76TD of IRIAF landing at THR.jpg Rusko Rusko dopravní letadlo 5
Lockheed C-130 Hercules A flying C-130 Hercules.jpg USA USA taktické dopravní letadlo C-130E
C-130H
31
Pilatus PC-6 Porter Švýcarsko Švýcarsko dopravní letadlo 13
Antonov An-74 An-74T-200 IRAN delivery 19 APR 1997.jpg Ukrajina Ukrajina dopravní letadlo 9
Xian Y-7 Čína Čína dopravní letadlo 14
Cvičná letadla
Northrop F-5 Tiger II IRIAF Northrop F-5E Tiger II Talebzadeh.jpg USA USA stíhací letadlo F-5B
F-5F
21
Pilatus PC-7 Pilatus PC-7, Switzerland - Air Force JP7211053.jpg Švýcarsko Švýcarsko cvičné letadlo 35
Vrtulníky
Boeing CH-47 Chinook CH-47 Iran Air Force Esfahan March 2011.png USA USA těžký transportní vrtulník CH-47C 40
Bell 214 Bell 214B.JPG USA USA letecká pátrací a záchranná služba/střední transportní vrtulník Bell 214C 22
Agusta-Bell 212 A Bell 205 of IRIAA.jpg Itálie Itálie lehký transportní vrtulník AB 212 2 Licenčně vyráběný v Itálii.
Agusta Bell 206 Great Prophet Wargame by tasnimnews 08.jpg Itálie Itálie cvičný vrtulník/lehký transportní vrtulník AB 206 6 Licenčně vyráběný v Itálii.

Protivzdušná obrana[editovat | editovat zdroj]

Írán disponuje poměrně hustou sítí protivzdušné obrany která je ovšem velice zastaralá a slabá. Většinu vybavení tvoří zastaralé americké a ruské protivzdušné systémy MIM 23B a S-200, které se Írán snaží svépomocí modernizovat. Íránský zbrojní průmysl vyrábí několik verzí, převážně kopií čínských protiletadlových raket nebo upravuje stávající americké a ruské typy. V roce 1993 se Íránu podařilo získat od Chorvatska modernější ruský zbraňový systém S-300PMU-1. V roce 2005 bylo do Íránu dodáno 29 zbraňových systémů krátkého dosahu Tor M1. Írán z neustálých výhrůžek ze stany Izraele ohledně leteckého útoku na íránské jaderné kapacity v roce 2007 podepsal s Ruskem smlouvu o dodávce moderního protivzdušného raketového systému dlouhého dosahu S-300 PMU-2. Smlouva však po dlouhých průtazích a intervencích ze strany Západu a především Izraele nebyla dodržena. Poté se Írán pokoušel získat rakety S-300 neoficiálně přes různé prostředníky avšak některé pokusy překazily zahraniční zpravodajské služby. Írán se posléze obrátil na Čínu, která přislíbila dodat protiletadlový systém HQ-9 (红旗-9), který kombinuje prvky ruského S-300 a amerického MIM-104 Patriot. Írán také posléze oznámil vlastní program vývoje protileteckého systému. V roce 2010 na vojenské přehlídce v Teheránu se tento nový systém skutečně objevil.

Írán používá velké množství protiletadlových kanónů, které používá na obranu svých jaderných zařízení v Natanzu, Búšehru a Qomu. Jedná se hlavně o kanóny typu KS-1. Írán tento kanón výrazně modernizoval. Dalším protiletadlovým kanónem je ZU-23. Íránští inženýři tento dvojhlavňový kanón vybavili ještě dalšími čtyřmi hlavněmi. Vznikl tak šestihlavňový kanón ráže 23 mm o kadenci 6000 ran za minutu. Podle íránských inženýrů je účinek takovéto zbraně efektivnější než u Phalanx CIWS.

Systém Původ Typ Verze
(místní označení)
Ve službě Poznámky obrázek
MIM-23B USA PVOS 150
rakety jsou upraveny pro použití
na letounech F-14
Raketový odpalovač MIM-23B
S-200 Sovětský svaz PVOS Sayyad-1 200 používá i čínské HQ-2
Rakety S-200 na vozidle KrAZ
S-300 PMU-1 Rusko PVOS neznámý počet zakoupen v Chorvatsku
v roce 1993
Rakety S-300
Tor M1 Rusko PVOS 29
Rakety Tor M1
2K12 Kub Sovětský svaz PVOS 8 ve výzbroji IRGC
Rakety 2K12 Kub
HQ-9 Čína PVOS neznámý počet Rakety HQ-9
Pancir-S1 Rusko PVOS 10 získán ze Sýrie
Rakety Pancir-S1
ZSU-23-4 Sovětský svaz PVOS 100
Tank ZSU-23-4
ZU-23-2 Rusko PVOS ZU-23-6 neznámý počet šest hlavní
Odpalovače ZU-23-2
KS-19 Rusko PVOS 100
Odpalovač KS-19
Oerlikon 35 mm Švýcarsko PVOS GDF-002 92
Kanón Oerlikon 35 mm
SA-20 Rusko protiletadlová střela neznámý počet
Protiletadlová střela SA-20

Radarové vybavení[editovat | editovat zdroj]

Systém Původ Typ Verze
(místní označení)
Ve službě Poznámky obrázek
Gamma Rusko mobilní 3D radar  ?
Mobilní 3d radar Gamma
Kasta 2E2 Rusko mobilní radar ?
Mobilní rada Kasta 2E2
Kolčuga Ukrajina pasivní sledovací systém ? zakoupen v roce 2006
Pasivní sledovací systém Kolčuga
JY-14 Radar Čína 3D radar  ?

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku نیروی هوایی ارتش جمهوری اسلامی ایران‎‎ na perské Wikipedii.

  1. World Air Forces 2016 16. ledna 2016 Flightglobal.com
  2. HESA Saeqeh (Thunderbolt) Lightweight Multirole Fighter (2014)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]