Iljušin Il-76

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Il-76
Určení víceúčelový nákladní a průzkumný letoun
Výrobce Sjednocená letecká korporace
Iljušin
První let 25. března 1971
Zařazeno červen 1974
Charakter Ve službě
Uživatel Ruské letectvo
Ukrajinské letectvo, Indické letectvo
Vyrobeno kusů 960
Varianty Iljušin Il-78
Berijev A-50
KJ-2000

Iljušin Il-76 (kód NATO „Candid“) je sovětský, resp. ruský transportní letoun z počátku 70. let 20. století, který byl vyvinutý jako náhrada za turbovrtulové Antonovy An-12. První prototyp stroje vzlétl 25. března 1971 a ještě téhož roku byl předveden na aerosalonu v Paříži, kde vzbudil velký ohlas. Sovětské letectvo obdrželo první sériové kusy v roce 1974. O dva roky později byla zalétána civilní verze pro Aeroflot, postupně vznikaly různé obměny. Výroba modernizovaného letounu pokračuje i v současnosti, v roce 2012 poprvé vzlétla hluboce modernizovaná verze Il-76MD-90A (Il-476).

Vývoj a konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Prosklený nos Il-76TD

Firma Iljušin dostala v roce 1967 požadavek na nákladní letoun, který bude schopen nést užitečné zatížení 40 tun (88 000 lb) na vzdálenost 5 000 km (2700 NMI; 3 100 mil) v době kratší než šest hodin, který je schopen pracovat z krátkodobé a neupravené dráhy a bude schopen vyrovnat se s nejhoršími povětrnostními podmínkami (např. na Sibiři a v arktické oblasti Sovětského svazu).

Produkce Il-76 probíhala v Taškentu v Uzbekistánu. V roce 1990 byly vyvinuty modernizované varianty MF, TF, ale kvůli finančním problémům hlavního odběratele – ruského letectva – nebyly vyrobeny ve velkém. Prototyp delší varianty Il-76MF s větší kapacitou poprvé vzlétl 1. srpna 1995. Produkce byla zastavena kolem roku 1997. Některá obchodní letadla byla, počínaje rokem 2004, modernizována na Il-76TD-90VD, s využitím nových motorů PS-90 pro splnění evropských norem hluku. V roce 2005 ČLR v Rusku objednala 34 nových Il-76MD a 4 tankery Il-78, a v továrně v Taškentu bylo dokončeno 16 neúplných strojů. Produkce Il-76 se nachází v nové továrně v Uljanovsku v Rusku, ve spolupráci s továrnou ve městě Taškent.

Poslední zásadní modernizace, Il-76MD-90A (Il-476), má zvýšit užitnou hodnotu letounu (úspora paliva, větší vzletová hmotnost 210t, zvýšený dolet). Toho je dosaženo mimo jiné díky novým motorům PS-90A, přepracovanému křídlu, moderní avionice atd. První let se uskutečnil 22.9.2012.

Verze letounu[editovat | editovat zdroj]

Jedna z první variant Il-76TD v Zürichu
Kokpit indického Il-76
Zadní střelecká věž Il-76
  • Il-76 – základní verze o nosnosti 30 000 kg.
  • Il-76M – verze se zvýšeným maximálním zatížením na 47 000 kg.
  • Il-76MD – verze s prodlouženým doletem.
  • Galaraj – indické označení Il-76MD.
  • Il-76MF – prodloužená verze Il-76MD o 6,6 m s novými motory PS-90A-76, nosnost 52000 kg.
  • Il-76MF-100 – Il-76 s motory CFM56-5C2.
  • Il-76P/TP/DMP – protipožární verze s nádrží na 42 000 kg vody a vypouštěcím zařízením. Nejmodernější verze je schopna nést až 50 000 kg hasicí směsi.
  • Il-76K/MDK/MDK-2 – stroje upravené pro simulaci nulové gravitace.
  • Il-76PP – letouny určené k elektronickému boji vybavené ECM a rušícím zařízením, slouží jako doprovod A-50.
  • Il-76MT – dvě letadla sloužící jako létající nemocnice s operačním sálem a pooperačním pokojem.
  • Il-76VPK/Il-82 – dvojice přestavěných letadel Aeroflotu na létající velitelské stanoviště.
  • Il-76PS/PSD/Il-84 – navrhovaná verze pro úkoly SAR, vyroben pouze jeden stroj.
  • Il-76LL/MA – testovací letadla.
  • Il-76SK – létající velitelské stanoviště určené pro vyhodnocování letových testů.
  • Il-76T/TD/TD-90/TF – civilní nákladní verze.
  • Il-78 – tankovací verze z první poloviny 80. let, celkem vyrobeno 45 kusů
  • Il-78M – modernizovaná tankovací verze.
  • Il-78MK – tankovací verze určená pro export.
  • Il-78V – verze s upravenými tankovacími podvěsy.
  • Berijev A-50 – verze, na níž spolupracovala konstrukční kancelář G. M. Berijeva. Letoun má prodloužený trup, zařízení pro tankování za letu, satelitní anténu a přehledový radiolokátor. Radar je schopný sledovat současně až 60 cílů na vzdálenost do 250 km. Celkem bylo vyrobeno asi 40 kusů.
  • A-50M – upravené letouny s výkonnějším radiolokátorem a palubními počítači.
  • A-50U – modernizované stroje s novým výkonnějším radiolokátorem a prodlouženou vytrvalostí.
  • Adnan – irácké stroje Il-76MD přestavěné na AEW a vybavené otočným krytem o průměru 9 m s radiolokátorem.
  • Il-76MD-90A (Il-476) – hluboká modernizace letounu, větší dolet, nové motory, křídlo, glass kokpit atd.
  • Berijev A-100 – vzdušné středisko řízení a včasné výstrahy vyvinuté na základě Il-76MD-90A.

Specifikace (Il-76TD-90)[editovat | editovat zdroj]

Ilyushin Il-76.svg

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 5
  • Kapacita: 50 000 kg
  • Délka: 46,59 m
  • Rozpětí: 50,5 m
  • Výška: 14,76 m
  • Nosná plocha: 300,0 m²
  • Hmotnost (prázdný): 92 500 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 195 000 kg
  • Pohonná jednotka: 4 × dvouproudový motor PS-90-76, každý o tahu 171 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 790 km/h
  • Dolet: 4 300 km
  • Dostup: 13 000 m
  • Plošné zatížení: 566,7 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost:

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]