Radioelektronický boj

Systém STARKOM zařazený do výzbroje Armády ČR dokáže rušit radiovou komunikaci, signály GNSS i komunikaci v pásmu mobilních sítí.

Radioelektronický boj nebo elektromagnetický boj, dříve elektronický boj (volný překlad z AJ elektronická válka, zkratka EB nebo v AJ: EW) je druh bojové činnosti, jejímž cílem je ovládnutí elektromagnetického prostředí a využít to ve prospěch vedení vlastní bojové činnosti. Elektromagnetický boj se dělí na tři základní činnosti, elektromagnetický útok, elektromagnetickou obranu a elektromagnetickou podporu. Prostředky působící v EM prostředí nemusí být výhradně elektronika, může se jednat i o pouhé směrování elektromagnetické energie nebo její odrážení. Jako prostředky působící, respektive využívající EM prostřed, lze chápat radiolokátory (aktivní i pasivní), radiostanice, senzory řízených střel (optické, radiolokační), radiové dálkoměry, infračervené klamné cíle, koutové odražeče, Lunebergovy čočky, ad.

Elektromagnetické prostředí a elektromagnetické spektrum jsou dva důležité nadřazené termíny elektromagnetickému boji. Elektromagnetické prostředí neboli EME (electromagnetic environment) je prostředí, které lze definovat jako souhrn všech signálů o určitých výkonech a frekvenci v daných místech a čase. Prostředí se může velice rapidně měnit a nikdy nemusí a prakticky ani nemůže být totožné, byť ve dvou různých časech. Laicky lze prostředí přiblížit tak, že v určitém čase na určitém místě může přijímač přijímat různé signály o různých frekvencích. Definovat lze tento termín je možné více způsoby, ale vždy je výsledkem existence elektromagnetické energii o určité frekvenci v daném místě a čase.

Elektromagnetické spektrum neboli EMS (electromagnetic spectrum) je pak uspořádaná nekonečná řada elektromagnetického vyzařování v závislosti na frekvenci. Spektrum jako takové je nekonečné, avšak elektromagnetický boj se omezuje jen na části spektra, které mají v reálné situaci význam, zejména infračervená část, ultrafialová část spektra, viditelná část spektra, mikrovlnná část, akustická, ad.

Činnosti

Elektromagnetický boj se v základu dělí na tři činnosti. Principem tohoto dělení je úmysl využití elektromagnetické energie a prostředí:

1. Elektromagnetický útok (dřívě působení) - smyslem činnosti je zcela nebo částečně omezit protivníkovy schopnosti v EM prostředí,
2. Elektromagnetická obrana - smyslem činnosti je chránit vlastní prostředky využívající EM prostředí nebo zvýšit robustnost těchto systémů (ať už aktivně nebo pasivně),
3. Elektromagnetické sledování (dřívě přehled) - smyslem činnosti je mít přehled o dění v EM prostředí a tyto informace zpravodajsky využít.

Hrubé (laické) dělení

Pasivní radioelektronický boj

• Odchytit a vyhodnotit jednak informace vysílané protivníkem (SIGINT – signal intelligence), jednak zjistit rozmístění protivníkových komunikačních středisek, řídících systémů, navigačních zařízení a radarů.
• Minimalizovat nepřátelské působení na vlastní elektronické vybavení (EPM – electronic protective measures), například používáním směrových antén, rozprostřeného spektra, kryptografie, přísnou disciplínou obsluhy.
• Informační přetěžování (vysílání jakoby pro vlastní účely velkého množství matoucích informací)

Aktivní radioelektronický boj

• Narušování protivníkovy radiokomunikační nebo radiolokační činnosti (rušení signálu atd.).
• Znefunkčnění protivníkova elektronického vybavení.
• Rušení kontroly protivníka nad jeho zbraňovými systémy.
• Získání kontroly nad protivníkovými elektronickými systémy:
  • Bojové řízené střely,
  • Velitelské systémy,
  • Informační systémy (databáze, internetové portály, bankovní účty).

Historie

Už v první světové válce se vyskytly případy odposlouchávání telefonického a telegrafního spojení nepřítele, vesměs nepříliš sofistikované, přímým napojením na dráty. Formy radioelektronického boje v dnešní podobě se rychle vyvinuly v druhé světové válce, například Britové z letadel vypouštěli oblaka hliníkových proužků, které dokázaly oslepit nebo alespoň zmást německé pozemní radiolokátory i elektroniku radiolokátorů německých nočních stíhacích letadel (kódová jména Window, Chaff a Dübel). Novějším příkladem, kdy strana se slabšími zbraněmi dosáhla vítězství nad cílem nevybaveným prostředky REB je námořní bitva u Latakie z roku 1973.

Falklandská válka

Ve válce o Falklandy využívala elektromagnetické prostředí pro podporu reálných operací zejména Velká Británie. Prvním z důležitých bodů byly satelity FARRAH s cílem poskytování signálového zpravodajství (SIGINT – Signals Intelligence). Tyto dřuzice pracovaly jako prostředky elektromagnetického sledování, takže získávaly informace o využívání spektra / prostředí Argentinou a ty předávaly a využívaly jiné složky armády.Britové tak měli přehled o pohybech argentinského námořnictva a letectva, což bylo pro kampaň v jižním Atlantiku klíčové. Příběhy z tohoto období ukazují, jak vesmírné kapacity SIGINT změnily dynamiku námořního konfliktu a jakou roli hrálo včasné varování před radary nepřátelských letadel a raket (jako byly střely Exocet).

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu elektronická válka na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: ph389978

Portály: Letectví | Válka a vojenství