Elektronická válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Radioelektronický boj, elektronický boj, nebo elektronická válka je druh bojové činnosti vykonávaný výlučně elektronickým vybavením a proti protivníkovu elektronickému vybavení. Zde se rozumí komunikační vybavení - radiostanice, rušiče, radary, a datové sítě (internet) - a řídící elektronika výzbroje (zejména senzory řízených střel).

Elektronika dokáže enormně zvýšit účinnost stávajících zbraňových systémů, a to tak, že armáda vyzbrojená stejnými zbraněmi jako protivník ale bez odpovídajících elektronických systémů může protivníkovy armádě poměrně snadno podlehnout. Ale i když jsou elektronické systémy obrovskou výhodou, jako všechny takové systémy s sebou přinášejí i nevýhody.

Cíle[editovat | editovat zdroj]

Elektronickou válku mohou dělit podle způsobu činnosti na aktivní a pasivní. Za pasivní činnost lze považovat takovou, která se podle mezinárodního práva nepovažuje za akt agrese a lze ji provozovat i v mírovém období.

Pasivní radioelektronický boj[editovat | editovat zdroj]

  • Odchytit informace vysílané protivníkem
  • Minimalizovat nepřátelské působení na vlastní elektronické vybavení
  • Informační přetěžování (vysílání velkého množství matoucích informací)

Aktivní radioelektronický boj[editovat | editovat zdroj]

  • Narušování protivníkovy radiokomunikační nebo radiolokační činnosti (rušení signálu atd..)
  • Znefunkčnění protivníkova elektronického vybavení
  • Rušení kontroly protivníka nad jeho zbraňových systémů
  • Získání kontroly nad protivníkovým elektronickými systémy
    • Bojové řízené střely
    • Velitelské systémy
    • Informační systémy (databáze, internetové portály, bankovní účty)

Historie[editovat | editovat zdroj]

První formy radioelektronického boje byly v druhé světové válce, kdy Britové z letadel vypouštěli oblaka hliníkových proužků, které dokázaly oslepit elektroniku radiolokátorů německých nočních stíhacích letadel.