Iljušin Il-4

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Il-4/DB-3F
Bombardovací letadlo DB-3
Bombardovací letadlo DB-3
Určení bombardovací letoun
Výrobce Iljušin
Šéfkonstruktér Sergej Iljušin
První let 31. března 1936
Zařazeno 1937
Uživatel SSSR
Finsko
Výroba 1936-1939 (DB-3), 1942-1944 (Il-4)
Vyrobeno kusů 1 528 (DB-3), 5 256 (Il-4)

Iljušin Il-4 (před rokem 1941 označovaný DB-3F, v kódu NATO: „Bob“) byl ve Velké vlastenecké válce hlavním strojem sovětského dálkového bombardovacího letectva. Lze jej považovat za jedno z nejlepších letadel Sovětského svazu v druhé světové válce i za stroj, který mohl konkurovat zahraničním letadlům této kategorie.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Il-4 v Moskvě

Bombardovací letadlo Il-4 vzniklo v konstrukční kanceláři S. V. Iljušina, který se od roku 1934 zabýval vývojem nového dálkového bombardéru. Byl sestrojen prototyp CKB-26 a roku 1936 další prototyp CKB-30. Ten se při zkouškách ukázal jako velice obratný stroj, takže upoutal pozornost lectva Rudé armády i námořního letectva, které ho chtělo používat jako torpédonosný letoun. Výroba tohoto letadla, které dostalo označení DB-3 byla sice ještě roku 1936 schválena, ale její realizace byla odkládána kvůli výrobě typu DB-2, která však byla záhy zastavena. A tak se stroj DB-3 začal dostávat do výzbroje Rudé armády až roku 1937. Mezitím uskutečnil zkušební pilot Vladimir K. Kokkinaki s tímto letadlem několik světových výškových rekordů, kdy např. jeden z nich byl překonán až roku 1946 čtyřmotorovým strojem Boeing B-29 Superfortress. Výškové výkony jasně dokazovaly velký kvalitativní skok letounu DB-3 proti těžkopádným DB-1 a DB-2. V letech 19371939 byla s CKB-30 (DB-3) též ukutečněna řada dálkových letů, které si vysloužily pozornost na celém světě. Roku 1939 prošla zkouškami nová verze letadla, označená jako DB-3F, která měla nové motory, zlepšenou aerodynamiku a s tím související lepší parametry. Dodávky těchto strojů k armádě vzrostly v roce 1940, ale stále nedokázaly plně pokrýt skutečnou potřebu pozemního i námořního letectva. Na začátku roku 1941 došlo ke změně označení sovětských letadel, takže stroj DB-3F byl přejmenován na Iljušin Il-4.

Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]

V noci na 8. srpna 1941 vzlétla skupina letounů Il-4 a Jer-2 Baltského loďstva z ostrova Saaremaa v Baltském moři a podnikla neočekávaný nálet na Berlín. Tento nálet byl později opakován, avšak kvůli evakuaci ostrovů, ležících blízko estonského pobřeží, bombardování Berlína ze strany Sovětského svazu ustalo. Letadla byla úspěšně nasazována k bombardování strategických cílů, byla však také používána k bombardování ve frontové oblasti.

Celkem bylo vyrobeno 6890 kusů.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Iljušin Il-4
  • Charakteristika: troj- až čtyřmístný střední dálkový bombardovací letoun.
  • Pohonné jednotky: dva hvězdicové motory M-88B, každý o výkonu 810 kW.
  • Výzbroj: tři kulomety ráže 12,7 mm nebo 7,62 mm, max. 2 500 kg bomb v pumovnici a na závěsnících, nebo 1000 kg v pumovnici a torpédo 940 kg na závěsníku.
  • Rozpětí: 21,44 m
  • Délka: 14,8 m
  • Nosná plocha: 66,7 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 5490 kg
  • Vzletová hmotnost: 10 300 kg
  • Maximální rychlost: 445 km/h
  • Dostup: 9700 m
  • Dolet: 3800 / 4260 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Iljušin Il-4

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Miroslav Šnajdr, Operace Barbarossa – letecká válka 22. června 1941
  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 26.  
  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha : Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Iljušin Il-4, s. 404 a 405. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]