Jakovlev Jak-9

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jak-9
Určení stíhací letoun
Výrobce Jakovlev
Šéfkonstruktér A. S. Jakovlev
První let léto 1942
Zařazeno říjen 1942
Uživatel Sovětské letectvo
Polské letectvo Letectvo Korejské lidové armády Bulharské letectvo
Výroba 1942–1948
Vyrobeno kusů 16 769[1]

Jakovlev Jak-9 byl sovětský stíhací letoun vzniklý v době druhé světové války, který navazoval na poslední varianty stíhačky Jak-7, na Jak-7B a pouze v prototypu postavený Jak-7DI. Jeho vznik umožnila mnohem lepší situace sovětského metalurgického průmyslu, který dokázal zvýšit dodávky deficitních materiálů do té míry, že se mohlo uvažovat o využití hliníkových slitin nejen pro výrobu bombardovacích a bitevních strojů, ale i pro stíhací letouny. Výsledkem byla konstrukce Jaku 7DI, který měl smíšenou konstrukci křídla — původní dřevěné nosníky byly nahrazeny nosníky duralovými, což jednak vedlo k určité úspoře hmotnosti draku letounu, jednak uvolnilo vnitřní konstrukci křídla, takže bylo možno zvýšit objem vnitřních palivových nádrží letounu.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Na letadle Jak-9 se kladně projevila změna konstrukce s využitím deficitních hliníkových slitin. Konstrukce draku vycházející z Jaku-7 byla lehčí, což se projevilo na zvýšení užitečného nákladu (zejména zvýšením zásoby paliva). První prototypy vzlétly v roce 1942, poté byla ihned zahájena sériová výroba a v zimě se stroje zapojily do bojové činnosti. Na přelomu let 1942 a 1943 byla stíhačka dále zdokonalena. Byl instalován nový protitankový kanón 11-P-37 ráže 37 mm, což si vyžádalo posunutí kabiny Jaku-9 o 0,4 m dozadu. Později se montovaly i zbraně jiné ráže, například dvacetimilimetrový kanón MPŠ-20, třiadvacetimilimetrový MP-23-VV či jen velkorážový kulomet UBS. Montáží protitankových kanónů s protipancéřovým střelivem vznikly varianty pod označením Jak-9T. U typu Jak-9K byl experimentálně zabudován kanón ráže 57 mm. Naopak v roce 1944 byl do stíhačky instalován protitankový kanón ráže 45 mm. Mezi četnými verzemi byly i stíhací bombardéry Jak-9L a Jak-9B, vyzbrojený jen kulomety, přičemž do trupu byla umístěna pumovnice, v níž mohlo být zavěšeno až 400 kg pum (maximálně buď čtyři 100kg pumy FAB-100, nebo až 128 kusů kumulativních PT pumiček PTAB).[2]

Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]

Letuschopná replika stroje Jak-9U

Stíhací letadla Jak-9 poprvé zasáhla do vzdušných soubojů na stalingradskou frontou v zimě 1942/43.[3] Pro Němce se tento stroj stal velice nepříjemným překvapením. Jaky-9 ve výškách do 4000 m převyšovaly německý Messerschmitt Bf 109G-2 v rychlosti a měly lepší stoupavost-výšky 5000 m dosáhly o 14 sekund dříve.[3] Od 6000 m výše byly sovětské stroje sice o 40 až 60 km/h pomalejší, avšak boje na sovětské frontě se vedly v podstatně nižších hladinách, kde se mohla převaha Jaků 9 uplatnit lépe.[zdroj?] Typ Jak-9 byl velmi všestranný, používal se jako stíhací, dálkový stíhací a přepadový letoun, ve verzi Jak-9B sloužil dokonce i jako stíhací bombardér, který se užíval pro boj s tanky. V červenci roku 1943 zařadil do své výzbroje 12. gardový stíhací pluk protivzdušné obrany Moskvy výškovou stíhací variantu Jak-9PD. Celková produkce pěti kusů byla vyvinuta z prototypu I-28, který poháněl motor Klimov VK-105PD s dvoustupňovým kompresorem. V roce 1944 byl uveden typ Jak-9DD, s palivovými nádržemi zvětšenými na 850 litrů, což dovolilo podnikat doprovodné lety dlouhé 2000 až 2200 km.[1] Toho bylo využíváno např. při doprovodu amerických dálkových bombardovacích letadel B-17 a B-24, která si při mezipřistání doplňovala palivo na základně vybudované u Poltavy na Ukrajině. Použití Jaků 9 však druhou světovou válkou ještě neskončilo, tento typ se zúčastnil ještě bojů v korejské válce.[4]

Základní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Silueta Jaku-9T v porovnání s dřívější variantou

Jakovlev Jak-9 byl jednomístný jednomotorový stíhací dolnoplošník smíšené konstrukce, vybavený záďovým zatahovacím podvozkem.

Technická data typu Jak-9[editovat | editovat zdroj]

  • Rozpětí: 9,74 m
  • Délka: 8,50 m
  • Nosná plocha: 17,15 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2277 kg
  • Vzletová hmotnost: 2873 kg
  • Maximální rychlost —
    • u země: 520 km/h
    • ve výšce 4300 m: 599 km/h
  • Praktický dostup: 11 100 m
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 5,1 minuty
  • Dolet: 875 km
  • Pohonná jednotka: motor Klimov VK-105PF
  • Maximální bojový výkon: 1260 k (927 kW)
  • Výzbroj: kanón ŠVAK ráže 20 mm střílející osou vrtule a jeden synchronizovaný kulomet UBS ráže 12,7 mm nad motorem, asymetricky umístěný na levé straně

Technická data typu Jak-9M[editovat | editovat zdroj]

Jakovlev Jak-9P
  • Rozpětí: 9,74 m
  • Délka: 8,50 m
  • Nosná plocha: 17,15 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2428 kg
  • Vzletová hmotnost: 3095 kg
  • Maximální rychlost —
    • u země: 518 km/h
    • ve výšce 3750 m: 573 km/h
  • Praktický dostup: 9400 m
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 6,1 minuty
  • Dolet: 950 km
  • Pohonná jednotka: motor Klimov VK-105PF
  • Maximální bojový výkon: 1260 k (927 kW)
  • Výzbroj: kanón ŠVAK ráže 20 mm střílející osou vrtule a jeden synchronizovaný kulomet UBS ráže 12,7 mm nad motorem, asymetricky umístěný na levé straně

Technická data typu Jak-9DD[editovat | editovat zdroj]

  • Rozpětí: 9,74 m
  • Délka: 8,50 m
  • Nosná plocha: 17,15 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2346 kg
  • Vzletová hmotnost: 3387 kg
  • Maximální rychlost —
    • u země: 522 km/h
    • ve výšce 3900 m: 584 km/h
  • Praktický dostup: 9400 m
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 6,8 minuty
  • Dolet: 1330 km
  • Maximální dolet: 2200 km
  • Pohonná jednotka: motor Klimov VK-105PF
  • Maximální bojový výkon: 1260 k (927 kW)
  • Výzbroj: kanón ŠVAK ráže 20 mm střílející osou vrtule a jeden synchronizovaný kulomet UBS ráže 12,7 mm nad motorem, asymetricky umístěný na levé straně (část strojů, alespoň na počátku výroby, byla vyzbrojena pouze jedním 20mm kanónem)

Technická data typu Jak-9U[editovat | editovat zdroj]

Jakovlev Jak-9UM
  • Rozpětí: 9,74 m
  • Délka: 8,55 m
  • Výška: 3,20 m
  • Nosná plocha: 17,15 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2512 kg
  • Vzletová hmotnost: 3204 kg
  • Maximální rychlost —
    • u země: 575 km/h
    • ve výšce 5000 m: 672 km/h
  • Praktický dostup: 10 650 m
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 5 minut
  • Dolet: 675 km
  • Pohonná jednotka: motor Klimov VK-107A
  • Výzbroj: jeden kanón ráže 20 mm střílející osou vrtule a dva synchronizované kulomety ráže 12,7 mm nad motorem

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b NĚMEČEK, Václav. Jakovlev Jak-9D & DD. Letectví a kosmonautika. 1976, roč. LII., čís. 2, s. 24.  
  2. HERBERT, Leonard. Encyklopedie sovětských stíhacích letadel 1939-1951. Praha : Area, 2007. 208 s. ISBN 978-80-87124-01-7. Kapitola Jakovlev Jak-9B/VK-105PF či Jak-9L, s. 141. (česky)  
  3. a b NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 3. Praha : Naše vojsko, 1992. 376 s. ISBN 80-206-0117-1. Kapitola Stíhači jdou znovu do boje, s. 44. (česky)  
  4. NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha : Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 96 a 120.  
  • Zbyněk Válka, Stíhací letadla
  • Olaf Groehler, Letecká válka 1939–1945
  • NĚMEČEK, Václav. Jakovlev I-28 a Jak-9PD. Letectví a kosmonautika. leden 1980, roč. LVI, čís. 26, s. 1027.