Jakovlev Jak-9

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak-9
Yakovlev Yak-9K.jpg
Určenístíhací letoun
VýrobceJakovlev
ŠéfkonstruktérA. S. Jakovlev
První letléto 1942
Zařazenoříjen 1942
UživatelSovětské letectvo
Polské letectvo Letectvo Korejské lidové armády Bulharské letectvo
Výroba1942–1948
Vyrobeno kusů16 769[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakovlev Jak-9 byl sovětský stíhací letoun vzniklý v době druhé světové války, který navazoval na poslední varianty stíhačky Jak-7, na Jak-7B a pouze v prototypu postavený Jak-7DI. Jeho vznik umožnila mnohem lepší situace sovětského metalurgického průmyslu, který dokázal zvýšit dodávky deficitních materiálů do té míry, že se mohlo uvažovat o využití hliníkových slitin nejen pro výrobu bombardovacích a bitevních strojů, ale i pro stíhací letouny. Výsledkem byla konstrukce Jaku 7DI, který měl smíšenou konstrukci křídla — původní dřevěné nosníky byly nahrazeny nosníky duralovými, což jednak vedlo k určité úspoře hmotnosti draku letounu, jednak uvolnilo vnitřní konstrukci křídla, takže bylo možno zvýšit objem vnitřních palivových nádrží letounu.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Na letadle Jak-9 se kladně projevila změna konstrukce s využitím deficitních hliníkových slitin. Konstrukce draku vycházející z Jaku-7 byla lehčí, což se projevilo na zvýšení užitečného nákladu (zejména zvýšením zásoby paliva). První prototypy vzlétly v roce 1942, poté byla ihned zahájena sériová výroba a v zimě se stroje zapojily do bojové činnosti. Na přelomu let 1942 a 1943 byla stíhačka dále zdokonalena. Byl instalován nový protitankový kanón 11-P-37 ráže 37 mm, což si vyžádalo posunutí kabiny Jaku-9 o 0,4 m dozadu. Později se montovaly i zbraně jiné ráže, například dvacetimilimetrový kanón MPŠ-20, třiadvacetimilimetrový MP-23-VV či jen velkorážový kulomet UBS. Montáží protitankových kanónů s protipancéřovým střelivem vznikly varianty pod označením Jak-9T. U typu Jak-9K byl experimentálně zabudován kanón ráže 57 mm. Naopak v roce 1944 byl do stíhačky instalován protitankový kanón ráže 45 mm. Mezi četnými verzemi byly i stíhací bombardéry Jak-9L a Jak-9B, vyzbrojený jen kulomety, přičemž do trupu byla umístěna pumovnice, v níž mohlo být zavěšeno až 400 kg pum (maximálně buď čtyři 100kg pumy FAB-100, nebo až 128 kusů kumulativních PT pumiček PTAB).[2]

Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]

Letuschopná replika stroje Jak-9U

Stíhací letadla Jak-9 poprvé zasáhla do vzdušných soubojů na stalingradskou frontou v zimě 1942/43.[3] Pro Němce se tento stroj stal velice nepříjemným překvapením. Jaky-9 ve výškách do 4000 m převyšovaly německý Messerschmitt Bf 109G-2 v rychlosti a měly lepší stoupavost-výšky 5000 m dosáhly o 14 sekund dříve.[3] Od 6000 m výše byly sovětské stroje sice o 40 až 60 km/h pomalejší, avšak boje na sovětské frontě se vedly v podstatně nižších hladinách, kde se mohla převaha Jaků 9 uplatnit lépe.[zdroj?] Typ Jak-9 byl velmi všestranný, používal se jako stíhací, dálkový stíhací a přepadový letoun, ve verzi Jak-9B sloužil dokonce i jako stíhací bombardér, který se užíval pro boj s tanky. V červenci roku 1943 zařadil do své výzbroje 12. gardový stíhací pluk protivzdušné obrany Moskvy výškovou stíhací variantu Jak-9PD. Celková produkce pěti kusů byla vyvinuta z prototypu I-28, který poháněl motor Klimov VK-105PD s dvoustupňovým kompresorem. V roce 1944 byl uveden typ Jak-9DD, s palivovými nádržemi zvětšenými na 850 litrů, což dovolilo podnikat doprovodné lety dlouhé 2000 až 2200 km.[1] Toho bylo využíváno např. při doprovodu amerických dálkových bombardovacích letadel B-17 a B-24, která si při mezipřistání doplňovala palivo na základně vybudované u Poltavy na Ukrajině. Použití Jaků 9 však druhou světovou válkou ještě neskončilo, tento typ se zúčastnil ještě bojů v korejské válce.[4]

Základní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Silueta Jaku-9T v porovnání s dřívější variantou

Jakovlev Jak-9 byl jednomístný jednomotorový stíhací dolnoplošník smíšené konstrukce, vybavený záďovým zatahovacím podvozkem.

Technická data typu Jak-9[editovat | editovat zdroj]

  • Rozpětí: 9,74 m
  • Délka: 8,50 m
  • Nosná plocha: 17,15 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2277 kg
  • Vzletová hmotnost: 2873 kg
  • Maximální rychlost —
    • u země: 520 km/h
    • ve výšce 4300 m: 599 km/h
  • Praktický dostup: 11 100 m
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 5,1 minuty
  • Dolet: 875 km
  • Pohonná jednotka: motor Klimov VK-105PF
  • Maximální bojový výkon: 1260 k (927 kW)
  • Výzbroj: kanón ŠVAK ráže 20 mm střílející osou vrtule a jeden synchronizovaný kulomet UBS ráže 12,7 mm nad motorem, asymetricky umístěný na levé straně

Technická data typu Jak-9M[editovat | editovat zdroj]

Jakovlev Jak-9P
  • Rozpětí: 9,74 m
  • Délka: 8,50 m
  • Nosná plocha: 17,15 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2428 kg
  • Vzletová hmotnost: 3095 kg
  • Maximální rychlost —
    • u země: 518 km/h
    • ve výšce 3750 m: 573 km/h
  • Praktický dostup: 9400 m
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 6,1 minuty
  • Dolet: 950 km
  • Pohonná jednotka: motor Klimov VK-105PF
  • Maximální bojový výkon: 1260 k (927 kW)
  • Výzbroj: kanón ŠVAK ráže 20 mm střílející osou vrtule a jeden synchronizovaný kulomet UBS ráže 12,7 mm nad motorem, asymetricky umístěný na levé straně

Technická data typu Jak-9DD[editovat | editovat zdroj]

  • Rozpětí: 9,74 m
  • Délka: 8,50 m
  • Nosná plocha: 17,15 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2346 kg
  • Vzletová hmotnost: 3387 kg
  • Maximální rychlost —
    • u země: 522 km/h
    • ve výšce 3900 m: 584 km/h
  • Praktický dostup: 9400 m
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 6,8 minuty
  • Dolet: 1330 km
  • Maximální dolet: 2200 km
  • Pohonná jednotka: motor Klimov VK-105PF
  • Maximální bojový výkon: 1260 k (927 kW)
  • Výzbroj: kanón ŠVAK ráže 20 mm střílející osou vrtule a jeden synchronizovaný kulomet UBS ráže 12,7 mm nad motorem, asymetricky umístěný na levé straně (část strojů, alespoň na počátku výroby, byla vyzbrojena pouze jedním 20mm kanónem)

Technická data typu Jak-9U[editovat | editovat zdroj]

Jakovlev Jak-9UM
  • Rozpětí: 9,74 m
  • Délka: 8,55 m
  • Výška: 3,20 m
  • Nosná plocha: 17,15 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2512 kg
  • Vzletová hmotnost: 3204 kg
  • Maximální rychlost —
    • u země: 575 km/h
    • ve výšce 5000 m: 672 km/h
  • Praktický dostup: 10 650 m
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 5 minut
  • Dolet: 675 km
  • Pohonná jednotka: motor Klimov VK-107A
  • Výzbroj: jeden kanón ráže 20 mm střílející osou vrtule a dva synchronizované kulomety ráže 12,7 mm nad motorem

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b NĚMEČEK, Václav. Jakovlev Jak-9D & DD. Letectví a kosmonautika. 1976, roč. LII., čís. 2, s. 24. 
  2. HERBERT, Leonard. Encyklopedie sovětských stíhacích letadel 1939-1951. Praha: Area, 2007. 208 s. ISBN 978-80-87124-01-7. Kapitola Jakovlev Jak-9B/VK-105PF či Jak-9L, s. 141. (česky) 
  3. a b NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 3. Praha: Naše vojsko, 1992. 376 s. ISBN 80-206-0117-1. Kapitola Stíhači jdou znovu do boje, s. 44. (česky) 
  4. NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 96 a 120. 
  • Zbyněk Válka, Stíhací letadla
  • Olaf Groehler, Letecká válka 1939–1945
  • NĚMEČEK, Václav. Jakovlev I-28 a Jak-9PD. Letectví a kosmonautika. Leden 1980, roč. LVI, čís. 26, s. 1027. 
  • NĚMEČEK, Václav. Jakovlev Jak-9B. Letectví a kosmonautika. Únor 1986, roč. LXII., čís. 4, s. 28.