Jakovlev Jak-23

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jakovlev Jak-23
Jak-23 dochovaný v Polsku (stroj patrně teprve čeká na důkladnou renovaci)
Jak-23 dochovaný v Polsku (stroj patrně teprve čeká na důkladnou renovaci)
Určení stíhací letoun
Výrobce Jakovlev
První let 8. července 1947
Zařazeno 1948
Vyřazeno 1951 (SSSR)
1961 (Polsko)
Uživatel Sovětské letectvo
Československé letectvo
Polské letectvo Rumunské letectvo
Výroba březen 1948-1950
Vyrobeno kusů 310
Varianty Jak-23, UTI Jak-23

Jakovlev Jak-23 (rusky: Як-23, v kódu NATO Flora), představoval zcela novou konstrukci, jen zdánlivě navazující na předchozí typ Jak-17. Ve skutečnosti s ním zachovává jen základní koncepci proudového letounu s přímým křídlem, jednoduchými ocasními plochami, příďovým zatahovacím podvozkem a motorem zavěšeným pod přídí, s výstupní rourou pod trupem na úrovni odtokové hrany křídla. Jednou z novinek, oproti konstrukci typu Jak-17, mj. představovalo i použití zcela nových laminárních profilů vyvinutých v CAGI. Šlo vysloveně o přepadový stíhací letoun, určený k záchytnému stíhání bombardovacích letounů. Praktický dostup typu Jak-23 byl omezen na cca 10 000 metrů, protože pilotní kabina nebyla přetlaková (to ovšem pro původně plánované nasazení, tj. boj proti strategickým bombardérům poháněným pístovými motory, nepředstavovalo nějaký závažný handicap[zdroj?]).

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Jak-23 v polských barvách

Prototyp Jaku 23 byl zalétán v červenci 1947, poprvé s ním vzlétl zkušební pilot M. I. Ivanov, v srpnu již byl předán ke zkouškám do NII VVS.

Sériová výroba byla zahájena v březnu 1948, ale typ byl poměrně záhy překonán stroji MiG-15, takže v Sovětském svazu byla výroba ukončena již koncem roku 1950, po dokončení 310 strojů (Jak-23 a menší množství dvoumístných cvičných letounů UTI Jak-23 s delším trupem). Rovněž se již nerealizovala chystaná licenční výroba v Polsku a Československu (zde se rovněž připravovala licenční výroba motorů RD-500, které měly být dodávány jako M-02).

V Československu se zachoval jeden z dvanácti dodaných Jaků 23 (byly dodány roku 1949, v čsl. vojenském letectvu létaly s označením S-101), stroj výrobního čísla 10101 (HX-51).

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[1]

Jak-23
  • Pohonná jednotka:Klimov RD-500
  • Tah motoru: 1590 kp (15,59 kN) při 14 700 ot/min
  • Rozpětí: 8,73 m
  • Délka: 8,12 m
  • Výška: 3,31 m
  • Nosná plocha: 13,50 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1980 kg
  • Vzletová hmotnost : 3036 kg
  • Maximální vzletová hmotnost : 3384 kg
  • Maximální rychlost:
    • 923 km/h u země
    • 868 km/h ve výšce 5000 m
  • Cestovní rychlost: 540 km/h
  • Maximální dostup: 14 800 m
  • Praktický dostup: 10 000 m
  • Počáteční stoupavost: 34 m/sec.
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 2 min. 18 sec.
  • Dolet: 920–1200 km
  • Vytrvalost: 2 hod. 20 min. (se dvěma přídavnými nádržemi po 190 litrech na koncích křídla)
  • Výzbroj

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BALOUS, Miroslav. Jakovlev Jak-23. Letectví a kosmonautika. říjen 1981, roč. LVII, čís. 20, s. 791 až 794.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ing. Jan Krumbach, Ing. Jiří Vraný, Zdeněk Hurt, Avia BH-21, Jak-15, -17 a -23, Supermarine Spitfire Mk.IX a Mk.XVI, Naše vojsko, Praha 1986, 1. vydání
  • Miroslav Balous Jakovlev Jak-23, monografie v L+K číslo 20, ročník LVII
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha : Albatros, 1979. 430 s.  
  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 122.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]