Jakovlev Jak-23

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak-23
Jak-23 dochovaný v Polsku
Jak-23 dochovaný v Polsku
Určení stíhací letoun
Výrobce Jakovlev
První let 8. července 1947
Zařazeno 1949
Vyřazeno 1951 (SSSR)
1961 (Polsko)
Uživatel Sovětské letectvo
Československé letectvo
Polské letectvo
Rumunské letectvo
Výroba říjen 1949-leden 1951
Vyrobeno kusů 316 + 3 prototypy
Vyvinuto z typu Jakovlev Jak-17

Jakovlev Jak-23 (rusky: Як-23, kód v rámci USAF/DOD: Type 28, v kódu NATO Flora) byl sovětský proudový stíhací letoun s přímým křídlem. Představoval zcela novou konstrukci, jen zdánlivě navazující na předchozí typ Jak-17. Ve skutečnosti s ním zachovává jen základní koncepci proudového letounu s přímým křídlem, jednoduchými ocasními plochami, příďovým zatahovacím podvozkem a motorem zavěšeným pod přídí, s výstupní rourou pod trupem na úrovni odtokové hrany křídla. Jednou z novinek, oproti konstrukci typu Jak-17, mj. představovalo i použití zcela nových laminárních profilů vyvinutých v CAGI. Šlo vysloveně o přepadový stíhací letoun, určený k záchytnému stíhání bombardovacích letounů. Praktický dostup typu Jak-23 byl omezen na cca 10 000 metrů, protože pilotní kabina nebyla přetlaková (to ovšem pro původně plánované nasazení, tj. boj proti strategickým bombardérům poháněným pístovými motory, nepředstavovalo nějaký závažný handicap[zdroj?]).

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Prototyp Jaku 23 byl zalétán v červenci 1947, poprvé s ním vzlétl zkušební pilot M. I. Ivanov, v srpnu již byl předán ke zkouškám do NII VVS.

Sériová výroba byla zahájena v březnu 1948, ale typ byl poměrně záhy překonán stroji MiG-15, takže v Sovětském svazu byla výroba ukončena již koncem roku 1950, po dokončení 310 strojů (Jak-23 a menší množství dvoumístných cvičných letounů UTI Jak-23 s delším trupem). Rovněž se již nerealizovala chystaná licenční výroba v Polsku a Československu (zde se rovněž připravovala licenční výroba motorů RD-500, které měly být dodávány jako M-02).

V Československu se zachoval jeden z dvanácti dodaných Jaků 23 (byly dodány roku 1949, v československém vojenském letectvu létaly s označením S-101), stroj výrobního čísla 10101 (HX-51).

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Jak-23 v polských barvách
Československý Jak-23 v Leteckém muzeu Kbely

AlbánieAlbánie Albánie

BulharskoBulharsko Bulharsko

ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo

MaďarskoMaďarsko Maďarsko

Severní KoreaSeverní Korea Severní Korea

PolskoPolsko Polsko

  • Polské letectvo - obdrželo asi 100 letadel používaných v letech 1950 až 1956.

RumunskoRumunsko Rumunsko

Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[3]

Jak-23
  • Pohonná jednotka:Klimov RD-500
  • Tah motoru: 1590 kp (15,59 kN) při 14 700 ot/min
  • Rozpětí: 8,73 m
  • Délka: 8,12 m
  • Výška: 3,31 m
  • Nosná plocha: 13,50 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1980 kg
  • Vzletová hmotnost : 3036 kg
  • Maximální vzletová hmotnost : 3384 kg
  • Maximální rychlost:
    • 923 km/h u země
    • 868 km/h ve výšce 5000 m
  • Cestovní rychlost: 540 km/h
  • Maximální dostup: 14 800 m
  • Praktický dostup: 10 000 m
  • Počáteční stoupavost: 34 m/sec.
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 2 min. 18 sec.
  • Dolet: 920–1200 km
  • Vytrvalost: 2 hod. 20 min. (se dvěma přídavnými nádržemi po 190 litrech na koncích křídla)
  • Výzbroj

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. [2]
  3. BALOUS, Miroslav. Jakovlev Jak-23. Letectví a kosmonautika. Říjen 1981, roč. LVII, čís. 20, s. 791 až 794. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ing. Jan Krumbach, Ing. Jiří Vraný, Zdeněk Hurt, Avia BH-21, Jak-15, -17 a -23, Supermarine Spitfire Mk.IX a Mk.XVI, Naše vojsko, Praha 1986, 1. vydání
  • Miroslav Balous Jakovlev Jak-23, monografie v L+K číslo 20, ročník LVII
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s. 
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 122. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]