Jakovlev Jak-23
| Jak-23 | |
|---|---|
 Jak-23 v muzeu v Moninu | |
| Určení | stíhací letoun |
| Původ | Sovětský svaz |
| Výrobce | Tbiliský závod |
| Konstruktérská skupina | Jakovlev |
| První let | 8. července 1947 |
| Zařazeno | 1949 |
| Vyřazeno | 1951 (SSSR) 1961 (Polsko) |
| Uživatel | Sovětské letectvo Československé letectvo Polské letectvo Rumunské letectvo |
| Výroba | říjen 1949-leden 1951 |
| Vyrobeno kusů | 316 + 3 prototypy |
| Vyvinuto z typu | Jakovlev Jak-17 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jakovlev Jak-23 (rusky: Як-23, kód v rámci USAF/DOD: Type 28, v kódu NATO Flora) byl sovětský proudový stíhací letoun s přímým křídlem. Představoval zcela novou konstrukci, jen zdánlivě navazující na předchozí typ Jak-17. Ve skutečnosti s ním zachovává jen základní koncepci proudového letounu s přímým křídlem, jednoduchými ocasními plochami, příďovým zatahovacím podvozkem a motorem zavěšeným pod přídí, s výstupní rourou pod trupem na úrovni odtokové hrany křídla. Jednou z novinek, oproti konstrukci typu Jak-17, mj. představovalo i použití zcela nových laminárních profilů vyvinutých v CAGI. Šlo vysloveně o přepadový stíhací letoun, určený k záchytnému stíhání bombardovacích letounů. Praktický dostup typu Jak-23 byl omezen na cca 10 000 metrů, protože pilotní kabina nebyla přetlaková (to ovšem pro původně plánované nasazení, tj. boj proti strategickým bombardérům poháněným pístovými motory, nepředstavovalo nějaký závažný handicap[zdroj?]).
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Prototyp Jaku 23 byl zalétán v červenci 1947, poprvé s ním vzlétl zkušební pilot M. I. Ivanov, v srpnu již byl předán ke zkouškám do NII VVS.
Sériová výroba byla zahájena v březnu 1948, ale typ byl poměrně záhy překonán stroji MiG-15, takže v Sovětském svazu byla výroba ukončena již koncem roku 1950, po dokončení 310 strojů (Jak-23 a menší množství dvoumístných cvičných letounů UTI Jak-23 s delším trupem). Rovněž se již nerealizovala chystaná licenční výroba v Polsku a Československu (zde se rovněž připravovala licenční výroba motorů RD-500, které měly být dodávány jako M-02).
V Československu se zachoval jeden z dvanácti dodaných Jaků 23 (byly dodány roku 1949, v československém vojenském letectvu létaly s označením S-101), stroj výrobního čísla 10101 (HX-51).
Uživatelé[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
- Albánské letectvo - první letouny získány v roce 1951.[1]
- Bulharské letectvo - získalo přes 100 letadel, používána do roku 1958.
- Československé letectvo - v roce 1949 získalo 20 letadel.
- Maďarské letectvo - používány v letech 1951–1956.
- Letectvo Korejské lidové armády - menší počet letounů nasazen během Korejské války.[1]
- Polské letectvo - obdrželo asi 100 letadel používaných v letech 1950 až 1956.
- Rumunské letectvo - v roce 1951 získalo 62 letounů a používalo je až do 60. let.
- Sovětské letectvo - používalo letouny mezi lety 1949 a 1951.
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Údaje dle[2]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka: 1
- Rozpětí: 8,73 m
- Délka: 8,12 m
- Výška: 3,31 m
- Nosná plocha: 13,50 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 1980 kg
- Vzletová hmotnost : 3036 kg
- Maximální vzletová hmotnost : 3384 kg
- Pohonná jednotka: 1× Klimov RD-500
- Tah motoru: 1590 kp (15,59 kN) při 14 700 ot/min
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost:
- 923 km/h u země
- 868 km/h ve výšce 5000 m
- Cestovní rychlost: 540 km/h
- Maximální dostup: 14 800 m
- Praktický dostup: 10 000 m
- Počáteční stoupavost: 34 m/sec.
- Čas výstupu do výšky 5000 m: 2 min. 18 sec.
- Dolet: 920–1200 km
- Vytrvalost: 2 hod. 20 min. (se dvěma přídavnými nádržemi po 190 litrech na koncích křídla)
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
- 2 × 23mm kanón Nudelman-Suranov NS-23 nebo Nudelman-Richtěr NR-23 s 90 náboji na zbraň
- 2 × puma do 60 kg
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b [1]
- ↑ BALOUS, Miroslav. Jakovlev Jak-23. Letectví a kosmonautika. Říjen 1981, roč. LVII, čís. 20, s. 791 až 794.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ing. Jan Krumbach, Ing. Jiří Vraný, Zdeněk Hurt, Avia BH-21, Jak-15, -17 a -23, Supermarine Spitfire Mk.IX a Mk.XVI, Naše vojsko, Praha 1986, 1. vydání
- Miroslav Balous Jakovlev Jak-23, monografie v L+K číslo 20, ročník LVII
- ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s.
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 122.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakovlev Jak-23 na Wikimedia Commons - Galerie Jakovlev Jak-23 na Wikimedia Commons
- (anglicky) Kamufláže letounu Jak-23 Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
- (anglicky) Fotogalerie letounu Jak-23
.jpg)
