Jakovlev Jak-42

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak-42
Jak-42D (UR-42369, Lviv Airlines)
Jak-42D (UR-42369, Lviv Airlines)
Určení dopravní letoun
Výrobce Jakovlev
Šéfkonstruktér Alexandr Sergejevič Jakovlev
První let 7. března 1975
Zařazeno 22. prosince 1980
Charakter Ve službě
Uživatel Aeroflot
Kuban Airlines, Lat Charter, Air Moldova International
Výroba 1979–2003
Vyrobeno kusů 184[1]
Vyvinuto z typu Jakovlev Jak-40
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakovlev Jak-42 je sovětský třímotorový proudový dopravní letoun pro zhruba 100 cestujících na krátké tratě z konce 70. let. Vychází z typu Jak-40, oproti kterému je větší a má šípovitá křídla (23°). Byl to první sovětský stroj s moderními dvouproudovými motory, zamýšlený jako náhrada za zastarávající letouny první generace Tupolev Tu-134, respektive turbovrtulové Antonov An-24 a Iljušin Il-18. Označení v kódu NATO je Clobber.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Po menším Jak-40 to byl pro smolenskou konstrukční kancelář teprve druhý návrh dopravního letadla. Letoun vyvužil zcela nový dvouproudový motor Lotarjov D-36 s velkým obtokovým poměrem 5,34:1, mající oproti jiným sovětským motorům té doby velmi nízkou spotřebou paliva i příznivé emisní a hlukové parametry. O jeho kvalitě svědčí i to, že jeho pokračovatel Ivčenko D-436 je po roce 2010 osazován do nově vyvinutých letounů Antonov An-148. Letoun byl vybaven na svou dobu pokročilou avionikou, autopilotem udržujícím letovou hladinu s přesností 10 m, a jako jeho předchůdce byl schopen přistávat a vzlétat z nezpevněných ranvejí. Letoun si zachoval nezvykle nízkou přistávací rychlost pod 210 km/h, takže pro brzdění na krátkých drahách nebyl třeba obraceč tahu (Jak-40 ho měl na prostředním motoru, ale u většího Jaku-42 by znamenal neefektivní zátěž). Určitou slabostí byla omezená maximální vzletová hmotnost, takže při plném obsazení nebylo možné naplnit palivové nádrže na plnou kapacitu a značně to omezovalo dolet. To zčásti vyřešila modernizace pod označením Jak-42D (daľnij – dálkový), kde byla díky posílení konstrukce vzletová hmotnost zvýšena; vyráběla se od počátku 80. let, od roku 1988 výhradně, celkem zhruba 120 kusů. Dalšími slabšími stránkami jsou poněkud nižší rychlost i dostup, což však na krátkých letech nepřináší citelná omezení.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sériový Jak-42 Aeroflotu (CCCP-42306), pařížský aerosalon 1981

První prototyp Jak-42 (imatrikulace CCCP-1974), ještě s šípovitostí křídla jen 11°, zalétal Arsenij Leonidovič Kolosov 7. března 1975 a nesplnil zpočátku všechna očekávání. Druhý a třetí prototyp (CCCP-42303) již měly definitivní šípovitost 23°. Letoun byl zaveden do služby až 22. prosince 1980 na lince Moskva–Krasnodar; od července 1981 rovněž na mezinárodní linky Leningrad–Helsinky a Doněck–, respektive Kyjev–Praha. Nadějné vyhlídky letounu ovlivnila tragická nehoda v červnu 1982, při které vinou chybně navrženého ovládacího systému došlo ke ztrátě kontroly nad vodorovnou ocasní plochou, a následně až do října 1984 bylo všech 38 vyrobených strojů uzemněno. Přestože to byla v historii jediná ztráta způsobená závadou stroje, Jak-42 už nikdy nedosáhl masového rozšíření: vyrobilo se ho méně než 190 ks, násobně méně než předchozích srovnatelných typů, které tak zůstaly v provozu až do přelomu století.

Po opětovném uvedení do provozu byl stroj modernizován, byla zavedena i verze pro nákladní dopravu, stejně jako v 90. letech populární salónní VIP verze. Do verze Jak-42(D)-100 byla též kvůli exportu nabízena zahraniční avionika. Byly rozpracovány i další verze, dokonce Jak-242 se dvěma motory pod křídlem (vycházející z dalšího projektu Jak-42M s prodlouženým trupem a novým křídlem), jejímu dokončení ale zabránilo prudké zhoršení ekonomiky po rozpadu SSSR; vzdáleným pokračovatelem je Irkut MS-21.

Vyvezlo se pouze 8 kusů do Číny (mj. pro vojenské letectvo) a 4 na Kubu. V červenci 2018 bylo v komerčním provozu 23 strojů Jak-42.[1] Provozovaly je Ižavia (10), KrasAvia (9), Black Sea Airlines (2) a Turuchan (2).[2] Čtyři stroje ukrajinské společnosti DonbassAero byly zničeny v říjnu 2014 během bojů o letiště Doněck.

V letech 19941996 měla letouny Jak-42 pronajaty česká společnost Škoda Air pro charterové lety z letiště Brno-Tuřany.

Havárie[editovat | editovat zdroj]

V letech 1982–2011 došlo k osmi vážným haváriím Jaku-42 s celkem 570 ztrátami na životech.

Datum Imatrikulace Místo Oběti Popis
28. 6. 1982 СССР-42529 Sovětský svaz jižně od Mazyru 132/132 Let LeningradKyjev, kvůli mechanickému opotřebení chybně navrženého systému matice ovládající přes šroubovou tyč horizontální stabilizátor se stabilizátor uvolnil a neovladatelný letoun přešel do strmého klesání, načež se působením aerodynamických a setrvačných sil rozpadl.[3]
14. 9. 1990 СССР-42351 Sovětský svaz u letiště Kolcovo 4/128 Let VolgogradSverdlovsk, pilot při přistání nedodržel výšku a narazil do stromů 1,7 km před ranvejí
31. 7. 1992 B-2755 Čína Nanking 108/126 Kvůli stabilizátoru nastavenému na přistání se neodlepil od země, přejel dráhu a narazil do zemního valu.[4]
21. 11. 1993 RA-42390 Flag of Macedonia (1992–1995).svg poblíž Ohridu 115/116 Let ŽenevaSkopje, odkloněný kvůli sněžení. Při druhém pokusu o přiblížení chybně zatočil do úbočí hory.
17. 12. 1997 UR-42334 Řecko Pierijské hory 70/70 Let OděsaSoluň, nezkušená posádka ztratila orientaci a během "go-around" (okruh po nezdařeném přiblížení) narazila do hory.
25. 12. 1999 CU-T1285 Venezuela Bejuma 22/22 Kubánský let HavanaCaracas kvůli záplavám odkloněný do Valencie. Během přistání narazil do hory.
26. 5. 2003 UR-42352 Turecko poblíž Maçka 75/75 Charter BiškekZaragoza s tankovacím mezipřistáním v Trabzonu vracející španělské vojáky ISAF z Afghánistánu. V husté mlze při třetím pokusu o přiblížení narazil do hory
7. 9. 2011 RA-42434 Rusko letiště Tunošna 44/45 Charter Jaroslavl–Minsk s hokejovým týmem Lokomotiv Jaroslavl vč. českých hráčů. Kvůli chybám nekvalifikovaných pilotů při vzletu, zejména neúmyslnému brzdění, se odlepil příliš pozdě, pomalu a ihned dopadl na zem.[5]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Jak-42D (ER-YCA, Air Moldova)

Údaje platí pro Jak-42D (rozměrově se nelišil od původní verze)

  • Posádka: 2 piloti + nepovinně palubní inženýr
  • Kapacita: Do 120 cestujících (ale obvykle 8 v 1. třídě a 96 v ekonomické)
  • Délka: 36,38 m
  • Rozpětí: 34,88 m
  • Výška: 9,83 m
  • Nosná plocha: 150 m²
  • Hmotnost (prázdný): 33 000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 57 500 kg (původní Jak-42: 54 tun)
  • Maximální přistávací hmotnost: 51 000 kg
  • Pohonná jednotka: 3× dvouproudový motor Lotarjov D-36, každý o tahu 63,75 kN
  • Maximální rychlost: 810 km/h
  • Cestovní rychlost: 740 km/h
  • Dolet: 1700 km (původní Jak-42 s plným nákladem), 2790 km standardně (až 4 000 km prázdný)
  • Dostup: 9 600 m

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Yak-42 production numbers
  2. Thisdell and Morris Flight International 21 August–3 September 2018, str. 47.
  3. http://www.airdisaster.ru/database.php?id=35 (rusky) Záznam o nehodě na Airdisaster.ru]
  4. http://aviation-safety.net/database/record.php?id=19920731-1 (anglicky)
  5. Top KHL squad killed in passenger plane crash in Russia [online]. RT News [cit. 2011-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]