Jakovlev Jak-40

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jak-40
Jak-40 Vzdušných sil AČR
Jak-40 Vzdušných sil AČR
Určení dopravní letoun
Výrobce Jakovlev
Šéfkonstruktér Alexandr S. Jakovlev
První let 21. října 1966
Zařazeno září 1968 (Aeroflot)[1]
Charakter Několik ve službě
Uživatel Aeroflot (dříve)
Československo
Polsko
Německo
Výroba 1967-1981
Vyrobeno kusů 1011 ks

Jakovlev Jak-40 (V kódu NATO "Codling") je malý sovětský, třímotorový dopravní letoun z poloviny 60. let 20. století. Měl být náhradou za stroje Iljušin Il-12 a Iljušin Il-14.

První prototyp vzlétl 21. října 1966. Aeroflot zahájil provoz s Jaky-40 30. září 1968 letem Moskva-Kostrom. Exportní verze nesla označení Jak-40E s původní sovětskou navigační elektronikou a Jak-40EC s integrovaným radionavigačním systémem Collins AP-104/FD-108. Transportní varianta s dveřmi o rozměru 1,60 × 1,50 m na levém boku trupu před křídlem dostala označení Jak-40T. V roce 1991 Jakovlev ve spolupráci s firmou Skorosť nabízel modernizovanou verzi Jak-40TL s dvojicí pohonných jednotek Allied Signal LF-507.

Používaly se jak k přepravě, tak i pro vojenské účely. Celkem bylo do ukončení produkce v roce 1976 vyrobeno 1011 letounů, z toho 125 kusů bylo exportováno do 18 zemí světa.

První Jak-40 v Československých službách byl dodán v říjnu 1972 s imatrikulací OK-BYG. Provozovatelem se stal Letecký oddíl Federálního ministerstva vnitra (LO FMV). Koncem roku 1973 byl další letoun (v.č. 9341230, OK-DHA) zařazen do letadlového parku Československé správy dopravních letišť (ČSSDL). Až třetím uživatelem se staly ČSA s pronajatými Jaky od společnosti Aeroflot v roce 1974. Měly výrobní čísla 9340232 (CCCP-87372) a 9340332 (CCCP-87372). Po zkušebním provozu byly již v barvách ČSA dodány 9. října 1974 dva stroje s poznávacími značkami OK-EEA (v. č. 9431436) a OK-EEB (v. č. 9431536). Postupně byly zakoupeny další (OK-EEC až -EEG a OK-FEH až -FEJ). Byly nasazeny na linky mezi Prahou a Karlovými Vary, Brnem, Ostravou, Bratislavou, Piešťanami, Sliačí a Košicemi. Dalším provozovatelem byla i ČSLA a dva stroje létaly v čs. vládní letce. V současné době 2 stroje slouží v letectvu Armády České republiky na základně Kbely a jsou vysoce ceněny pro svoji spolehlivost a nízké celkové náklady na provoz.[zdroj?]

Specifikace (Jak-40)[editovat | editovat zdroj]

Kokpit verze Jak-40K
Jakovlev Jak-40 (048) polského letectva

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2 piloti + 1 palubní inženýr
  • Kapacita: 32 cestujících
  • Délka: 20,36 m
  • Rozpětí: 25 m
  • Výška: 6,5 m
  • Nosná plocha: 70 m²
  • Hmotnost (prázdný): 9 400 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 16 100 kg
  • Pohonná jednotka: 3× dvouproudový motor Ivčenko AI-25, každý o tahu 14,7 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 600 km/h
  • Dolet: 1 800 km
  • Dostup: 8 000 m
  • Stoupavost: 8 m/s

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. simMarket: SD YAKOVLEV YAK-40 V2

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 2. 1. vyd. Praha : NADAS, 1981.  
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha : Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x.  
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů II. Praha : Albatros, 1982. 248 s.  

Externí zdroje[editovat | editovat zdroj]