Bezpilotní letadlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Na tento článek je přesměrováno heslo Dron. Další významy jsou uvedeny na stránce Dron (rozcestník).
RQ-2 Pioneer průzkumné bezpilotní letadlo používané v armádních službách USA během válek v Zálivu a v Iráku.
Většina bezpilotních letadel je sice s pevnými křídly, ale existují také rotorová letadla jako je MQ-8B Fire Scout

Bezpilotní letadlo (někdy UAV z anglického unmanned aerial vehicle nebo také dron z anglického drone) je letadlo bez posádky, které může být řízeno na dálku, nebo je schopno létat samostatně pomocí předprogramovaných letových plánů nebo pomocí složitějších dynamických autonomních systémů. Bezpilotní letadla se používají často v armádě k průzkumným i útočným letům. Používají se také k mnoha civilním úkolům, například k hašení požárů, policejnímu sledování nebo průzkumu terénu.

Naváděné střely a vyčkávací munice (tzv. sebevražedné drony) nejsou klasifikované jako UAV, protože tyto zbraně jsou pouze na jedno použití, i když jsou bezpilotní a v některých případech řízeny vzdáleně. Další zkratkou je UCAV (unmanned combat aerial vehicle) – bezpilotní bojové letadlo.

V neposlední řadě je užíváno i k rekreačním účelům v podobě klasických rádiem řízených modelů letadel a to již od dob vzniku prvních amatérských radiostanic z počátku 80. let minulého století.

Moderní drony mají tzv. geofencing, který dron nepustí do bezletových zón.[1]

Dvě třetiny světového trhu s bezpilotními letadly tvoří armáda. Vůbec největší letoun je americký Global Hawk, několik strojů si pořídilo NATO a jsou umístěné na základně na Sicílii. V česku bezpilotní letouny vyrábí firmy Primoco[2] a ThunderFly.[3] V íránských bezpilotních letounech používaných Rusy na Ukrajině, v dronu Mohajer-6 je rakouský motor Rotax 912.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První bezpilotní letadlo bylo z roku 1916 od profesora Archibalda Montgomeryho Lowa a jmenoval se Aerial Target (Vzdušný cíl).[5] Následovalo mnoho letadel řízených na dálku, včetně Hewitt-Sperry Automatic Airplane, vyrobené během první světové války v USA.

Bezpilotní letadla se využívala a dodnes využívají při fotografování ze vzduchu. Mezi tento typ by se dala počítat také fotografie z RC modelů.

S miniaturizací všech technologií v 80. a 90. letech 20. století zájem o bezpilotní letadla rostl. První generace byly zejména průzkumné letouny, ale některé byly osazeny zbraněmi, jako třeba General Atomics MQ-1 Predator, který obsahoval střely vzduch-země.

Od léta roku 2013 testovalo americké námořnictvo vzlet a přistání bezpilotního letounu Northrop Grumman X-47B na letadlové lodi USS George H. W. Bush (CVN-77).[6]

V roce 2015 testovalo americké námořnictvo chování roje malých dronů Raytheon Coyote v rámci programu LOCUST (Low-Cost UAV Swarming Technology).[7][8]

Klasifikace bezpilotních letadel podle účelu[editovat | editovat zdroj]

Izraelský prúzkumník Hermes 450

Bezpilotní letadla většinou řadíme do následující funkčních kategorií (přestože začínají postupně převažovat multifunkční letadla):

  • Cíle a návnady – poskytují pozemní a vzdušné cíle simulující nepřátelské letadla nebo střely
  • Průzkumné – poskytující informace o bojišti
  • Bojové – schopné útoku ve velmi rizikových misích
  • Logistické – UAV speciálně navržené pro logistické účely
  • Výzkumné a vývojové – používané k dalšímu vývoji UAV technologií
  • Civilní a komerční – UAV speciálně navržené pro civilní nebo komerční aplikace

Rozdělení bezpilotních letadel[editovat | editovat zdroj]

Podle Ministerstva obrany Spojených států jsou bezpilotní letouny rozděleny do pěti kategorií. Ke každé kategorii je přiřazena určitá velikost, max. vzletová hmotnost, provozní výška a hmotnost.

Další dělení je podle dosahu a výdrže, velikosti (dle délky a rozpětí křídel) a hmotnosti. Dále je můžeme rozdělit dle stupně autonomie a podle nadmořské výšky.

Předpisy pro létání s drony v ČR[editovat | editovat zdroj]

Pokud člověk létá s jakýmkoliv dronem či kvadrokoptérou (obecně multikoptérou), stane se účastníkem leteckého provozu a musí dodržovat určitá pravidla.

Létání je třeba provozovat v bezpečné vzdálenosti od lidí. Srážky jistých modelů s člověkem mohou mít závažné zdravotní následky.[9] Doporučuje se minimálně 50 metrů a v hustě obydlených oblastí je to od 150 metrů. Také je nutno vyhnout se leteckému provozu. To znamená, že se nesmí létat v blízkosti letišť. Doporučená vzdálenost je 5500 metrů. Stejně tak je třeba se vyhnout leteckému provozu i mimo letiště a to tak, že nelze létat výše než 300 metrů nad zemí.[10] Nelze také létat v zakázaném leteckém prostoru neboli bezletové zóně. Při létání s drony je také nezbytné, aby měl pilot dronu stroj vždy na dohled očí,[11] což de facto vylučuje používání dronů, které disponují sledovací funkci uživatele (např. uživatel dronu lyžuje nebo jede na kole, a dron sleduje jeho pohyb).

Pokud si létáním s dronem uživatel vydělává (neboli provozuje dron ke komerčním účelům, např. prodej fotografií z dronu), musí se zaregistrovat na Úřadě pro civilní letectví a zároveň zde získat příslušnou licenci. S tím je spojen i požadavek na uzavření pojištění odpovědnosti pro krytí případných škod.[12] Samotná příprava a přihláška na zkoušku pro získání oficiálního leteckého průkazu na dron stojí dohromady cca 20 tisíc a jde o relativně obtížné přezkoušení, které se dá srovnávat s testy pro piloty rekreačních letadel.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JARRELL, Terry. General Aviation News: Geofencing for drones: Keeping the skies safe [online]. 2019-01-09 [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Primoco: český premiant mezi bezpilotními letouny
  3. Úspěch českých dronů - Studio 6 víkend. [s.l.]: Ceskatelevize.cz, 2021-03-13. Dostupné online. 
  4. Ukrajinci se zmocnili íránského dronu. Dostupné online
  5. TAYLOR, John William Ransom; MUNSON, Kenneth. Jane's Book of Remotely Piloted Vehicles. New York: Collier Books, 1977. ISBN 002080640X. (anglicky) 
  6. (anglicky) US unmanned drone jet makes first carrier landing
  7. (anglicky) Navy’s LOCUST Program Uses Small, Swarming Coyote Drones
  8. (anglicky) Day of the LOCUST: Navy demonstrates swarming UAVs[nedostupný zdroj]
  9. https://phys.org/news/2017-09-vary-widely-drone-human-impacts.html - Study suggests risks vary widely in drone-human impacts
  10. LACI. Kvadrokoptéry a legislativa v ČR - Besteshop.cz. besteshop.cz [online]. [cit. 2017-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-12. 
  11. Licence na dron: Vše, co potřebujete vědět. Elektrina.cz [online]. [cit. 2019-10-01]. Dostupné online. 
  12. Pravidla bezpilotního provozu. dTest [online]. [cit. 2019-10-01]. Dostupné online. 
  13. HAMALČÍKOVÁ, Kamila. Cestovatelé Lucie a Lukáš utíkali s dronem z aljašských hor, aby jim ho nezabavili. Elektrina.cz [online]. [cit. 2019-10-01]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]