Antonov An-24

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonov An-24
Antonov An-24 Polet Airlines
Antonov An-24 Polet Airlines
Určení transportní letoun
Výrobce Antonov
Ulan-udský letecký závod
Šéfkonstruktér Oleg Antonov
První let 1959[1]
Zařazeno září 1963[1]
Charakter v aktivní službě
Uživatel Aeroflot
Air Moldova
LOT
Sovětské letectvo
Výroba 1963-1978
Vyrobeno kusů 1367 ks (včetně čínských Y-7)
Varianty Antonov An-26
Antonov An-30
Xian Y-7

Antonov An-24 (ukrajinskyrusky: Антонов Ан-24; v kódu NATO: Coke) je sovětský čtyřicetičtyřmístný dvoumotorový turbovrtulový celokovoý transportní letoun.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Ve druhé polovině 50. let 20. století hledala letecká společnost Aeroflot náhradu za dosluhující stroje Lisunov Li-2, Iljušin Il-12Iljušin Il-14. Ve specifikaci také požadovala schopnost přepravy 32 až 40 cestujících a odpovídající náklad na krátkých tratích.

Vývojem nového letounu byla pověřena kyjevská konstrukční kancelář O. K. Antonova, vývojem odpovídajícíCh turbovrtulových motorů pak kancelář A. T. Ivčenka. Ta připravila motor AI-24 o výkonu 1874 kW.

Vývojové a následné konstrukční práce byly zahájeny v prosinci roku 1957. Konstrukce letounu byla optimalizována pro provoz z nezpevněných letištních ploch. Hornoplošná konfigurace chrání motory a čtyřlisté hydraulicky stavitelné vrtule před poškozením předměty na letištní ploše. Poměr výkonu k hmotnosti je vyšší než u většiny srovnatelných letadel. Letoun je bytelný a k údržbě nevyžaduje sofistikované letištní zařízení.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

An-24V českého letectva v Kbelském muzeu v roce 2007

Prototyp An-24 (výr. č. 0001, příležitostná imatrikulace SSSR-L1959) poprvé vzlétl 20. prosince 1959 se zkušební posádkou G. I. Lysenka. Problémy s podélnou stabilitou byly vyřešeny na druhém prototypu (0002, SSSR-L1960). Zvýšena byla svislá ocasní plocha se širším přechodem do hřbetu trupu, bylo zvětšeno vzepětí VOP a pod záď trupu byla nainstalovaná kýlová plocha. Prodlouženy byly zadní části motorových gondol i příď s radilokátorem.

Podobně byly upraveny také další dva stroje SSSR-19603 a SSSR-19605. Po úspěšném letovém zkušebním programu byly první letouny od dubna 1962 předávány ukrajinskému ředitelství Aeroflotu.

V roce 1965 vznikla varianta An-24B pro 50 cestujících. Verze An-24V, poháněná motory AI-24A o výkonu 1912 kW, byla nejdříve navržena k dopravě 44 až 52 cestujících. Na požadavek Aeroflotu byly všechny standardně vybaveny 50 sedadly. Vznikla také smíšená varianta s prostorem pro přepravu nákladu a menší kabinou na zádi pro 18 pasažérů. An-24V 2. série měly instalovány výkonnější pohonné jednotky AI-24A po 2070 kW.

Výrobní závody č. 473 v Kyjevě-Svjatošinu a č. 99 v Ulan Ude-Muchimě vyráběly do roku 1978 verzi An-24RV s pomocným proudovým motorem Tumanskij RU19-300 o tahu 7,8 kN, instalovaným v zádi pravé motorové gondoly. Byl využíván při pozemním spouštění hlavních motorů i ke krátkodobému zvýšení tahu při vzletu.

Verze An-24T byla určena k dopravě až 4600 kg nákladu, jejíž letové testy byly zahájeny v roce 1966. Z trupu zmizela téměř všechna okna a vstupní dveře na levé straně za křídlem. Na zádi přibyla sklopná rampa, podlaha byla zesílena. Následně se na základě provozních poznatků montovaly výkonnější motory Ivčenko AI-24VT po 2074 kW

Antonov An-24B

Čínská společnost Xian Aircraft Manufacturing Company vyrábí v licenci An-24RV pod označením Yunshuji Y-7. K jeho pohonu byly vybrány čínské turbovrtulové jednotky Dongan WJ5A1 s vrtulemi Baoding J-16G10A. Dále se od svého vzoru liší širším trupem a křídlem s větším rozpětím. První let proběhl 25. prosince 1970. Jeho certifikace byla dokončena v roce 1980 a během následujících čtyř let bylo postaveno asi 20 strojů.

Od roku 1985 začala honkongská společnost HAECO tyto stroje upravovat na verzi Y-7-100 s modernizovaným kokpitem pro tříčlennou posádku a kompletně přestavěnou hlavní kabinou. Její obměna Y-7-100A byla vybavena menšími winglety na koncích křídla. Bez wingletů, avšak s novou avionikou vznikla varianta Y-7-200, na níž navázal šedesátimístný model Y-7-200A s motory Pratt & Whitney PW127C s vrtulemi Hamilton Standard a avionikou Collins. Speciálně pro čínský trh byla odvozena varianta Y-7-200B s hlavní kabinou upravenou pro 58 cestujících, křídlo postrádá winglety. Vznikly také verze Y-7E pro provoz z letišť ve vysokých nadmořských výškách a nákladní Y-7F dodávaná od června 1992. Výroba v Číně stále pokračuje, i když výroba typu na Ukrajině skončila už v roce 1978.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Kokpit An-24

Aeroflot nasadil první An-24 od června 1962 na nákladní linky z Kyjeva přes Mykolajiv do Chersonu. Zkušební provoz s pasažéry byl zahájen v září téhož roku na lince Kyjev-Krasnodar. Dne 31. října 1963 začaly stroje An-24 na první pravidelné lince z Kyjeva do Chersonu. Od prosince 1963 uvedlo moskevské ředitelství Aeroflotu tento typ na spojích do Saratova, Čeboksaru, KurskuTuly.

Postaveno bylo více než 1000 kusů a asi 880 jich je stále v provozu po celém světě, nejvíce v zemích SNS a v Africe. K srpnu 2006 bylo celkem 448 Antonovů An-24 ve službě u civilních leteckých společností.[2]

Další varianty[editovat | editovat zdroj]

  • An-24P – protipožární verze
  • An-24RT
  • An-24TV

Souhrn nehod[editovat | editovat zdroj]

Kabina An-24

Údaje k roku 2004

  • Totální ztráty: 109 (s celkem 1673 mrtvými)
  • Ostatní nehody: 11 (s celkem 59 mrtvými)
  • Únosy: 33 (s celkem 4 mrtvými)

Nedávné nehody[editovat | editovat zdroj]

  • 19. ledna 2006 se An-24 Slovenské armády s 43 osobami na palubě zřítil u obce Hejce v Maďarsku pouhé 3 km od hranic se Slovenskem. Při pádu letadla zemřelo 41 vojáků a 1 civilní zaměstnanec ministerstva obrany, 1 voják přežil. Letoun přivážel zpět slovenské příslušníky sil KFOR z půlroční služby v Kosovu.[3] Viz článek Letecká katastrofa slovenského An-24.
  • 25. června 2007 narazil do horského svahu kambodžský An-24 civilní letecké společnosti PMTair s 16 cestujícími a 6 členy posádky. Nehodu, která se odehrála asi 130 km na jih od hlavního města Phnompenh, nikdo nepřežil. Tři z cestujících byli turisté z České republiky.[4][5]

Specifikace (An-24V)[editovat | editovat zdroj]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Antonov An-24

Podle Airliners.net[1]

  • Posádka: 3-4 (2 piloti, 1 palubní inženýr, volitelně 1 radista)
  • Kapacita: 50 cestujících
  • Užitečný náklad: 5500 kg
  • Délka: 23,53 m
  • Rozpětí: 29,20 m
  • Výška: 8,32 m
  • Nosná plocha: 75,0 m²
  • Prázdná hmotnost: 13 300 kg
  • Max. vzletová hmotnost : 21 000 kg
  • Pohonná jednotka: 2× turbovrtulový motor Ivčenko AI-24A
  • Výkon pohonné jednotky: 1887 kW (2530 ehp)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Cestovní rychlost: 450 km/h
  • Maximální rychlost: 500 km/h
  • Dolet:
    • s max. nákladem 750 km
    • s max. množstvím paliva 2400 km
  • Dostup: 8400 m
  • Stoupavost: - m/s

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antonov An-24 na anglické Wikipedii.

  1. a b c Antonov An-24-26-30-32 & Xian Y-7 [online]. [cit. 2007-06-29]. Dostupné online.  
  2. Flight International, 3.-9. říjen 2006
  3. Ministerstvo obrany SR: Havarovalo lietadlo s vojakmi, ktorí sa vracali z Kosova
  4. iDNES.cz: V Kambodži se zřítilo letadlo se třemi Čechy na palubě
  5. Novinky.cz: Ve zříceném letadle byli Češi, potvrdila Kambodža

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Dvoumotorová proudová a turbovrtulová dopravní letadla. 1. vyd. Praha : Nakladatelství dopravy a spojů, 1981. (Atlas letadel).  
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů II. Praha : Albatros, 1982. 246 s.  
  • CVRKAL, Milan. Půlstoletí s An-24. Letectví a kosmonautika. leden 2010, roč. 86., čís. 1, s. 62-65. ISSN 0024-1156.  
  • CVRKAL, Milan. Čínské dopravní turbopropy. Letectví a kosmonautika. březen 2013, čís. 3, s. 26-29. ISSN 0024-1156.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]