Antonov An-2

An-2
	An-2R
Určení	víceúčelový letoun
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	Antonov, SSSR, Ukrajina ; Hongdu Aviation Industry Group ; PZL-Mielec, PLR ; Š’-ťia-čuang ; VEB Flugzeugbau, Drážďany, NDR
Šéfkonstruktér	Oleg Antonov
První let	31. srpna 1947
Zařazeno	1949
Uživatel	SSSR; Severní Korea; Čína; Spousta dalších
Výroba	1947-2002
Vyrobeno kusů	přes 18 000 ks
Varianty	Antonov An-3
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonov An-2 (v kódu NATO "Colt") je sovětský jednomotorový celokovový vzpěrový dvouplošník.

Vývoj, výroba a použití[editovat | editovat zdroj]

Letoun An-2 vznikl v OKB Olega Antonova při Novosibirském leteckém závodu V. P. Čkalova. První prototyp Antonova vzlétl v Novosibirsku 31. srpna 1947 s označením SChA-1 poháněný sedmiválcovým motorem AŠ-21 o výkonu 600 kW. V průběhu zkoušek, ukončených v červenci 1948, byla instalována pohonná jednotka AŠ-61IR o výkonu 734 kW.

Od počátku byl vyvíjen jako vysoce univerzální hospodářský letoun pro použití především v lesnictví a zemědělství. Díky svým schopnostem byl používán v mnoha různých oborech činnosti, od přepravy osob a nákladu, přes zemědělské práškování, vyhlídkové lety, až po armádní použití (jako dopravní a výsadkový). K jeho přednostem patři krátký vzlet a možnost provozu z nezpevněných ploch a v podmínkách s minimálním technickým vybavením, při relativně vysoké přepravní kapacitě.

Letouny se sériově vyráběly v Kyjevě od roku 1948 (až do roku 1960), v PZL Mielec v Polsku od roku 1959 (do roku 1991 a poté v omezené míře znovu v roce 2001), v Rusku v Moskevské oblasti od roku 1965, a v Číně v Charbinu od roku 1968. Dovážely se i do Československa, kde sloužily jak v civilním, tak ve vojenském sektoru. Pro nás jsou známé pod přezdívkou „Andula“ a můžeme je spatřit létat v aeroklubech i dnes. Ačkoliv se již několikráte předpokládalo, že výroba An-2 definitivně skončí, nakonec se vždy objevily informace o nové výrobě či o nově uzavřených objednávkách s datem dodání v budoucnosti. Výroba tohoto typu tak s jistými úpravami a přestávkami probíhá i po více než 75 letech.

V průběhu let se objevili i - více či méně úspěšné - pokusy používat An-2 k přímé bojové činnosti v několika válečných konfliktech; od války ve Vietnamu, přes několik afrických válek, Sověty při válce v Afghánistánu, až po válku v Jugoslávii a válku v Náhorním Karabachu. Nejčastěji byl An-2 používán v oblastech a obdobích s předpokládanou nízkou leteckou činností protivníka, k rušivým hloubkovým či nočním útokům na pozemní cíle, vyzbrojen se standardními leteckými, či různými improvizovanými pumami (např. upravenými minometnými granáty), nebo se salvovými raketomety určenými pro vrtulníky. Při těchto činnostech bylo zdokumentováno sestřelení An-2 různými stroji, od vrtulníku Bell UH-1, AH-1 Cobra, až po Su-27. V průběhu války v Jugoslávii byl zaznamenán případ, kdy na sestřelení jednoho An-2 bylo spotřebováno více než 10 ručních protiletadlových střel (MANPADS), kdy se ukázalo, že starý pístový motor je pro infračervená čidla těchto střel mnohem obtížnějším cílem, než moderní proudové motory.

An-2 v ČR[editovat | editovat zdroj]

Letoun je v ČR známý pod přezdívkou „Andula“ a je možné jej spatřit létat v aeroklubech a v soukromém sektoru i dnes. Nejčastěji jsou "Anduly" využívány k paraprovozu, kdy dokáže do vzduchu dopravit až 12 parašutistů. Obvyklá výška náletu je 1 200 až 3 000 m. Vzhledem k velké kapacitě cestujících a nízkým provozním nákladům byl často užíván i k vyhlídkovým letům.

Letoun je dále využíván k práškování polí, ale i jako hasicí speciál k hašení lesních požárů.

V současné době je v České republice okolo dvaceti letuschopných letounů An-2.

Verze letounu[editovat | editovat zdroj]

An-2E - experimentální víceúčelový ekranoplán. Oproti An-2R, ze které tento model vychází, není dvouplošník, ale jednoplošník. Vyroben byl pouze jeden exemplář.
An-2F – pokusný se střelištěm v zadní části a dvojitou SOP
An-2L – speciální hasičská verze
An-2M – plováková verze zalétaná 20. května 1964
An-2P – dopravní pro 12 cestujících ve zvukově izolované kabině
AN-2PK – dopravní pro 6 cestujících
An-2PP – speciální plovákový protipožární
An-2P-Photo – fotogrammetrická
An-2R – zemědělská (pro 1300 kg chemikálií) vyráběná v Polsku
An-2S – sanitní (6 nosítek a zdravotnický personál)
An-2Sch - Zemědělská verze se zařízením pro rozptylování chemických látek
An-2T – transportní (1500 kg nákladu), základní vybavení bez sedaček
An-2TD – výsadková pro 12 parašutistů
An-2TP – nákladní i pro dopravu osob s lavičkami podél stěn trupu pro 12 cestujících
An-2V - Plováková varianta odvozená z verze An-2T
An-2ZA – speciální verze pro meteorologická měření a pozorování ve velkých výškách
An-3 – s turbomotorem Glušenko TVD-20 a třílistou vrtulí
An-6 – průzkumná verze
Harbin Y-5 – čínská licenční verze
Harbin Y-5N – standardní
Harbin Y-5C – výsadková
Fongshu 2 – pozdější čínská verze

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Afghánistán, Albánie, Angola, Benin, Bulharsko, Česko, Čína, Egypt, Etiopie, Irák, Kambodža, Kuba, Maďarsko, Mali, Mongolsko, Německo, Nikaragua, Polsko, Severní Korea, Slovensko, SSSR (nástupnické státy), Somálsko, Súdán, Sýrie, Tanzanie, Tunis, USA, Vietnam.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Tzv. typ Rusalka
Antonov An-2E WIG
Kokpit An-2
Interiér An-2
Pokus o ekranoplán An-2E
An-2 varianty

An-2 v českém leteckém rejstříku[editovat | editovat zdroj]

Momentálně je v českém leteckém rejstříku zapsáno 24 aktivních letadel typu An-2 (stav k 8.9.2014)

OK-GIC (KASSEX s.r.o.)
OK-KIJ (AGROAIR spol. s.r.o.)
OK-RIE (Jiří VINCENCI)
OK-MYA (KUYT`S MARINE SERVICE B.V.)
OK-KIP (Air Special, a. s.)
OK-KIE (Air Special, a. s.)
OK-KIV (Air Special, a. s.)
OK-HFL (AEROVIA, o.s.)
OK-VHC (Aeroklub Benešov, o.s.)
OK-UIA (Aeroklub Hořovice)
OK-VHJ (SKYDIVE & AIR SERVICE s.r.o.)
OK-AJH (Air Jihlava - service s.r.o.)

OK-KIT (AERO SLOVAKIA a.s.)
OK-JIJ (Jiří ŠLEMR)
OK-JIQ (David HORSKÝ)
OK-WHB (Aeroklub Plzeň - Bory, o.s.)
OK-WHC (Aeroklub Plzeň - Bory, o.s.)
OK-GIB (Aeroklub Nové Město nad Metují,z.s.)
OK-IMP (FreeFall s.r.o.)
OK-PYA (Aeroklub České republiky, o.s.)
OK-DAC (D FLIGHT s.r.o.)
OK-KIQ (Air Special, a. s.)
OK-XIG (AEROVIA, o.s.)
OK-HIR (Vlastimil DVOŘÁK)
OK-JIM (Air Special, a. s.)
OK-JID (Laserové léčebné centrum, s.r.o.)

Specifikace (An-2P)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Osádka: 2
Kapacita: 12 cestujících
Rozpětí: 18,18 m
Délka: 12,74 m
Výška: 4,00 m
Nosná plocha: 71,6 m²
Hmotnost prázdného stroje: 3 450 kg
Max. vzletová hmotnost: 5 500 kg
Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Švecov AŠ-62IR s výkonem 746 kW

Výkony[editovat | editovat zdroj]

Cestovní rychlost: 185 km/h
Maximální rychlost: 310 km/h
Stoupavost: 3,5 m/s (u země)
Dostup: 4 000 m
Dolet: 900 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Galerie Antonov An-2 na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonov An-2 na Wikimedia Commons
(česky) Antonov An-2 Colt na military.cz
(anglicky) Kamufláže letounu An-2 Archivováno 21. 7. 2015 na Wayback Machine.
(anglicky) Fotogalerie letounu An-2
Úřad pro civilní letectví

Literatura[editovat | editovat zdroj]

NĚMEČEK, Václav. Jednomotorová dopravní letadla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1990. (Atlas letadel; sv. 8). ISBN 80-7030-106-6.
ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů II. Praha: Albatros, 1982. 246 s.
ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s.

Letadla Antonov

Dopravní letouny	An-10 An-24 An-28 An-74 An-140 An-148 An-158 An-168 An-180 An-218

Transportní letouny	An-2 An-3 An-4 An-8 An-12 An-14 An-22 An-26 An-32 An-38 An-50 An-70 An-72 An-74 An-112 An-124 An-132 An-178 An-225 An-325

Průzkumné a pozorovací letouny	An-6 An-30 An-71 An-88

Experimentální letadla	An-13 SKV An-181 An-188 OKA-38

Kluzáky	A-1 A-2 A-7 A-9 A-10 A-11 A-13 A-15 A-40

Ultralehká letadla	T-2M