Mykolajiv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o městě v Mykolajivské oblasti. Další významy jsou uvedeny na stránce Mykolajiv (rozcestník).
Mykolajiv
Миколаїв
Николаев
městská rada
městská rada
Mykolajiv – znak
znak
Mykolajiv – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastMykolajivská
Administrativní dělení4 městské rajóny
Mykolajiv
Mykolajiv
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha259,83 km²
Počet obyvatel505 900 (2008)
Hustota zalidnění1 947 obyv./km²
Etnické složeníUkrajinci (přes 70 %), Rusové, Řekové, Moldavané a další
Náboženské složenípřevážně pravoslaví
Správa
StarostaVolodymyr Dmytrovyč Čajka
Vznik1789
Oficiální webmykolayiv.osp-ua.info
Telefonní předvolba+380 512
PSČ54xxx
Označení vozidelBE a НЕ / 15
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mykolajiv (ukrajinsky Миколаїв, rusky Николаев, Nikolajev) je průmyslovépřístavní město na jihu Ukrajiny. Sloužil jako hlavní loděnice ruské černomořské flotily.[1] Ruský kníže Grigorij Potěmkin nové město přejmenoval po svatém Mikuláši.[2]

Jedná se o administrativní centrum Mykolajivské oblasti a zároveň okolního Mykolajivského a Žovtnevého rajónu. Město samo tvoří čtyři rajóny. Rozkládá se zhruba 65 km severně od Černého moře na soutoku řek Jižní Bug a Inhul. V roce 2008 zde žilo 505 900 obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Území, kde se rozprostírá nynější město Mykolajiv bylo osídleno již v letech 1250-925 př.nl. př. n. l. Jedná se o starověkou (zřejmě skytskou) osadu, kterou argeologové nazvali „Divoká zahrada“. Zároveň se jedná se o nejstarší město na Ukrajině, o němž byla historicky zaznamenána první písemná zmínka [3] (datum a místo osídlení se ztotožňuje s místem zmíněným v epizodě Homérovy Odyssey, jež vypráví o Odysseově cestě na konec světa). V okolí města jsou i další naleziště z dob Skýthů, převážně mohyly a ostatky. Přibližně od 4. století př. n. l. se zde pak usadili Řekové a to poblíž majáku Sievers a vesnic Lupareve a Lymany.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Ve roce 1399 postavil litevský velkovévoda a později i král Vytautas, v jižní části nynějšího města, svůj hrad Vytautas a také celnici, která byla na hranicích s krymskými Tatary[4]. Výsledkem toho bylo, že už v roce 1409 se Vytautasovi podařilo domluvit s chány ve Zlaté hordě příměří. Vytautas pak za účelem dobytí mořského pobřeží vybudoval i pevnost Ackerman a opevnil město [Tavan]. Za jeho vlády se rozvinul se také obchod s italskými, především janovskými obchodníky na nedalekém Krymu. Rozsáhlá výstavba vyžadovala hodně pracovních sil a mnoho ukrajinského obyvatelstva, které bylo v té době převážně zaměřeno na zemědělství se tak přestěhovala do nedalkých stepí a stali se tak kozáky. Ti měli povinnost výměnou za nově nabytou půdu chránit přilehlé osady (toto období se nazývá Knížecí věk Litevských pánů)[5].

Ruská říše[editovat | editovat zdroj]

Velký význam město získalo v Rusko-tureckých válkách. Ve městě byla zřízena nemocnice, kde se léčilo vodou z místních pramenů a roku 1788 zde byly byly umístěny flotily kozáků, které vedl Ataman Sidor Bely a Michail Kutuzov. V roce 1789 byla knížetem Grigorijem Potěmkinem přejmenována Vitovka nejprve na Bohojavlensk (zřejmě kvůli léčivým „Božským“ pramenům), a poté na nynější název Mykolajev. Prvním občanem města se stal podnikatel, voják a stavitel Michail Faleyev. (Dle příkazu č. 1065 z 9. září 1789), což je také první zdokumentovaná zmínka o moderním názvu města Mykolajev. Město bylo přejmenováno na počest patrona námořníků, svatého Mikuláše (ukrajinsky Nikolaje) z Myry[6]. Moderní Mykolajev/Nikolajiv se roku 1789 rozvinul díky stavbě lodí a to především zásluhou knížete Grigorije Potěmkina, tehdejším ruským maršálemvojevůdcem, milencem a guvernérem carevny Kateřiny II.<[7] Loděnice mají v ekonomice města velký význam i v současné době. Během 19. století byl Mykolajiv (ukrajinky Nikolajiv) centrem stavby lodí v Černém moři a také centrem řízení Černomořské flotily nejprve carské Ruské říše, pak i samostatné ukrajinské první republiky.

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel
1897 1911 1929 1959 1964 1989 2001 2008
92 000 105 000 104 909 226 000 272 000 524 000 514 000 505 900

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]