Mykolajiv
| Mykolajiv Миколаїв Николаев | |
|---|---|
.jpg) Budova městské rady | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°58′ s. š., 32° v. d. |
| Nadmořská výška | 53 m n. m. |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Mykolajivská |
| Rajón | Mykolajivský |
| Administrativní dělení | 4 městské rajóny: Centralnyj, Inhulskyj, Korabelnyj, Zavodskyj |
  Mykolajiv | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 259,83 km² |
| Počet obyvatel | 470 001 (2022) |
| Etnické složení | Ukrajinci (přes 70 %), Rusové, Řekové, Židé, Poláci, Moldavané a další |
| Náboženské složení | převážně pravoslaví |
| Správa | |
| Starosta | Volodymyr Dmytrovyč Čajka |
| Vznik | 1789 |
| Oficiální web | mykolayiv |
| Telefonní předvolba | +380 512 |
| PSČ | 54xxx |
| Označení vozidel | BE a НЕ / 15 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mykolajiv (ukrajinsky Миколаїв, rusky Николаев, Nikolajev) je průmyslové a přístavní město na jihu Ukrajiny, při řece Ingul. Leží 60 km severozápadně od Chersonu a 100 km od Oděsy a 65 kilometrů od Černého moře. Sloužil jako sídlo admirality a hlavní loděnice ruské Černomořské floty.[1] Ruský kníže Grigorij Potěmkin nové město pojmenoval po svatém Mikuláši.[2]
Jedná se o administrativní centrum Mykolajivské oblasti. Město samo tvoří čtyři rajóny. Rozkládá se zhruba 65 km severně od Černého moře na soutoku řek Jižní Bug a Inhul. V roce 2008 zde žilo 505 900 obyvatel, v roce 2022 už jen lehce přes 470 tisíc.[3] V roce 2022 získalo čestný titul hrdinské město Ukrajiny.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Starověk[editovat | editovat zdroj]
Území nynějšího města Mykolajiv bylo osídleno již v letech 1250–925 př. n. l. Hmotné nálezy dokumentují starověkou (zřejmě skytskou) osadu, kterou archeologové nazvali „Divoká zahrada“. Pravděpodobně jde o nejstarší město na Ukrajině, o němž je v literatuře první písemná zmínka.[4] Datum a místo osídlení bývá ztotožňováno s místem zmíněným v epizodě Homérovy Odyssey, jež vypráví o Odysseově cestě na konec světa. V okolí města jsou i další archeologická naleziště z dob Skýtů, jak dokládá inventář z místních mohyl neboli kurganů. Přibližně od 4. století př. n. l. se zde usazovali Řekové, a to poblíž majáku Sievers a vesnic Lupareve a Lymany.
Kyjevská rus[editovat | editovat zdroj]
Podle vykopávek se na počátku 2. tisíciletí našeho letopočtu na území moderního Mykolajiva nacházel křesťanský klášter, který byl zničen invazí Mongolů v letech 1233–36.
Středověk[editovat | editovat zdroj]
V roce 1399 postavil litevský velkovévoda a pozdější král Vytautas, v jižní části nynějšího města, svůj hrad Vytautas a také celnici, která stála na hranicích s krymskými Tatary.[4] Výsledkem toho bylo, že už v roce 1409 se Vytautasovi podařilo domluvit s chány ze Zlaté hordy příměří. Vytautas pak za účelem dobytí mořského pobřeží vybudoval i pevnost Ackerman a opevnil město Tavan. Za jeho vlády se rozvinul také obchod s italskými, především janovskými obchodníky na nedalekém Krymu. Rozsáhlá výstavba vyžadovala hodně pracovních sil a mnoho ukrajinského obyvatelstva, které bylo v té době převážně zaměřeno na zemědělství se tak přestěhovala do nedalekých stepí a stali se tak kozáky. Ti měli povinnost výměnou za nově nabytou půdu chránit přilehlé osady (toto období se nazývá Knížecí věk Litevských pánů).[4]
Litevská éra v dějinách regionu se stala pokračováním slavné historie Kyjevské Rusi.
Postupem času se obrovský stát od Baltského k Černému moři rozšířil i na levý břeh řeky Bug. Byla postavena pevnost Dashiv (dnes Ochakiv), která postupem času převzala funkce obranné pevnosti před tatarya a získala tak významný politický význam. Role této osady při posilování moci litevského státu v zemích černomořské oblasti byla v této době velká. + Od konce 15. století byla historie jižní části kraje úzce spjata se Záporožskými kozáky, kteří se stali základem pro formování ukrajinského etnika v těchto částech země. Na březích řek a potoků byly zakládány kozácké osady, kozácké tábory a mosty přes řeky. Prchali sem také rolníci z celé Ukrajiny, z Polska, Litvy, Pruska, Maďarska, Moskevského knížectví a Otomanské říše (převážně řeci).
Ruská říše[editovat | editovat zdroj]
Velký význam město získalo v rusko-tureckých válkách. Ve městě byla zřízena nemocnice, kde se léčilo vodou z místních pramenů a roku 1788 zde byly umístěny flotily kozáků, které vedl Ataman Sidor Bely a Michail Kutuzov. V roce 1789 byla knížetem Grigorijem Potěmkinem přejmenována Vitovka nejprve na Bohojavlensk (zřejmě kvůli léčivým „Božským“ pramenům), a poté na pozdější název Nikolajev. Prvním občanem města se stal podnikatel, voják a stavitel Michail Faleyev. (Dle příkazu č. 1065 z 9. září 1789), což je také první zdokumentovaná zmínka o názvu města Nikolajev.) Město bylo přejmenováno na počest patrona námořníků, svatého Mikuláše (ukrajinsky Mykoly, rusky Nikolaje) z Myry.[4] Moderní Mykolajiv/Nikolajev se roku 1789 rozvinul díky stavbě lodí a to především zásluhou knížete Grigorije Potěmkina, tehdejším ruským maršálem a vojevůdcem, milencem a guvernérem carevny Kateřiny II. Stavba lodí a loděnice mají velký význam v ekonomice města i v současné době. Během 19. století byl Mykolajiv (rusky Nikolajev) centrem stavby lodí v Černém moři a také centrem řízení Černomořské floty nejprve carské Ruské říše, pak i samostatné ukrajinské první republiky.
20. století – první republika[editovat | editovat zdroj]
V roce 1918 byl Mykolajiv obsazen cizími vojsky. V roce 1920 byla nastolena sovětská moc. Na začátku druhé světové války Mykolajiv obsadili Němci 16. srpna 1941. V září vojáci zmasakrovali ve městě a v regionu přes 35 000 civilistů, mnoho z nich Židů. Dne 28. března 1944 město osvobodila Rudá armáda. V poválečném období se Mykolajiv stal jedním z center stavby lodí SSSR se třemi loděnicemi.
Sovětské období[editovat | editovat zdroj]
Během Hladomoru v letech 1932–1933 zemřelo na hladomor nejméně 6045 obyvatel města. V roce 1937 se město stalo centrem Mykolaivské oblasti a Mykolajivského okresu. Během druhé světové války, před ofenzivou německých vojsk 17. srpna 1941 nacisté obsadili Mykolajiv. 16. září 1941 němečtí okupanti shromáždili na městském hřbitově nejméně 3500 Židů a zavraždili je. Mykolajiv byl osvobozen od Němců 28. března 1944. V poválečném období se Mykolajiv stal jedním z největších center stavby lodí v SSSR. V Mykolajivu existoval tajný podnik Ministerstva rozhlasového průmyslu („PVTP“ – Jižní výrobní a technický podnik), který se zabýval výrobou rádiových komplexů pro ovládání vesmírných satelitů a zařízení.
Nezávislá Ukrajina[editovat | editovat zdroj]
1. prosince 1991 obyvatelé Mykolajiva spolu s obyvateli regionu na druhém celoukrajinském referendu potvrdili 89,45 % hlasů „pro“ vyhlášení nezávislosti Ukrajiny na SSSR. 15. listopadu 1996 zahrnula Nejvyšší rada Ukrajiny osady Velyka Korenikha , Matviivka , Ternivka a vesnici Mala Korenikha do městských částí. [5]
Ruská agrese 2022[editovat | editovat zdroj]
V březnu 2022 se město stalo cílem útoků v rámci ruské invaze na Ukrajinu.[6] Během následujících ostřelování bylo zničeno letiště Kulbakino, poškozena budova městské rady a některé další veřejné budovy.
Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]
| 1792 | 1863 | 1897 | 1911 | 1929 | 1959 | 1964 | 1989 | 2001 | 2008 | 2015 | 2020 | 2022 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 566 | 64 600 | 92 000 | 105 000 | 104 909 | 226 000 | 272 000 | 524 000 | 514 000 | 505 900 | 494 381 | 477 911 | 470 011 |
Památky[editovat | editovat zdroj]
- Barokní katedrála Narození Bohorodičky
- Katedrála Matky Boží Kasperské
- stará synagóga
- luteránský kostel Krista Vykupitele, novogotická budova
- klasicistní budova admirality, před ní pomník knížete Potěmkina
- novogotická budova 1. městské nemocnice
- nejstarší budova technické univerzity
- Mykolajevská nekropole – hřbitov s mnoha monumenty, kaplovými hrobkami a masovými válečnými hroby
- Klasicistní městské brány a část středověkých hradeb s parkánem městského opevnění
- Ruské dramatické divadlo
- městské paláce z 19. a počátku 20. století
- námořní škola
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]
- Mykola Arkas – ukrajinský hudební skladatel, spisovatel a historik
- Georgij Brusilov – ruský polárník
- Olha Charlanová – olympijská vítězka z LOH 2008 v Pekingu
- Stěpan Makarov – ruský admirál
- Valentina Shuklina – česká hudebnice a dirigentka
- Menachem Mendel Schneerson – chasidský rabín
- Vladimir Vasiljev – ruský spisovatel
Ostatní osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Isaak Babel – novinář a spisovatel, strávil zde část svého dětství
- Lev Davidovič Trockij – revolucionář a marxistický teoretik, studoval zde
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Bursa, Turecko
Galați, Rumunsko
Malko Tarnovo, Bulharsko- Pleven, Bulharsko
Kutaisi, Gruzie- Bordžomi, Gruzie
- Batumi, Gruzie
Terst, Itálie
Tchien-ťin, Čína- Te-čou, Čína
- Wej-chaj, Čína
Lyon, Francie
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Prospekt míru, hlavní dopravní tepna
-
Loděnice
-
Katedrála Narození Bohorodičky
-
Ruské dramatické divadlo
-
Námořnické muzeum
.jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mykolaiv na anglické Wikipedii.
- ↑ БАГАЛЕЙ, Дмитрий. Колонизация Новороссийского края и первые шаги его по пути культуры. [s.l.]: Litres 287 s. Dostupné online. ISBN 978-5-04-000641-0. (rusky) Google-Books-ID: dwShCwAAQBAJ.
- ↑ Conclusion:. [s.l.]: Yale University Press Dostupné online. ISBN 978-0-300-23150-2, ISBN 978-0-300-21829-9. S. 259–292.
- ↑ Населення та міграція. ukrstat.gov.ua [online]. [cit. 2023-02-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Енциклопедія історії України. www.litopys.com.ua [online]. [cit. 2022-08-24]. Dostupné online.
- ↑ https://www.pravda.com.ua/news/2014/04/8/7021726/
- ↑ Počet obětí úterního náletu na ukrajinský Mykolajiv stoupl na 35 | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mykolajiv na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Mykolajiv ve Wikislovníku- Slovníkové heslo Nikolajev ve Wikislovníku
