Mykolajiv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o městě v Mykolajivské oblasti. Další významy jsou uvedeny na stránce Mykolajiv (rozcestník).
Mykolajiv
Миколаїв
Николаев
Budova městské rady
Budova městské rady
Mykolajiv – znak
znak
Mykolajiv – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška53 m n. m.
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastMykolajivská
RajónMykolajivský
Administrativní dělení4 městské rajóny: Centralnyj, Inhulskyj, Korabelnyj, Zavodskyj
Mykolajiv
Mykolajiv
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha259,83 km²
Počet obyvatel470 001 (2022)
Etnické složeníUkrajinci (přes 70 %), Rusové, Řekové, Židé, Poláci, Moldavané a další
Náboženské složenípřevážně pravoslaví
Správa
StarostaVolodymyr Dmytrovyč Čajka
Vznik1789
Oficiální webmykolayiv.osp-ua.info
Telefonní předvolba+380 512
PSČ54xxx
Označení vozidelBE a НЕ / 15
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mykolajiv (ukrajinsky Миколаїв, rusky Николаев, Nikolajev) je průmyslovépřístavní město na jihu Ukrajiny, při řece Ingul. Leží 60 km severozápadně od Chersonu a 100 km od Oděsy a 65 kilometrů od Černého moře. Sloužil jako sídlo admirality a hlavní loděnice ruské Černomořské floty.[1] Ruský kníže Grigorij Potěmkin nové město pojmenoval po svatém Mikuláši.[2]

Jedná se o administrativní centrum Mykolajivské oblasti. Město samo tvoří čtyři rajóny. Rozkládá se zhruba 65 km severně od Černého moře na soutoku řek Jižní Bug a Inhul. V roce 2008 zde žilo 505 900 obyvatel, v roce 2022 už jen lehce přes 470 tisíc.[3] V roce 2022 získalo čestný titul hrdinské město Ukrajiny.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Území nynějšího města Mykolajiv bylo osídleno již v letech 1250–925 př. n. l. Hmotné nálezy dokumentují starověkou (zřejmě skytskou) osadu, kterou archeologové nazvali „Divoká zahrada“. Pravděpodobně jde o nejstarší město na Ukrajině, o němž je v literatuře první písemná zmínka.[4] Datum a místo osídlení bývá ztotožňováno s místem zmíněným v epizodě Homérovy Odyssey, jež vypráví o Odysseově cestě na konec světa. V okolí města jsou i další archeologická naleziště z dob Skýtů, jak dokládá inventář z místních mohyl neboli kurganů. Přibližně od 4. století př. n. l. se zde usazovali Řekové, a to poblíž majáku Sievers a vesnic Lupareve a Lymany.

Kyjevská rus[editovat | editovat zdroj]

Podle vykopávek se na počátku 2. tisíciletí našeho letopočtu na území moderního Mykolajiva nacházel křesťanský klášter, který byl zničen invazí Mongolů v letech 1233–36.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

V roce 1399 postavil litevský velkovévoda a pozdější král Vytautas, v jižní části nynějšího města, svůj hrad Vytautas a také celnici, která stála na hranicích s krymskými Tatary.[4] Výsledkem toho bylo, že už v roce 1409 se Vytautasovi podařilo domluvit s chány ze Zlaté hordy příměří. Vytautas pak za účelem dobytí mořského pobřeží vybudoval i pevnost Ackerman a opevnil město Tavan. Za jeho vlády se rozvinul také obchod s italskými, především janovskými obchodníky na nedalekém Krymu. Rozsáhlá výstavba vyžadovala hodně pracovních sil a mnoho ukrajinského obyvatelstva, které bylo v té době převážně zaměřeno na zemědělství se tak přestěhovala do nedalekých stepí a stali se tak kozáky. Ti měli povinnost výměnou za nově nabytou půdu chránit přilehlé osady (toto období se nazývá Knížecí věk Litevských pánů).[4]

Mykolajiv na rytině z konce 18. století

Litevská éra v dějinách regionu se stala pokračováním slavné historie Kyjevské Rusi.

Postupem času se obrovský stát od Baltského k Černému moři rozšířil i na levý břeh řeky Bug. Byla postavena pevnost Dashiv (dnes Ochakiv), která postupem času převzala funkce obranné pevnosti před tatarya a získala tak významný politický význam. Role této osady při posilování moci litevského státu v zemích černomořské oblasti byla v této době velká. + Od konce 15. století byla historie jižní části kraje úzce spjata se Záporožskými kozáky, kteří se stali základem pro formování ukrajinského etnika v těchto částech země. Na březích řek a potoků byly zakládány kozácké osady, kozácké tábory a mosty přes řeky. Prchali sem také rolníci z celé Ukrajiny, z Polska, Litvy, Pruska, Maďarska, Moskevského knížectví a Otomanské říše (převážně řeci).

Plán města z roku 1855

Ruská říše[editovat | editovat zdroj]

Velký význam město získalo v rusko-tureckých válkách. Ve městě byla zřízena nemocnice, kde se léčilo vodou z místních pramenů a roku 1788 zde byly umístěny flotily kozáků, které vedl Ataman Sidor Bely a Michail Kutuzov. V roce 1789 byla knížetem Grigorijem Potěmkinem přejmenována Vitovka nejprve na Bohojavlensk (zřejmě kvůli léčivým „Božským“ pramenům), a poté na pozdější název Nikolajev. Prvním občanem města se stal podnikatel, voják a stavitel Michail Faleyev. (Dle příkazu č. 1065 z 9. září 1789), což je také první zdokumentovaná zmínka o názvu města Nikolajev.) Město bylo přejmenováno na počest patrona námořníků, svatého Mikuláše (ukrajinsky Mykoly, rusky Nikolaje) z Myry.[4] Moderní Mykolajiv/Nikolajev se roku 1789 rozvinul díky stavbě lodí a to především zásluhou knížete Grigorije Potěmkina, tehdejším ruským maršálemvojevůdcem, milencem a guvernérem carevny Kateřiny II. Stavba lodí a loděnice mají velký význam v ekonomice města i v současné době. Během 19. století byl Mykolajiv (rusky Nikolajev) centrem stavby lodí v Černém moři a také centrem řízení Černomořské floty nejprve carské Ruské říše, pak i samostatné ukrajinské první republiky.

20. století – první republika[editovat | editovat zdroj]

V roce 1918 byl Mykolajiv obsazen cizími vojsky. V roce 1920 byla nastolena sovětská moc. Na začátku druhé světové války Mykolajiv obsadili Němci 16. srpna 1941. V září vojáci zmasakrovali ve městě a v regionu přes 35 000 civilistů, mnoho z nich Židů. Dne 28. března 1944 město osvobodila Rudá armáda. V poválečném období se Mykolajiv stal jedním z center stavby lodí SSSR se třemi loděnicemi.

Sovětské období[editovat | editovat zdroj]

Během Hladomoru v letech 19321933 zemřelo na hladomor nejméně 6045 obyvatel města. V roce 1937 se město stalo centrem Mykolaivské oblasti a Mykolajivského okresu. Během druhé světové války, před ofenzivou německých vojsk 17. srpna 1941 nacisté obsadili Mykolajiv. 16. září 1941 němečtí okupanti shromáždili na městském hřbitově nejméně 3500 Židů a zavraždili je. Mykolajiv byl osvobozen od Němců 28. března 1944. V poválečném období se Mykolajiv stal jedním z největších center stavby lodí v SSSR. V Mykolajivu existoval tajný podnik Ministerstva rozhlasového průmyslu („PVTP“ – Jižní výrobní a technický podnik), který se zabýval výrobou rádiových komplexů pro ovládání vesmírných satelitů a zařízení.

Nezávislá Ukrajina[editovat | editovat zdroj]

1. prosince 1991 obyvatelé Mykolajiva spolu s obyvateli regionu na druhém celoukrajinském referendu potvrdili 89,45 % hlasů „pro“ vyhlášení nezávislosti Ukrajiny na SSSR. 15. listopadu 1996 zahrnula Nejvyšší rada Ukrajiny osady Velyka Korenikha , Matviivka , Ternivka a vesnici Mala Korenikha do městských částí. [5]

Ruská agrese 2022[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2022 se město stalo cílem útoků v rámci ruské invaze na Ukrajinu.[6] Během následujících ostřelování bylo zničeno letiště Kulbakino, poškozena budova městské rady a některé další veřejné budovy.

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel
1792 1863 1897 1911 1929 1959 1964 1989 2001 2008 2015 2020 2022
1 566 64 600 92 000 105 000 104 909 226 000 272 000 524 000 514 000 505 900 494 381 477 911 470 011

Památky[editovat | editovat zdroj]

Каtedrála matky Boží Kasperské
  • Barokní katedrála Narození Bohorodičky
  • Katedrála Matky Boží Kasperské
  • stará synagóga
  • luteránský kostel Krista Vykupitele, novogotická budova
  • klasicistní budova admirality, před ní pomník knížete Potěmkina
  • novogotická budova 1. městské nemocnice
  • nejstarší budova technické univerzity
  • Mykolajevská nekropole – hřbitov s mnoha monumenty, kaplovými hrobkami a masovými válečnými hroby
  • Klasicistní městské brány a část středověkých hradeb s parkánem městského opevnění
  • Ruské dramatické divadlo
  • městské paláce z 19. a počátku 20. století
  • námořní škola

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Ostatní osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mykolaiv na anglické Wikipedii.

  1. БАГАЛЕЙ, Дмитрий. Колонизация Новороссийского края и первые шаги его по пути культуры. [s.l.]: Litres 287 s. Dostupné online. ISBN 978-5-04-000641-0. (rusky) Google-Books-ID: dwShCwAAQBAJ. 
  2. Conclusion:. [s.l.]: Yale University Press Dostupné online. ISBN 978-0-300-23150-2, ISBN 978-0-300-21829-9. S. 259–292. 
  3. Населення та міграція. ukrstat.gov.ua [online]. [cit. 2023-02-06]. Dostupné online. 
  4. a b c d Енциклопедія історії України. www.litopys.com.ua [online]. [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 
  5. https://www.pravda.com.ua/news/2014/04/8/7021726/
  6. Počet obětí úterního náletu na ukrajinský Mykolajiv stoupl na 35 | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]