Isaak Babel
| Isaak Babel | |
 |
|
| Narození | 1. července 1894 Oděsa |
|---|---|
| Úmrtí | 27. ledna 1940 (ve věku 45 let) Moskva |
| Povolání | spisovatel, novinář, scenárista a dramatik |
| Manžel(ka) | Antonina Pirožková |
 multimediální obsah na Commons |
|
 citáty na Wikicitátech |
|
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR |
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Isaak Emmanuelovič Babel (Исаак Эммануилович Бабель; 12. července greg. / 30. června jul. 1894, Oděsa – 27. ledna 1940, vězení Butyrka, Moskva) byl ruský spisovatel a dramatik. Spolupracoval s novinami a filmem a napsal řadu scénářů.
Obsah
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z rodiny malého židovského obchodníka. Začátek 20. století byl dobou nepokojů ve společnosti a masového odchodu Židů z Ruské říše. Sám Babel přežil pogrom v roce 1905 (ukryla ho křesťanská rodina). Avšak jeho dědeček Šojl byl jedním z 300 zavražděných Židů.
Aby byl přijat do přípravné třídy oděské Obchodní akademie Nikolaje I., Babel musel přesáhnout kvótu na židovské studenty. Avšak nehledě na výborné známky, které ho opravňovaly ke studiu, místo v akademii získal jiný chlapec, jehož rodiče podplatili vedení školy. Za rok, kdy se Babel učil doma, prošel program dvou tříd akademie. Kromě tradičních disciplín studoval talmud a zabýval se hudbou. Po neúspěšné snaze o přijetí na oděskou univerzitu začal navštěvovat kyjevskou vysokou školu. Zde se také seznámil se svou budoucí ženou Jevgenií Gronfejnovou.
Plynně hovořil jidiš, rusky a francouzsky. Svá první díla psal Babel francouzsky, ale tato se nezachovala. První povídky v ruštině Babel publikoval v časopise „Letopis“ (Летопись). Poté, na radu M.Gorkého, „šel mezi lid“ a vystřídal několik profesí.
V prosinci roku 1917 začal pracovat ve „zvláštní komisi“, čemuž se jeho známí dlouho podivovali. V roce 1920 byl bojovníkem a politickým pracovníkem 1. jízdní armády maršála Buďonného. V roce 1924 v časopisech „Ljef“ (Леф) a „Rudá novina“ (Красная новь) publikoval řadu svých povídek, které později vytvořily cykly „Rudá jízda“ a „Oděské povídky“.
V „Oděských povídkách“ Babel líčí život židovských zločinců na počátku 20. století, především zlodějů, lupičů, ale také řemeslníků a drobných obchodníků.
V roce 1928 Babel uveřejnil divadelní hru „Západ Slunce“, v roce 1935 hru „Marija“.
Na základě křivého obvinění byl v roce 1939 zatčen a po zmanipulovaném procesu zastřelen. Posmrtně byl rehabilitován.
Ve své autobiografii píše, že v roce 1916 byl souzen za pornografii, zde také píše, že pracoval v proslulé ČK, proslulé čekce, předchůdkyni NKVD. Zde také uvádí, že od dětství byl neurastenik a matka jej vodila k psychiatrovi.
Hle, co píše o Babelovi v NRS z 18. 9. 1982 hebrejec z třetí hebrejské emigrace Arkadij Lvov: „Je známo, že Babel byl Persona Grata do domu Ježova”. A kdo Babela zatýkal a zničil? Ten samý Ježov. Babel začátkem 30. let jezdil zaslouženě odpočívat do speciálního sanatoria na Krymu, kde hrával tenis s Ježovem, národním komisařem NKVD. Ten samý Ježov ho později zatýkal a dal zastřelit. Paradoxem je, že Babel měl „intimní vztahy” s Ježovovou ženou, to byla hebrejka z Oděsy jménem Evgenia Samuilovna. Byla redaktorkou žurnálu „SSSR na strojke”.
Když napsal knihu „Konarmija” [Rudá jízda, doslovně Koňská armáda], tak sám náčelník První jízdní armády S. M. Buďonnyj vystoupil v novinách „Pravda” z 26. 10. 1928 proti této knize. Citace z otevřeného dopisu Buďonného Maximu Gorkému: „Babel fantazíruje a sprostě lže. Fabule jeho povídek, hojně prošpikovaná dojmy autoraerotomana, není nic jiného, než delirium šíleného hebrejce”.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Pro jeho tvorbu je charakteristická jistá nesourodost, postrádá jednotící prvek a princip. Babel se totiž snažil zprostředkovat autentický materiál, do kterého nechtěl kompozičně zasahovat. Jeho hrdinové jsou pravdiví, reální.
Jurij Ivask napsal v NRS z 15. 6. 1975 o Babelovi: „Copak politruk Babel, inteligent, vydávající se za komunistu, vůbec něco vytvořil tou sadisticko-hysterickou Rudou jízdou? Nacházejí v ní skvělou formu, nebo jak je v módě, strukturu, ale na můj vkus jeho povídky vyzývají jen anti-uměleckou nevolnost”.
Roku 1922 Babelova kniha vyšla pod jeho pseudonymem, který nosil v koňské armádě - Ljutov [Kruťas]. Jelikož byl sadista, vzal si odpovídající přezdívku, pod kterou pracoval také v ČK.
Povídkové soubory[editovat | editovat zdroj]
- Historie mého holubníku
- Rudá jízda – 1924 realistické zážitky z Buďonného armády, válka proti Polsku (1920)
- Oděské povídky – 1931
Divadelní hry:
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související stránky[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jaroslav Žák: heslo Babel, Isaak, Emmanuelovič, in: Slovník spisovatelů, Sovětský svaz, svazek I (A-K), Praha : Odeon, 1978, str. 177;
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Isaak Babel ve Wikimedia Commons
Osoba Isaak Babel ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Isaak Babel
- (rusky) dílo na serveru Библиотека Максима Мошкова
