Věznice Butyrka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Věznice Butyrka
Pohled na komplex Butyrka ze sousední výškové budovy. V popředí lze rozeznat jednu ze strážních věží původní pevnosti.
Pohled na komplex Butyrka ze sousední výškové budovy. V popředí lze rozeznat jednu ze strážních věží původní pevnosti.
Účel stavby

věznice

Základní informace
StavebníkPetr I. Veliký
Poloha
AdresaMoskva, RuskoRusko Rusko
Souřadnice
Další informace
Kód památky7710531000
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věznice Butyrka (rusky Бутырка, Бутырская тюрьма) je věznice v Tverském okresu v centru  Moskvy v Rusku. V carském Rusku sloužila jako ústřední tranzitní věznice. V éře Sovětského svazu (1917–1991) zde bylo vězněno mnoho politických vězňů. Od roku 2022 je Butyrka stále největší moskevskou vazební věznicí. Přetrvávajícím problémem je její přeplněnost.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Pevnost Butyrka byla vystavěna zřejmě v průběhu 17. století poblíž Butyrské městské brány (Бутырская застава / Butyrskaja zastava). Tehdejší stavba byla navržena architektem Matvejem Kazakovem během regentské vlády Kateřiny II. Veliké a byla postavena roku 1782 na místě věznice jako pevnost. Věže staré pevnosti v době panování Petra I. Velikého sloužily jako vězení pro rebelující strelce, později pro stovky účastníků polského Lednového povstání z roku 1863, a také pro členy hnutí narodniků roku 1883 a účastníků Morozovova povstání z roku 1885. Věznice Butyrka byla věhlasná svými brutálními podmínkami, a jakýkoli protest byl násilně potlačen.

Během únorové revoluce moskevští vzbouření dělníci osvobodili z Butyrky všechny politické vězně. Po říjnové revoluci již Butyrka zůstala politickým vězením a pro mnoho odsouzených byla přestupní stanicí do gulagů. V době bolševických čistek bylo v Butyrce (s kapacitou 1000 vězňů) údajně až 30 000 vězňů, tzn. 275 osob v cele s 25 lůžky. (Joszef Lengyel, 1938)

Podle organizace Memorial bylo po druhé světové válce až do Stalinovy smrti v roce 1953 na 7000 osob v Butyrce zastřeleno. Z toho byla asi tisícovka Němců, kteří byli po zpopelnění v tehdy jediném moskevském krematoriu pohřbeni v masových hrobech na Donském hřbitově.

Životní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Varlam Šalamov v jedné ze svých povídek píše, že na Butyrce je v létě nesmírné horko; Eduard Limonov ve svém dramatu Smrt v policejním voze s tím jednoznačně souhlasí. Říká, že s pádem sovětského režimu se přeplněnost stala skutečným problémem; v celách určených pro deset lidí je více než sto vězňů. Většina z nich jsou politicky nespolehliví podřízení z Kavkazu. Jelikož problém představují epidemie, dozorci se snaží zaplnit cely výhradně lidmi s AIDS nebo s tuberkulózou; to však problém příliš neřeší, protože mnoho vězňů užívá drogy a na každé cele je nanejvýš jedna jehla. Vězni jsou navíc k soudu přiváženi v přeplněných policejních vozech, takže jsou zdraví vězni vystavováni tuberkulóze.

Butyrka má svůj vlastní slang: dozorcům se říká "menty" (rusky менты), vězňům "pacany" (пацаны) a brát drogy je "vmazaťsja" (вмазаться). Hojně se používá slovo "chuj" (хуй). Od roku 1995 je zde povolena televize.

Významní vězni[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]