Krematorium
Krematorium (z latinského cremare = spálit) je veřejné zařízení, v němž se v žárovištích provádí kremace neboli pohřeb žehem. Často se zde nachází také obřadní síň, sloužící k rozloučení pozůstalých se zemřelým.
Historie krematorií[editovat | editovat zdroj]
- 1874 vstoupil v platnost nový italský zdravotní zákon, který jako první v křesťanském světě povoluje zpopelňování zesnulých v krematoriích. Německý inženýr Friedrich Siemens postavil a vyzkoušel žároviště podobné současným kremačním pecím. [zdroj?]
- 1876 první novodobé krematorium vzniklo v italském Miláně
- 1885 vzniknul první kremační spolek na území v Rakousku-Uhersku Die Flamme („Plamen“)
- 1890 v tomto roce byla v Paříži zpopelněna jako první Češka Augusta Braunerová (1817–1890), matka malířky Zdenky Braunerové
- 1899 byla založena společnost propagující pohřeb žehem na území Česka Společnost pro spalování mrtvol
- 1909 byl založen spolek Krematorium
- 1914 krajanským sdružením v Chicagu (USA) bylo uvedeno do provozu První české národní krematorium v Chicagu
- 1917 v Liberci bylo dokončeno první krematorium v českých zemích (německé)
- 1919 1. dubna byl v tehdejším Československu přijat zákon č. 180/1919 Sb., kterým byl zlegalizován pohřeb žehem. Postupně byla uváděna do provozu krematoria v Liberci, Praze, Pardubicích, Mostě a Nymburce.
- 1923 v Pardubicích bylo dokončeno první české krematorium (viz Pardubické krematorium)
Seznam krematorií v Česku[editovat | editovat zdroj]
_-_soubor_h%C5%99bitovn%C3%AD_architektury.JPG)
- Krematorium v Blatné (1974)
- Krematorium v Brně (1930)
- Krematorium v České Třebové (1970)
- Krematorium v Českých Budějovicích (1925, 1979)
- Krematorium v Hrušovanech u Chomutova (1995)
- Krematorium v Hustopečích u Brna (1999)
- Krematorium v Jaroměři (1994)
- Krematorium v Jihlavě (1976)
- Krematorium v Jindřichově Hradci
- Krematorium v Karlových Varech (1933)
- Krematorium v Kladně (1993)
- Krematorium v Klatovech (1985)
- Krematorium v Liberci (1919)
- Krematorium v Mělníce (1985)
- Krematorium v Mostě (1924, 1973)
- Krematorium v Nymburce (1924)
- Krematorium v Olomouci (1932)
- Krematorium ve Slezské Ostravě (1969)
- Krematorium v Pardubicích (1923)
- Krematorium v Plzni (1926)
- Krematorium Strašnice (Praha-Vinohrady, 1931)
- Krematorium Motol (Praha-Motol, 1954)
- Krematorium v Semilech (1937)
- Krematorium v Šumperku (1978)
- Krematorium v Táboře (1982)
- Krematorium v Ústí nad Labem (1932, 1987)
- Krematorium ve Zlíně (1978)
Zrušená krematoria[editovat | editovat zdroj]
- Krematorium v Moravské Ostravě (1925-1979)
- Krematorium Olšany (Praha-Olšanské hřbitovy, 1921-1932)
Krematoria v umění[editovat | editovat zdroj]
- Film Spalovač mrtvol se z velké části odehrává v pardubickém rondokubistickém krematoriu architekta Janáka,[1] první české krematorium v Českých zemích (první krematorium v Českých zemích, liberecké, bylo německé (1917)).[1]
- Část českého oscarového filmu Kolja se odehrává v krematoriu Strašnice.
- Ve filmu Vesničko má středisková se Rudolf Hrušínský zmiňuje o krematoriu v Pelhřimově, přestože ve skutečnosti tam žádné není.
Netradiční ukládání popele zesnulých[editovat | editovat zdroj]
Alternativní možností možností k uložení v kolumbáriu či k rozptylu je vsypání popele do tzv. Bio urny, která se po zakopání do země rozloží. Některé bio urny obsahují i sazenici stromu se zeminou.[2]
Koncentrační tábory[editovat | editovat zdroj]
Krematoria byla také součástí výbavy nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů smrti. V někdejším Protektorátu Čechy a Morava se takovéto táborové krematorium nacházelo například v Terezíně, na konci druhé světové války i v Litoměřicích.
Nacistické krematorium v Litoměřicích
Nacistické krematorium v Terezíně
Zvířecí krematorium[editovat | editovat zdroj]
Zvířecí krematorium je místo, kde dochází ke zpopelnění ostatků zvířete.
Jednu z legálních variant, jak naložit s domácím zvířátkem po jeho smrti, představuje kremace. Ta probíhá v kremační peci, zpopelněním za vysoké teploty. Před termínem obřadu je zvíře uloženo v chladicím boxu. Většina kremačních pecí je dvoukomorová. V primární komoře se pálí tělo zvířete a v sekundární komoře se dopalují vzniklé zplodiny. Teplota sekundární komory je minimálně 850 stupňů a zničí se zde veškeré škodlivé látky i případný zápach. Po dokončení kremace se z pece vybere popel a po vychladnutí se zpracuje v zařízení zvaném kremulátor. Zde se popel rozmělní na jemný hebký prášek, který se následně vsype do vybrané zvířecí urny, zhotovené zpravidla z keramiky či z dalších materiálů, jako je kov, dřevo, sklo nebo mosaz. Zvířecí krematoria nabízejí svým klientům i památeční předměty (památeční sklo, památeční šperky, otisky tlapek atd.)
Nakládání s popelem nepodléhá Zákonu o pohřebnictví, jako je tomu u lidských ostatků, ale Veterinárnímu zákonu. Lze tedy s popelem nakládat podle uvážení.
V České republice je funkčních několik krematorií zvířat. Nejstarší se nachází v Brně-Chrlicích a bylo založeno v roce 2003. Další krematorium je v Praze, České Lípě a dalších městech a krajích v celé ČR.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Archivovaná kopie. www.asb-portal.cz [online]. [cit. 2009-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-19.
- ↑ Ilona Víchová: Bio pohřbívání: Strom života aneb Zasaďte si své blízké. Žena. 1. 10. 2015. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Pohřeb ohněm : několik kapitol o zpopelňování mrtvých. Příprava vydání František Xaver Mencl. Praha: Krematorium, 1922. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Slovníkové heslo krematorium ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu krematorium ve Wikimedia Commons - Fotoreportáž z krematoria: Z lidského těla se stane hromádka popela během tří hodin
- Foto: V zákulisí krematoria Strašnice
- Pardubice - pokus o první české krematorium
- Krematorium Liberec - oficiální stránky historicky prvního krematoria v Čechách
