Krematorium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Krematorium v Pardubicích

Krematorium (z latinského cremare = spálit) je veřejné zařízení, v němž se v žárovištích provádí kremace neboli pohřeb žehem. Často se zde nachází také obřadní síň, sloužící k rozloučení pozůstalých se zemřelým.

Historie krematorií[editovat | editovat zdroj]

  • 1874 vstooupil v platnost nový italský zdravotní zákon, který jako první v křesťanském světě povoluje zpopelňování zesnulých v krematoriích. Německý inženýr Friedrich Siemens postavil a vyzkoušel žároviště podobné současným kremačním pecím. [zdroj?]
  • 1876 první novodobé krematorium vzniklo v italském Miláně
  • 1885 vzniknul první kremační spolek na území v Rakousku-Uhersku Die Flamme („Plamen“)
  • 1890 v tomto roce byla v Paříži zpopelněna jako první Češka Augusta Braunerová (1817–1890), matka malířky Zdenky Braunerové
  • 1899 byla založena společnost propagující pohřeb žehem na území Česka Společnost pro spalování mrtvol
  • 1909 byl založen spolek Krematorium
  • 1914 krajanským sdružením v Chicagu (USA) bylo uvedeno do provozu První české národní krematorium v Chicagu
  • 1917 v Liberci bylo dokončeno první krematorium v českých zemích (německé)
  • 1919 1. dubna byl v tehdejším Československu přijat zákon č. 180/1919 Sb., kterým byl zlegalizován pohřeb žehem. Postupně byla uváděna do provozu krematoria v Liberci, Praze, Pardubicích, Mostě a Nymburce.
  • 1923 v Pardubicích bylo dokončeno první české krematorium (viz Pardubické krematorium)

Seznam provozovaných krematorií v České republice[editovat | editovat zdroj]

Krematorium Praha-Strašnice
Krematorium v Olomouci - soubor hřbitovní architektury

Zrušená krematoria[editovat | editovat zdroj]

Krematoria v umění[editovat | editovat zdroj]

Netradiční ukládání popele zesnulých[editovat | editovat zdroj]

Alternativní možností možností k uložení v kolumbáriu či k rozptylu je vsypání popele do tzv. Bio urny, která se po zakopání do země rozloží. Některé bio urny obsahují i sazenici stromu se zeminou.[2]

Koncentrační tábory[editovat | editovat zdroj]

Krematoria byla také součástí výbavy nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů smrti. V někdejším Protektorátu Čechy a Morava se takovéto táborové krematorium nacházelo například v Terezíně, na konci druhé světové války i v Litoměřicích.

Zvířecí krematorium[editovat | editovat zdroj]

Budova Krematoria zvířat v České Lípě
Budova Krematoria zvířat Praha

Zvířecí krematorium je místo, kde dochází k fyzickém zpopelnění ostatků zvířete.

Jednu z legálních variant, jak naložit s domácím zvířátkem po jeho smrti, představuje kremace. Ta probíhá v kremační peci, spálením za vysoké teploty. Před termínem obřadu je zvíře uloženo v chladicím boxu. Většina kremačních pecí je dvoukomorová. V primární komoře se pálí tělo zvířete a v sekundární komoře se dopalují vzniklé zplodiny. Teplota sekundární komory je minimálně 850 stupňů a zničí se zde veškeré škodlivé látky i případný zápach. Po dokončení kremace se z pece vybere zbývající popel a po vychladnutí se zpracuje v zařízení zvaném kremulátor. Zde se popel rozmělní na jemný hebký prášek, který se následně vsype do vybrané zvířecí urny, zhotovené zpravidla z keramiky či z dalších materiálů, jako je kov, dřevo, sklo nebo mosaz. Zvířecí krematoria nabízejí svým klientům i památeční předměty (památeční sklo, památeční šperky, odlitky tlapek atd.)

Nakládání s popelem nepodléhá Zákonu o pohřebnictví, jako je tomu u lidských ostatků, ale Veterinárnímu zákonu. Lze tedy s popelem nakládat podle uvážení.

V České republice je k březnu 2017 funkčních 5 krematorií zvířat. Nejstarší se nachází v Brně-Chrlicích a bylo založeno v roce 2003. Další krematorium je v Praze, České Lípě a Zápech ve Středních Čechách. Druhé zvířecí krematorium na Moravě se otevřelo v Olomouci. V březnu 2018 bylo otevřeno první západočeské zvířecí krematorium, PET HEAVEN v Chodově u Karlových Varů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Archivovaná kopie. www.asb-portal.cz [online]. [cit. 2009-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-19. 
  2. Ilona Víchová: Bio pohřbívání: Strom života aneb Zasaďte si své blízké. Žena. 1. 10. 2015. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pohřeb ohněm : několik kapitol o zpopelňování mrtvých. Příprava vydání František Xaver Mencl. Praha: Krematorium, 1922. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]