Krematorium

Krematorium (z latinského cremare = spálit) je veřejné zařízení, v němž se v žárovištích provádí kremace neboli pohřeb žehem. Často se zde nachází také obřadní síň, sloužící k rozloučení pozůstalých se zemřelým.

Obsah

1 Historie současných krematorií
2 Seznam provozovaných krematorií v České republice
3 Zvířecí krematoria
4 Krematoria v umění
5 Koncentrační tábory
6 Odkazy

Historie současných krematorií[editovat | editovat zdroj]

1874 vstupuje v platnost nový italský zdravotní zákon, který jako první v křesťanském světě povoluje zpopelňování zesnulých v krematoriích. Německý inženýr Frederic Siemens postavil a vyzkoušel žároviště podobné současným kremačním pecím. ^[zdroj?]

1876 první novodobé krematorium v italském Miláně
1885 vzniká první kremační spolek na území v Rakousku-Uhersku Die Flamme („Plamen“)
1890 v tomto roce je v Paříži zpopelněna jako první Češka Augusta Braunerová (1817–1890), matka malířky Zdenky Braunerové
1899 založena společnost propagující pohřeb žehem na území Česka Společnost pro spalování mrtvol
1909 založen spolek Krematorium
1914 krajanským sdružením v Chicagu (USA) je uvedeno do provozu První české národní krematorium v Chicagu
1917 v Liberci dokončeno první krematorium v českých zemích (německé)
1919 1. dubna je v tehdejším Československu přijat zákon č. 180/1919 Sb., kterým je zlegalizován pohřeb žehem. Postupně jsou uváděna do provozu krematoria v Liberci, Praze, Pardubicích, Mostě a Nymburce.
1923 v Pardubicích dokončeno první české krematorium (viz Pardubické krematorium)

Seznam provozovaných krematorií v České republice[editovat | editovat zdroj]

Krematorium Praha-Strašnice

Krematorium v Brně na Ústředním hřbitově

Blatná (1974)
Brno (1930) – viz Brněnské krematorium
Česká Třebová (1970)
České Budějovice (1925)
Hrušovany u Chomutova (1995)
Hustopeče u Brna (1999)
Jaroměř (1994)
Jihlava
Jindřichův Hradec
Karlovy Vary (1933)
Kladno
Klatovy
Liberec (1919)
Mělník
Most (1924)
Nymburk (1924)
Olomouc (1932)
Ostrava (1925)
Pardubice (1923) – viz Pardubické krematorium
Plzeň (1926)
Praha-Strašnice (1931) – viz Krematorium Strašnice
Praha-Motol (1954) - viz Krematorium Motol
Semily (1937)
Šumperk
Tábor
Ústí nad Labem (1934)
Zlín (1978)

Zvířecí krematoria[editovat | editovat zdroj]

Budova Krematoria zvířat v České Lípě

Jednu z legálních variant, jak naložit s domácím zvířátkem po jeho smrti, představuje kremace. Ta probíhá v kremační peci, spálením za vysoké teploty. Před termínem obřadu je zvíře uloženo v chladicím boxu.Většina kremačních pecí je dvoukomorová. V primární komoře se pálí tělo zvířete a v sekundární komoře se dopalují vzniklé zplodiny. Teplota sekundární komory je minimálně 850 stupňů a zničí se zde veškeré škodlivé látky i případný zápach. Z komína kremační pece pak stoupá jen bezbarvý teplý vzduch. Po dokončení kremace se z pece vybere zbývající popel a po vychladnutí se zpracuje v zařízení zvaném kremulátor. Zde se popel rozmělní na jemný hebký prášek, který se následně vsype do vybrané zvířecí urny, zhotovené zpravidla ze skla či z dalších materiálů, jako je keramika nebo mosaz.

V České republice jsou k srpnu 2016 funkční 4 krematoria zvířat. Nejstarší se nachází v Brně-Chrlicích a bylo založeno v roce 2003. Další dvě krematoria jsou v Praze a Zápech. Posledním otevřeným krematoriem je Krematorium zvířat Česká Lípa, které je také jediným v Libereckém kraji. V přípravě jsou nyní nová zvířecí krematoria v Olomouci a ve Slaném.

Krematoria v umění[editovat | editovat zdroj]

Krematorium v Olomouci

Ve filmu Spalovač mrtvol je k vidění pardubické rondokubistické krematorium architekta Janáka,^[1] první české krematorium v Českých zemích (první krematorium v Českých zemích, liberecké, bylo německé (1917)).^[1]
V krematoriu se odehrává i část českého oscarového filmu Kolja.
Ve filmu Vesničko má středisková se Rudolf Hrušínský zmiňuje o krematoriu v Pelhřimově, přestože ve skutečnosti tam žádné není.