Krematorium v Liberci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Krematorium v Liberci
příchod ke krematoriu
Základní informace
Sloh Secese
Architekt Rudolf Bitzan
Výstavba 19151916
Poloha
Adresa U Krematoria 460/7, Liberec IV - Perštýn, ČeskoČesko Česko
Ulice U Krematoria
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 43953/5-5237 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krematorium v Liberci se nachází v městské části Liberec IV-Perštýn v ulici U Krematoria 460/7. Secesní stavba ve svém vnitřním prostoru skrývá řadu pozoruhodných uměleckých výtvorů, například interiér obřadní síně, okenní vitráže nebo malou kašnu v přístupovém prostoru.[1] Do konce března 2012 zde bylo zpopelněno 179757 zemřelých. Budova je chráněna jako nemovitá Kulturní památka České republiky.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do Čech se myšlenka pohřbívání žehem dostala ve druhé polovině 19. století z Itálie přes Německo. Propagátorem zde byl spolek přátel žehu "Die Flamme". Protože v Rakousku-Uhersku měla velký vliv katolická církev, tento způsob pohřbívání nebyl legislativně schválen a státní úřady jej nepovolovaly. Zemřelí propagátoři kremace ze zemí Rakousko-Uherska byli proto zpopelňováni v Německu v žitavském a dráždanském krematoriu.[1]

Libereckými osobnostmi propagujícími tento způsob pohřbívání byli MUDr. Václav Šamánek st. a jeho švagr MUDr. Franz Bayer, v letech 1893 - 1929 liberecký purkmistr. Ten roku 1912 prosadil vydání stavebního povolení pro výstavbu krematoria. Vydání povolení předcházel soudní spor u Nejvyššího soudu v Praze. Soudním rozhodnutím bylo, že se krematorium postavit může, ale zpopelňovat se v něm nesmí.[1]

Místo pro krematorium bylo vybráno na tzv. Monstrančním vrchu, který se nacházel za libereckou Střelnicí. Zajímavostí je, že mezi návrhy bylo umístit jej na Ještědský hřeben. Základní kámen byl položen 4. května 1915 a podle návrhu drážďanského architekta Rudolfa Bitzana jeho stavbu provedla liberecká firma Gustav Sacher a synové. Dokončeno bylo roku 1916 a již 3. a 4. listopadu zde byla zkušebně zpopelněna dvě mrtvá zvířecí těla. Slavnostně pak bylo otevřeno 23. srpna 1917. Zazněla při tom předehra k opeře Richarda Wagnera Parsifal. Přestože za 1. světové války zemřel na zranění a nemoce velký počet lidí, nebyly kremace povoleny. [1]

Po roce 1918[editovat | editovat zdroj]

Po rozpadu rakousko-uherské monarchie byla první kremace provedena 30. října roku 1918, a to libereckého měšťana Roberta Jahna. Ještě do konce roku bylo zpopelněno dalších 82 zemřelých. V meziválečném období se počet zpopelněných pohyboval mezi 500 až 600 ročně. Krematorium sloužilo pro zemřelé z Liberce a okolí a urny byly ukládány nejprve na libereckém ústředním hřbitově v Ruprechticích a na libereckém předměstí. Roku 1921 byl založen urnový háj s parkovou architekturou navrhnutou architektem Karlem Kerlem a již roku 1923 byl z kapacitních důvodů rozšířen. V období 2. světové války zde byli zpopelněni studenti popravení po demonstracích 17. listopadu 1939, zemřelí vězni z koncentračního tábora v Rychnově u Jablonce nad Nisou a oběti popravené libereckým gestapem.[1]

Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

Roku 1968 se zde konaly dvě velké tryzny občanů, kteří byli zastřeleni v prvních dnech srpnové okupace. Na jedné z tryzen promluvili Václav Havel a Jan Tříska. Roku 1973 byla provedena rozsáhlá přestavba budov podle návrhu ing. arch. Poříze, bylo zaskleno podloubí obou křídel historické budovy, přistavěna budova a upravena obřadní síň. Úpravou prošel i urnový háj.[1]

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Podle projektu ing. arch. Janaty byly roku 1994 přistavěny další budovy pro nové technologie a otevřeny prodejny v podloubí.[1]

Krematorium v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Krematorium a jeho historie posloužily jako ústřední námět pro německy psaný román Jaroslava Rudiše Winterbergova poslední cesta.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Krematorium Liberec: Krematorium Liberec – historie (1918 - současnost). Krematorium Liberec, 2011-2016. [cit. 2016-11-17] Dostupné z WWW.
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1958-05-03]. Identifikátor záznamu 156297 : krematorium. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. TESAŘ, Tomáš. Chrám smrti, který monarchie i církev odmítaly, slaví výročí 100 let, stejně jako samostatná republika. novinky.cz [online]. 2018-10-30 [cit. 2018-10-30]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOVAŘÍK, Petr; FRAJEROVÁ, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. Kapitola Po Libereckém kraji – Okres Liberec. S. 235.
  • SVOBODOVÁ, Markéta. Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století: ideové, stavební a typologické proměny. 1. vyd. Praha: Artefactum, 2013. 182 s. Epigraphica & sepulcralia. Monographica; 2. ISBN 978-80-86890-51-7. S. 36 - 43.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]