Přeskočit na obsah

Krematorium Motol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Krematorium Motol
Krematorium v Praze-Motole
Krematorium v Praze-Motole
Základní informace
Slohkonstruktivismus
ArchitektiAlois Mezera, Josef Karel Říha
Výstavba19511954
Stavebníkhlavní město Praha
Současný majitelPohřební ústav hl. m. Prahy
Poloha
AdresaPlzeňská 233, Praha 5 - Motol, ČeskoČesko Česko
UlicePlzeňská
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky106763 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krematorium v Motole v Praze 5 se nachází v Plzeňské ulici na louce pod zalesněným návrším. Je ve vlastnictví hlavního města Prahy a provozováno Pohřebním ústavem hl. m. Prahy. Má vlastní hřbitov s urnovým hájem. Krematorium včetně vstupní brány se sochou "Bol" a sochou Dohasínající krása jsou od 6. října 2021 zapsány v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky.

Interiér obřadní síně

Již roku 1937 vznikl návrh na výstavbu krematoria v Motole od architekta Aloise Mezery, nebyl však přijat. Vzrůstající počet kremací v Praze přiměl radní se k myšlence výstavby druhého krematoria na levém břehu Vltavy vrátit. Pozemky v Motole byly získány a město vyhlásilo soutěž na projekt. Z pěti posouzených získal cenu návrh architekta Josefa Karla Říhy. Výstavba započala roku 1951, provoz byl zahájen roku 1954. Zároveň bylo založeno kolumbárium a urnový háj, koncipovaný jako lesní hřbitov s loučkou rozptylu okolo jezírka.

V roce 1955 byly osazeny dvě sochy k jeho výzdobě: kamenná socha ženy Bol od Miloslava Hejného před bránou do areálu krematoria a hřbitova v Plzeňské ulici vznikla na přímou objednávku projektanta. Bronzová socha Vilíma Amorta Dohasínající krása byla do parku před obřadní síní přenesená z depozitáře Galerie hl. m. Prahy. Nahé ženské tělo vzbuzovalo v pietním prostředí rozpaky, proto byl kolem sochy vysazen keř a strom, který ji z větší části zakrývá.

V 60. letech byla doplněna výzdoba interiéru obřadní síně o nástěnnou malbu "Život a smrt". V roce 1986 byla osazena leptaná kompozice truchlících pozůstalých na dvoudílné skleněné stěně, která je posuvná a při jejím otevření se překrytím motivů dociluje nového výtvarného efektu.

Po roce 1989

[editovat | editovat zdroj]

Dokumentační středisko Konfederace politických vězňů nalezlo roku 1999 dokument o ukládání popela popravených politických vězňů z padesátých let v urnovém háji. Tyto informace byly uchovány v evidenci o společných hrobech a z nich bylo zjištěno, ve kterém společném hrobě byl popel uložen. Rada hlavního města Prahy poté finančně zajistila vybudování čestného pohřebiště. Dne 20. května 2000 Konfederace politických vězňů uspořádala jeho otevření a vysvěcení, kterého se zúčastnili představitelé státu, zástupci hlavního města Prahy a velké množství bývalých spoluvězňů.[1]

  1. Pohřební ústav hl.m.Prahy: Historie. [cit. 2016-11-19] Dostupné z WWW.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SVOBODOVÁ, Markéta. Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století: ideové, stavební a typologické proměny. 1. vyd. Praha: Artefactum, 2013. 182 s. Epigraphica & sepulcralia. Monographica; 2. ISBN 978-80-86890-51-7. S. 125-127.
  • VEVERKA, Přemysl: Stavby, sochy a plastiky, ... in: Památky Prahy 5. Praha 2006, s. 83. ISBN  80-903661-7-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]