Krematorium Motol
Krematorium Motol | |
---|---|
![]() Krematorium v Praze-Motole | |
Základní informace | |
Sloh | konstruktivismus |
Architekti | Alois Mezera, Josef Karel Říha |
Výstavba | 1951 – 1954 |
Stavebník | hlavní město Praha |
Současný majitel | Pohřební ústav hl. m. Prahy |
Poloha | |
Adresa | Plzeňská 233, Praha 5 - Motol, ![]() |
Ulice | Plzeňská |
Souřadnice | 50°3′53,09″ s. š., 14°19′36,7″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 106763 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Krematorium v Motole v Praze 5 se nachází v Plzeňské ulici na louce pod zalesněným návrším. Je ve vlastnictví hlavního města Prahy a provozováno Pohřebním ústavem hl. m. Prahy. Má vlastní hřbitov s urnovým hájem. Krematorium včetně vstupní brány se sochou "Bol" a sochou Dohasínající krása jsou od 6. října 2021 zapsány v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Již roku 1937 vznikl návrh na výstavbu krematoria v Motole od architekta Aloise Mezery, nebyl však přijat. Vzrůstající počet kremací v Praze přiměl radní se k myšlence výstavby druhého krematoria na levém břehu Vltavy vrátit. Pozemky v Motole byly získány a město vyhlásilo soutěž na projekt. Z pěti posouzených získal cenu návrh architekta Josefa Karla Říhy. Výstavba započala roku 1951, provoz byl zahájen roku 1954. Zároveň bylo založeno kolumbárium a urnový háj, koncipovaný jako lesní hřbitov s loučkou rozptylu okolo jezírka.
Výzdoba
[editovat | editovat zdroj]V roce 1955 byly osazeny dvě sochy k jeho výzdobě: kamenná socha ženy Bol od Miloslava Hejného před bránou do areálu krematoria a hřbitova v Plzeňské ulici vznikla na přímou objednávku projektanta. Bronzová socha Vilíma Amorta Dohasínající krása byla do parku před obřadní síní přenesená z depozitáře Galerie hl. m. Prahy. Nahé ženské tělo vzbuzovalo v pietním prostředí rozpaky, proto byl kolem sochy vysazen keř a strom, který ji z větší části zakrývá.
V 60. letech byla doplněna výzdoba interiéru obřadní síně o nástěnnou malbu "Život a smrt". V roce 1986 byla osazena leptaná kompozice truchlících pozůstalých na dvoudílné skleněné stěně, která je posuvná a při jejím otevření se překrytím motivů dociluje nového výtvarného efektu.
Po roce 1989
[editovat | editovat zdroj]Dokumentační středisko Konfederace politických vězňů nalezlo roku 1999 dokument o ukládání popela popravených politických vězňů z padesátých let v urnovém háji. Tyto informace byly uchovány v evidenci o společných hrobech a z nich bylo zjištěno, ve kterém společném hrobě byl popel uložen. Rada hlavního města Prahy poté finančně zajistila vybudování čestného pohřebiště. Dne 20. května 2000 Konfederace politických vězňů uspořádala jeho otevření a vysvěcení, kterého se zúčastnili představitelé státu, zástupci hlavního města Prahy a velké množství bývalých spoluvězňů.[1]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Brána se sochou ženy
-
Socha Vilíma Amorta
-
Schodiště z obřadní síně na hřbitov
-
Jezírko před obřadní síní
-
Nástěnná malba v síni
-
Skleněná stěna síně
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Pohřební ústav hl.m.Prahy: Historie. [cit. 2016-11-19] Dostupné z WWW.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SVOBODOVÁ, Markéta. Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století: ideové, stavební a typologické proměny. 1. vyd. Praha: Artefactum, 2013. 182 s. Epigraphica & sepulcralia. Monographica; 2. ISBN 978-80-86890-51-7. S. 125-127.
- VEVERKA, Přemysl: Stavby, sochy a plastiky, ... in: Památky Prahy 5. Praha 2006, s. 83. ISBN 80-903661-7-1
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Krematorium Motol na Wikimedia Commons
- Památkový katalog ÚKSP rejstř. č. 106763