Nikolaj Nikolajevič Polikarpov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikolaj Nikolajevič Polikarpov
Narození 8. června 1892
Orjolská gubernie
Úmrtí 30. července 1944 (ve věku 52 let)
Moskva
Příčina úmrtí karcinom žaludku
Místo odpočinku Novoděvičí hřbitov
Alma mater Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ1379834 (od 1911)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ4336853
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ4264323
Povolání letecký inženýr a inženýr
Zaměstnavatel RBVZ (od 1916)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ726141 (od 1918)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ15736605 (od 1929)
CSKB-Progress (19391940)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ856331
Ocenění Leninův řád (1935)
Řád rudé hvězdy (1937)
Zlatá medaile „Srp a kladivo“ (1940)
Hrdina socialistické práce (1940)
Leninův řád (1940)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Nikolajevič Polikarpov (rusky Николай Николаевич Поликарпов 8. června 189230. července 1944) byl sovětský letecký konstruktér.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování gymnázia ve městě Orel studoval v Sankt-Petěrburgu na Polytechnickém institutu mechaniku, konstrukci lodí a letadel. Po získání diplomu v roce 1916 nastoupil do místní továrny zabývající se stavbou lodí a letadel.

V březnu 1918 přešel do Moskvy na centrální správu vojenského letectva, kde byl zodpovědný za zavádění letadel do sériové výroby a výstavbu nových továren k jejich výrobě.

Od srpna toho roku přešel do továrny Dux, která byla v té době největší sovětskou společností vyrábějící letadla. Zde zodpovídal za konstrukci a zkoušky materiálů. Koncem roku byl letoun Dux R-1 (přestavba stroje De Havilland D.H.4) připraven k létání, avšak chyběly ještě motory.

Polikarpov se v roce 1919 stal členem Technické Komise vojenského letectva a pracoval zde v několika výborech. V lednu převzal Polikarpov konstrukční kancelář vytvořenou z bývalých pracovníků zrušené firmy Dux. Vyvíjela se tu menší verze letounu Dux R-1 vybavená motory Liberty 12. První vlastní konstrukcí byla stíhačka Polikarpov I-1, samonosný jednoplošník. Protože Polikarpov nebyl členem komunistické strany, byl za krátký čas této vedoucí funkce zbaven.

V říjnu 1929 byl Polikarpov uvězněn a odsouzen k trestu smrti. Po dvou letech čekání na vykonání rozsudku byl přemístěn do speciální konstrukční kanceláře OGPU (známé jako „Šaraška“) ve věznici Butyrka a rozsudek byl změněn na 10 let nucených prací. V červnu 1931 byl na základě amnestie společně s dalšími odsouzenými propuštěn. V Butyrce společně s Dmitrijem P. Grigorovičem pracoval na vývoji letounu Polikarpov I-5. V dalších letech pracoval i v konstrukční kanceláři Andreje Tupoleva.

Nejznámějšími typy Polikarpovových strojů jsou Polikarpov Po-2 (1927), I-15 a Polikarpov I-16 (1933), první moderní stíhač se zatahovacím podvozkem. Polikarpov se podílel na vývoji téměř 70 různých typů letadel. V roce 1943 se stal profesorem na Centrálním aerodynamickém institutu.

Polikarpov obdržel četná sovětská vyznamenání a ocenění včetně Stalinovy ceny (1941, 1943) a titulu Hrdina socialistické práce (1940). Dvakrát získal i Leninův řád. Je po něm pojmenován Pik Polikarpov v Pamíru. Nikolaj Nikolajevič Polikarpov zemřel v roce 1944 na následky rakoviny žaludku.

Letadla N. N. Polikarpova[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]