Polikarpov I-153

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
I-153
Určení stíhací letoun
Výrobce Polikarpov
Šéfkonstruktér Nikolaj Nikolajevič Polikarpov
První let 1938
Zařazeno 1939
Uživatel SSSR
Výroba 1939-1941
Vyrobeno kusů 3 437 ks

Polikarpov I-153 Čajka (někdy psáno i I-15ter; rusky Чайка, "racek") byl posledním stíhacím dvouplošníkem zkonstruovaným v Sovětském svazu. Jedná se o třetí verzi letounu I-15, což se odráží i v jeho názvu.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Prototyp I-153 vznikl v roce 1938 a oproti dvojplošníku I-15 znamenal zřetelný kvalitativní posun. Stroj byl osazen motorem M-25V, však brzy již výkonnějším devítiválcem M-62 a posléze M-63 o výkonu 1100 k (820 kW). Podvozek se sklápěl mechanicky směrem dozadu. I-153 byly vyzbrojeny čtyřmi synchronizovanými kulomety ŠKAS 7,62 mm, letouny mohly nést pod křídly náklad pum o hmotnosti až 200 kg, případně podvěsit šest až osm neřízených raket typu RS-82. Sériová výroba započala na počátku roku 1939, od jarních měsíců byla letadla zaváděna do výzbroje Rudé armády. Piloti si I-153 oblíbili a říkali jim „Čajky“ (racci) podle lomeného horního křídla. Poslední verze z roku 1940 měly označení I-153BS a I-153P. První z nich byla vyzbrojena dvěma pevnými kulomety UBS ráže 12,7 mm, druhá dvěma kanóny ŠVAK20 mm.

Bojové užití[editovat | editovat zdroj]

I-153 v muzeu v Paříži

Letadla I-153 byla odesílána urychleně na Dálný východ, kde se odehrávaly Japonci vyprovokované pohraniční incidenty na hranici Mandžuska a Mongolska, které přerostly v létě 1939 v těžké boje. Pro Japonce bylo nasazení těchto letadel překvapením, protože ač byly na první pohled nerozeznatelné s I-15, dosahovaly překvapujících výkonů. I-153 zasáhly do války v zimě 1939 ve Finsko-sovětské válce. Stroje bojovaly i proti Němcům ve Velké vlastenecké válce poměrně úspěšně. Na letouny Luftwaffe nestačily rychlostí, ale byly dobré v obratnosti, stoupavosti a snadné pilotáži, což jim přineslo úspěchy. I-153 sloužily v sovětské protivzdušné obraně až do roku 1944, ve finské armádě dokonce až do léta 1945.

Dva letouny šlo také zavěsit pod křídla čtyř motorového bombardéru TB-3. Pro případ, že by potřeboval ochranu v boji, mohl letouny odpojit a nechat se chránit.

Celkem bylo vyrobeno 3437 ks I-153

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Charakteristika: jednomístné dvouplošné stíhací a bombardovací letadlo.
  • Pohonná jednotka: motor M-62 o výkonu 746 kW, později M-63 o výkonu 820 kW.
  • Výzbroj: čtyři kulomety ráže 7,62 mm nebo 12,70 mm, dvě 100 kg bomby nebo šest až osm raket ráže 82 mm se závěsnících pod křídlem.
  • Rozpětí: 10,00 m
  • Délka: 6,2 m
  • Nosná plocha: 22,20 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1 437 kg
  • Vzletová hmotnost: 1 860 – 2 010 kg
  • Maximální rychlost: 427 km/h
  • Dostup: 10 700 m
  • Dolet: 480 – 900 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939–1945
  • Miroslav Šnajdr, Operace Barbarossa – letecká válka 22. června 1941