Jednoplošník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ukořistěný Fokker E.III 210/16 za letu v Upavon, Wiltshire v roce 1916.

Jednoplošník je letadlo s jedinou pevnou nosnou plochou, na rozdíl od dvouplošníku.

Jednoplošníky lze rozdělit podle místa, kde se křídla napojují na trup, na

  • dolnoplošníky – spodní strana křídla je na úrovni se spodkem trupu,
  • středoplošníky – křídlo je umístěno zrhuba v půli trupu,
  • hornoplošníky – horní strana křídla je na úrovní s vrškem trupu – a
  • parasoly (baldachýny) – křídlo je umístěno na prutové konstrukci, není přímo napojeno na trup.

Jeden z prvních jednoplošníků sestavil rumunský vynálezce Traian Vuia roku 1906, uletěl s ním 12 m. O dva roky později přeletěl svým jednoplošníkem Louis Blériot kanál La Manche.

V roce 1915 se objevil úspěšný stíhací letoun Fokker E.III, poté jednoplošníky na čas zmizely a znovu se objevily až počátkem 30. let. Během druhé světové války už byla většina vojenských letadel jednoplošných a dnes je jednoplošník nejrozšířenější typ.

Za jednoplošník lze považovat i parní letadlo Alexandra Fjodoroviče Možajského z roku 1882 – zde však není zcela spolehlivě ověřený let.

Související články[editovat | editovat zdroj]