Fokker E.III

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Fokker E.III
Ukořistěný Fokker E.III 210/16 za letu v Upavonu, Wiltshire
Ukořistěný Fokker E.III 210/16 za letu v Upavonu, Wiltshire
Určení Stíhací letoun
Výrobce Fokker
Šéfkonstruktér Anthony Fokker
První let 1915
Zařazeno 1915
Uživatel Luftstreitkräfte
k.u.k. Luftfahrtruppen, Osmanské vzdušné síly
Výroba 1915 - 1916
Vyrobeno kusů 249
(z toho 49 přestavěných Fokker E.II)

Fokker E.III byl hlavní variantou německého jednomístného jednoplošného stíhacího letounu první světové války Fokker Eindecker (Fokker Eendekker). Byl to první typ letounu, který byl na frontu dodáván v dostatečném počtu, aby mohly být vytvořeny specializované stíhací jednotky, Kampfeinsitzer Kommando (KEK), na počátku roku 1916 — předtím byly Eindeckery přidělovány po jednotlivých kusech frontovým jednotkám Feldflieger Abteilungen, které měly průzkumné úkoly. 10. srpna 1916 byla ustavena první německá Jagdstaffel (stíhací letka), která byla vyzbrojena Fokkery E.III.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Fokker E.III

Letoun vyvinul v létě 1915 první Fokkerův šéfkonstruktér Martin Kreuzer ze stíhačky Fokker E.I vestavěním výkonnějšího rotačního devítiválce Oberursel U.I o výkonu 74 kW.[1] Další inovací byla instalace spádové palivové nádrže a zvětšení objemu hlavní nádrže na 81 litrů paliva. Nový typ nesl tovární označení M.14, tedy identické s Fokkerem E.II. Většina Fokkerů E.III byla vyzbrojena jedním synchronizovaným kulometem Spandau lMG 08 s 500 náboji v zásobníku, ale po neúspěchu Fokkeru E.IV s dvěma kulomety byly některé E.III vybaveny dvěma kulomety.

Začátkem roku 1916 byl při pokusech o zvýšení bojové hodnoty Fokkeru E.III do jeho draku zabudován rotační devítiválec Goebel Goe.I o 74 kW a prototyp birotačního motoru Siemens Sh.I. Jeho původní výkon 66 kW se později podařilo vyladit na 85 kW.

Podle údajů firmy Fokker bylo vyrobeno 294 kusů typu E.III, ale z nich 49 bylo přestavěno z Fokkerů E.II, které se ve Fokkerově továrně ve Schwerinu podrobovaly opravám.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce letounu Fokker E.III
Replika Fokkeru E.III

První tři exempláře Fokkeru E.III vstoupily do služby na západní frontě v srpnu roku 1915, koncem října zde již sloužilo 23 kusů a k 31. prosinci 1915 již 40 těchto strojů. Byly přidělovány po jednom až třech kusech k leteckým polním oddílům k ochraně jejich průzkumnýchpozorovacích letounů. Podnikaly rovněž samostatné stíhací akce proti spojeneckým strojům, ve kterých vynikl zejména nadporučík Max Immelmann. Sám však v kokpitu E.III podlehl 18. června 1916 britskému stroji Royal Aircraft Factory F.E.2b řízeným poručíkem McCubinem. Na typu létalo i letecké eso Ernst Udet, hrabě von Holek či kapitán von Gersdorff.

Replika Fokkeru E.III

Po dalších dodávkách E.III na frontu zde koncem února 1916 sloužilo 67 strojů, v závěru měsíce dubna již 110. Od června 1916 začaly jejich počty na frontě pozvolna klesat na 101 kusů, k 31. srpnu zde operovalo 64 E.III a na konci října jen 28. Na konci roku bojově sloužilo už jen 11 letounů E.III, které však začaly přecházet k výcviku. Do srpna 1917 tak na frontě nebyl evidován žádný Fokker E.III, avšak od října do konce roku byly ještě nasazeny letouny z poslední dvanáctikusové série, objednané v druhé polovině roku 1916.

Již od roku 1915 používal 14 strojů Fokker E.III Marine-Flieger Abteilung Kaiserliche Marine (Německé císařské námořnictvo), který byl nasazen i na východní fontě.

Rakousko-uherské letectvo převzalo od února do července 1916 12 kusů pod označením Fokker A.III, z nichž některé byly vyzbrojeny kulomety Schwarzlose ráže 8 mm. Na jednom z prvních již 18. února Hauptmann Jindřich Kostrba od letecké roty Flik 4 sestřelil na italské frontě dva bombardéry Caproni Ca.1 a průzkumný Caudron. Později byly zařazeny ke Flikům 1, 8, 9, 13, 18, 25 a 29.

Osmanské vzdušné síly získaly dodávku 22 E.III, z nichž část byla umístěna v BeeršeběPalestině a část operovala v Mezopotámii během obležení Kut-al-Amary.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[1]

Třípohledový nákres

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Rozpětí: 10,04 m
  • Délka: 7,30 m
  • Výška: 2,49 m
  • Nosná plocha: 16,00 m²
  • Prázdná hmotnost: 349 kg
  • Vzletová hmotnost: 605 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × devítiválcový, vzduchem chlazený, rotační motor Oberursel U.I
  • Výkon pohonné jednotky: 74 kW

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost u země: 150 km/h
  • Cestovní rychlost: 130 km/h
  • Výstup do 500 m: 4,00 min
  • Výstup do 3000 m: 20,00 min
  • Dostup: 3500 m
  • Vytrvalost: ~2,50 h

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HORNÁT, Jiří. Fokker E.III. Letectví a kosmonautika. Leden 2004, roč. 80., čís. 1, s. 46. ISSN 0024-1156. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FOKKER, Anthony. Létájící Holanďan. 1.. vyd. Plzeň: Mustang, 1994. 164 s. ISBN 80-85831-05-8. 
  • LOWE, Malcolm. Encyklopedie letectví (1848-1939). Dobřejovice: Rebo Production CZ, 2005. 303 s. ISBN 80-7234-407-2. 
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 63 a 71. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]