Přeskočit na obsah

Fokker D.III

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fokker D.III
Fokker D.III
Fokker D.III
Určenístíhací letoun
PůvodNěmecké císařství
VýrobceFokker-Flugzeugwerke
ŠéfkonstruktérMartin Kreutzer
První let1916
Zařazeno1916
Vyřazeno1917
UživatelLuftstreitkräfte
Vyrobeno kusů159
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fokker D.III byl německý jednomístný, jednomotorový, dvouplošný stíhací letoun z období první světové války.

V roce 1916 vyvinul konstruktér Martin Kreutzer pro Fokkera dvoupříhradové dvouplošníky D.II (M-17Z) a D.I (M18Z), které se vyráběly sériově. Z těchto dvou strojů pak vznikl prototyp M-19, který se vyznačoval mnohem lepšími výkony než D.I a D.II a po zkouškách pevnosti dostal označení D.III.

Ještě před úředními zkouškami v Adlershofu byl jeden letoun s označením 352/16 dne 1. září 1916 předán v té době nejúspěšnějšímu německému stíhacímu pilotovi Oswaldu Boelckemu. Ten s ním 2. září 1916 zaznamenal svůj dvacátý sestřel. Zjistil však, že letoun není rychlejší než britský Sopwith 1½ Strutter a že je podstatně pomalejší než francouzský Nieuport 17C.1 a tak ho vyměnil za výkonnější Albatros D.I.

Popis konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Oberursel U.III

Kostra trupu a ocasních ploch, které byly plovoucí, bez kýlovky a stabilizátoru, byla z ocelových trubek, stejně tak jako vzpěry mezi křídly a podvozkové nohy. Kostra křídel byla dřevěná, nosná část profilu byla pak potažena překližkou. Ostatní plochy byl potaženy plátnem kromě podkovovitého, dole otevřeného krytu motoru a krytu trupu za motorem, které byly z hliníkového plechu. První série letadel s označením M-19F neměla křidélka, ale pouze kroucení konců křídel. Pozdější letadla s označením M-19K již křidélka dostala.

Letoun byl poháněn dvouhvězdicovým rotačním motorem Oberursel U.III o výkonu 118 kW (160 k). Vrtule byla dvoulistá, dřevěná. Výzbroj tvořily dva kulomety Spandau LMG 08/15 ráže 7,92 mm.

Stroje obdrželo německé letectvo od září 1916 až do jara 1917. Celkově bylo dodáno 159 letadel. Krátce na nich létala i letecká esa jako Manfred von Richthofen a Ernst Udet. Avšak vzhledem k nespolehlivosti motoru U-III a také na Boelckovo doporučení byly postupně nahrazeny Albatrosy D.I, D.II. a D.III. Fokkery D.III byly přeřazeny ke stíhacím jednotkám domobrany, kde sloužily až do podzimu 1917. Některé letouny sloužily jako cvičné. Deset letounů zakoupilo Holandské letectvo a pár strojů bylo dodáno Rakousku-Uhersku.

Boelckův Fokker D.III byl vystaven v berlínském Zeughausu, avšak v roce 1943 byl zničen spojeneckým bombardováním.

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]
Fokker D.III

Údaje dle[1]

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Osádka:
  • Rozpětí: 9,05 m,
  • Délka: 6,30 m
  • Výška: 2,25 m
  • Nosná plocha: 20,00 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 452 kg
  • Vzletová hmotnost: 710 kg
  • Pohonná jednotka:
  • Maximální rychlost: 160 km/h
  • Výstup:
    • do 1000 m: 3 min
    • do 4000 m: 20 min
  • Vytrvalost: 1,5 hod.
  • Dostup: 4725 m
  1. Hornát, Jiří. Fokker D-III. Letectví a kosmonautika. 1990, roč. LXVI., čís. 2, s. 35.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]