Manfred von Richthofen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Manfred von Richthofen
Manfred von Richthofen.jpeg
Narození 2. května 1892
Vratislav
Úmrtí 21. dubna 1918 (ve věku 25 let)
Vaux-sur-Somme
Místo odpočinku South Cemetery Wiesbaden
Ocenění Pour le Mérite
Vojenský záslužný kříž třetí třídy
Řád červeného orla třetí třídy
Příbuzní Lothar von Richthofen
Podpis Manfred von Richthofen Signature.svg
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Manfred von Richthofen přezdívaný Rudý Baron
Další významy jsou uvedeny na stránce Manfred von Richthofen (rozcestník).
Možná hledáte: článek o česko-německo-britském filmu z roku 2008 - viz Rudý baron (film).

Manfred Albrecht svobodný pán von Richthofen (2. května 1892, Breslau, Německé císařství (dnes Vratislav, Polsko) – 21. dubna 1918, Vaux-sur-Somme), známý též jako Rudý baron či Eso všech es, byl stíhací pilot německého armádního letectva a nejúspěšnější stíhač první světové války. Velel jednotce Jagdgeschwader I (první stíhací eskadra). Je mu připisováno 80 sestřelů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 2. května 1892 ve Vratislavi jako druhé ze čtyř dětí důstojníka kavalérie Albrechta svobodného pána von Richthofen a jeho ženy Kunigunde, rozené von Schickfus und Neudorff. Byl potomkem známého pruského polního maršála Leopolda I. von Anhalt-Dessau. Manfredovi sourozenci byli bratři Lothar (1894–1922), taktéž letecké eso, a Karl-Bolko (1903–1971), a sestra Ilse (1890–1963). Ve věku devíti let se přestěhoval se svou rodinou do Schweidnitz (dnes Świdnica, Polsko)

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Jako mladý se zajímal o lov a jezdectví.

Svoji vojenskou kariéru začal už v roce 1909. V roce 1911 vstoupil do pruského hulánského regimentu cara Alexandra III. Už před první světovou válkou dosáhl hodnosti poručíka.

Válečná léta[editovat | editovat zdroj]

Na začátku války byl von Richthofen průzkumníkem na východní frontě. Měsíc po vypuknutí války dostal ocenění Železný kříž II. stupně.

Roku 1915 požádal o převelení k leteckým silám a začal jeho letecký výcvik. Nejprve a sloužil jako pozorovatel, v roce 1916 se objevil na západní frontě jako pilot dvoumístného pozorovacího Albatrosu B.II.

Když se poprvé posadil do stíhacího letounu, letěl s Oswaldem Boelckem přímo do bitvy. Tam se ukázalo, že i přes zdánlivé neúspěchy v leteckých testech má Richthofen vrozené letecké schopnosti, výborný zrak, a dobrý odhad při předvídání situací. Prvním jeho oficiálním sestřelem byl britský dvoumístný stíhací letoun F.E.2b. Po jeho šestnáctém sestřelu stíhačky Sopwith Pup dostal pozici velitele jeho letky (Jasta 11) a vysoce ceněný Záslužný kříž – Pour le Mérite (tzv Modrý Max). Asi po 6 měsících byl povýšen na hodnost Rittmeister. Později přejmenoval eskadru na JG 1. Ta na konci války nahlásila 645 sestřelení nepřátelských letadel při ztrátě 56 vlastních pilotů. Při jednom ze soubojů ho zasáhla kulka vystřelená z letounu FE.2d do hlavy. Podařilo se mu ale nouzově přistát a byl ihned převezen do nemocnice. Po devíti měsících se uzdravil, znovu nastoupil do služby a převzal nové letadlo Fokker Dr.I. 21. dubna 1918 byl Richthofen sestřelen a dopadl k australské dělostřelecké baterii. Podle některých zdrojů jej sestřelil A. Roy-Brown, pravděpodobněji, dle charakteru zranění, ho však zasáhla náhodná kulka z pozemních kulometů australské baterie, neboť letěl příliš blízko země. Byl pohřben na hřbitově v Bertangles v severní Francii se všemi vojenskými poctami. Později, v roce 1925, bratr Bolko nechává ostatky exhumovat a převézt do Německa.

Kulturní obraz[editovat | editovat zdroj]

Jako jeden z nejlepších pilotů první světové války získal Richthofen obrovskou popularitu a byl široce využíván v německé propagandě za svého života i později. Stejně tak byl předmětem zájmu a jako o velké osobnosti o něm vzniklo několik filmů. Nejznámější z nich jsou americký The Red Baron z roku 1971[1] a německý Rudý baron z roku 2008.[2]

Letadla[editovat | editovat zdroj]

Většina lidí si ho spojuje s červeným trojplošníkem Fokker Dr.I, létal ale převážně na Albatrosu D.II, k Fokkeru Dr.I se dostal až ke konci války (posledních 20 sestřelů bylo právě s Fokkerem), ale velmi si ho chválil.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.csfd.cz/film/1688-red-baron-the/?text=78907
  2. http://www.csfd.cz/film/196821-red-baron-the-rote-baron-der/?text=108283

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]