Airbus A380

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Airbus A380
Určení širokotrupý dopravní letoun
Výrobce Airbus S.A.S.
První let 27. dubna 2005
Zařazeno 15. října 2007 (Singapore Airlines)
Uživatel Emirates
Singapore Airlines
Qantas
Air France
Lufthansa
Korean Air
China Southern Airlines
Malaysia Airlines
Thai Airways
British Airways
Asiana Airlines
Qatar Airways
Etihad Airways
Výroba 2004–současnost
Vyrobeno kusů 218 (listopad 2017)
Cena za kus 403,9 mil. USD[1]

Airbus A380 je dvoupatrový čtyřmotorový proudový širokotrupý letoun vyráběný evropskou společností Airbus S.A.S., je největším dopravním letadlem světa. Větší než A380 je jen nákladní Antonov An-225 (vyroben jeden kus), hydroplán Hughes H-4 Hercules (prototyp), vzducholoď Hindenburg a Boeing 747 Dreamlifter (větší než An-225). K září 2017 ho bylo vyrobeno 216 kusů.

Pohon zajišťují čtyři dvouproudové motory buď evropské (Rolls-Royce Trent 900), nebo americké (Engine Alliance GP7200) provenience. V závislosti na konfiguraci pojme od 525 cestujících do 855 při verzi economy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kokpit stroje A380

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Airbus investoval do vývoje okolo deseti miliard eur. Pro tyto účely musel nechat postavit novou dopravní loď a vybudovat další výrobní halu. Za tuto cenu získal větší a tišší letadlo než Boeing 747 s větším doletem a menší spotřebou paliva. Firma Boeing na tuto výzvu odpověděla projektem Boeing 747-8.

Proces uvedení do provozu oproti předpokladu nabral zpoždění – na přelomu listopadu a prosince 2006 teprve končil proces certifikace letounu po 150 hodinách zkušebních letů. Až 15. října 2007 byl předán první letoun s označením MSN003 ke komerčnímu užívání koncovému zákazníkovi, společnosti Singapore Airlines.[2] Airbus oslavil 15. října 2012 pět let od dodání prvního stroje A380 společnosti Singapore Airlines.

V březnu 2017 Airbus spustil web iflya380.com, což je vyhledáváč letenek pouze s letadlem Airbus A380.

Poptávka[editovat | editovat zdroj]

V roce 2016 musel Airbus snížit produkci A380 kvůli nízké poptávce. V létě 2016 Airbus oznámil, že do roku 2018 sníží produkci na 12 letounů ročně.[3] Celková investice do vývoje byla 25 miliard Eur a Airbus začíná pochybovat o její návratnosti.[4] Původně se počítalo s prodejem 1200 letadel za dvacet let, 9 let od zařazení do komerčního provozu v prosinci 2016 jich létalo po světě 200, přičemž dalších 126 měly společnosti objednaných.

Klíčovým zákazníkem pro odběr tohoto letadla jsou Emirates, bez kterého by se tento model nejspíše už nevyráběl.[5] Několik letounů vlastní letecká leasingová společnost Amadeo, která se kvůli snižujícímu se zájmu o letadlo založit svoji vlastní leteckou společnost, první leteckou společnost, která provozuje pouze tato velká letadla.[5] Podle propočtů některých expertů se vyplatí vypravit dvě menší moderní letadla, než jeden A380.[5]

Verze[editovat | editovat zdroj]

Airbus A380 singapurských Singapore Airlines

A380-800[editovat | editovat zdroj]

A380-800 je základní verze Airbusu A380 a je jediná, která létá na světě v provozu. Vychází z ní všechny ostatní navrhované verze. Airbus počítá i s luxusní verzí business jet, která by sloužila jako soukromý letoun. Zahrnovala by vlastní ložnice, bar, společenské místnosti nebo tělocvičnu. Cena letadla by byla přibližně 8,2 miliardy .[zdroj?]

A380-900[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 potvrdil Airbus plány na prodloužené verzi A380-900, která by pojmula více cestujících než A380-800. Ve standardní konfiguraci tří cestovních tříd by měla kapacitu 650 cestujících, s pouze ekonomickou třídou by pojmula 900 pasažérů. Zájem o tuto verzi potvrdily společnosti EmiratesVirgin AtlanticCathay PacificAir France, KLM, LufthansaKingfisher Airlines, a ILFC. V květnu 2010 bylo oznámeno, že tento program je pozastaven, dokud se nestabilizuje výroba A380-800.

A380F[editovat | editovat zdroj]

Od začátku projektu A380 Airbus počítal s nákladní verzí A380F. Tento letoun by byl třetí největší nákladní letoun světa hned po Antonovu An-255 Mrija a Boeingu 747 Dreamlifter. Předpokládáná nosnost byla 150 tun, byla by tak lepší než u konkurenta Boeing 747-8F, zároveň by ale byl jeho provoz dražší. Kolem roku 2015 Airbus projekt pozastavil úplně. Zájem o tuto verzi měly společnosti Emirates, ILFC, FedEx a UPS.[zdroj?]

A380neo[editovat | editovat zdroj]

Winglety nové verze A380plus představené na pařížském aerosalonu 2017

V roce 2015 byl oznámen vývoj nové verze A380neo, která by po vzoru A320neo a A330neo zefektivnila jeho provoz – měla by větší kapacitu, nová křídla a motory. Dodávky k zákazníkům byly plánované na roky 2020 až 2021. O tuto verzi měla zájem hlavně společnost Emirates. V roce 2016 bylo oznámeno, že plány na výrobu tohoto modelu selhaly. V červnu 2017 bylo potvrzeno, že nová verze A380neo nebude. Společnost uvedla, že by se letoun nevyplatil a není k této verzi žádný obchodní důvod.

A380plus[editovat | editovat zdroj]

Na pařížském aerosalonu 2017 byla představena nová verze A380plus. Ta je úspornější o 13 % na jedno sedadlo, v důsledku efektivnějšího využití prostoru kabiny nabízí o 80 sedadel více, má nové winglety a upravená křídla, která o 4 % zlepšují efektivitu. Maximální vzletová hmotnost byla zvýšena o 3 tuny na celkových 578 t. Zájem projevila společnost Emirates, na jejíž požadavek i tato verze vznikla. A380plus bude dostupná od roku 2020.

Letecké incidenty[editovat | editovat zdroj]

Dne 4. listopadu 2010 explodoval ve vzduchu jeden ze čtyř motorů tohoto letadla společnosti Qantas. Příčinou havárie byla prasklá trubice v motoru, ze které následně vytékal olej.[zdroj?] Ten dosáhl teploty přes 1000 °C a následně se vznítil. Oheň zničil hnací hřídel motorů, to způsobilo nekontrolovatelné roztočení kotouče turbíny a následnou explozi, ta protrhla křídlo a palivovou nádrž, ze které začalo unikat palivo. Po bezpečném přistání v Singapuru zde narazili na další problém. Exploze také zničila kabely, vedoucí k prvnímu motoru a kvůli tomu jej nebylo možné vypnout; proto se jej hasiči snažili zastavit pomocí vody, bez úspěchu. Motory jsou stavěny tak, aby vydržely obrovské množství vody při průletu ve velmi prudkém dešti. Tři hodiny po přistání se však konečně motor za pomocí hasební pěny zastavil. Nikdo nebyl zraněn, ani mrtev.

Dne 30. září 2017 se za letu Air France 66 porouchal jeden z motorů a odpadl kryt, nikdo nebyl zraněn a letadlo nouzově přistálo.[6] Jednalo se o let z Paříže do Los Angeles, pravý vnější motor se porouchal nad Atlantským oceánem,[7] letoun tak nouzově přistál na kanadské vojenské letecké základně u obce Happy Valley-Goose Bay.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Přistávající Airbus A380 společnosti Air France

K listopadu 2017 bylo v prozovozu 218 strojů u 13 společností.[8]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Porovnání největších letounů:
     Antonov An-225
     Airbus A380-800
     Boeing 747-8
Kabina A380-800, 519 míst (331 dole, 188 nahoře)
A380-800 A380F
Posádka v kokpitu Dva
Typická kapacita 544 (4 třídy)
644 (2 třídy)
853 (1 třída)
12 kurýrů
Celková délka 72,72 m (238 ft 7 in)[23]
Rozpětí 79,75 m (261 ft 8 in)[23][24]
Výška 24,09 m (79 ft 0 in)[23]
Rozvor 31,88 m (104 ft 7 in)[25]
Rozchod kol (podvozek) 12,46 m (40 ft 11 in),[23] 14,34 m (47 ft 1 in) celková šířka[25][24]
Vnější rozměry
trupu
Šířka: 7,14 m (23 ft 5 in)
Výška: 8,41 m (27 ft 7 in)
Maximální
šířka kabiny
6,50 m (21 ft 4 in) dolní paluba
5,80 m (19 ft 0 in) horní paluba[25]
Délka kabiny 49,9 m (163 ft 9 in) dolní paluba
44,93 m (147 ft 5 in) horní paluba
Nosná plocha křídel 845 m2 (9 100 sq ft)
Štíhlost křídla 7.5
Šípovitost 33.5°
Maximální hmotnost při pojíždění 577 000 kg (1 272 000 lb) 592 000 kg (1 305 000 lb)
Maximální vzletová hmotnost 575 000 kg (1 268 000 lb) 590 000 kg (1 300 000 lb)
Max. přistávací hmotnost 394 000 kg (869 000 lb) 427 000 kg (941 000 lb)
Max. hmotnost bez paliva 369 000 kg (814 000 lb) 402 000 kg (886 000 lb)
Typická hmotnost

prázdného stroje

276 800 kg (610 200 lb) 252 200 kg (556 000 lb)
Max. užitečné zatížení 89 200 kg (196 700 lb) 149 800 kg (330 300 lb)
Maximální objem nákladu 184 m3 (6 500 cu ft)[26] 1 134 m3 (40 000 cu ft)[26]
Max. provozní rychlost
v cestovní výšce
Mach 0.89[25]
(945 km/h, 587 mph, 510 uzlů)
Max. konstrukční rychlost
let střemhlav v cestovní výšce
Mach 0.96[27]
(v cestovní výšce: 1020 km/h, 634 mph, 551 uzlů)
Cestovní rychlost Mach 0.85[28][29]
Minimální délka vzletové dráhy

při MTOW

2 950 m (9 680 ft)[23]
Přistávací rychlost 130–135 kn (240–250 km/h)[30][29]
Dolet
při typickém zatížení
15 200 km (8 200 nmi; 9 400 mi)[25][23] 10 400 km (5 600 nmi; 6 500 mi)[31]
Dostup 13 136 m (43 100 ft)[32]
Max. kapacita paliva 320 000 l (84 500 US gal)
Motory (4 ×) GP7270 (A380-861)
Trent 970/B (A380-841)
Trent 972/B (A380-842)
GP7277 (A380-863F)
Trent 977/B (A380-843F)
Tah (4 ×) 310 kN (70 000 lbf) – GP7270[33]
320 kN (72 000 lbf) – GP7272[34]
310 kN (70 000 lbf) – Trent 970/B[35]
320 kN (72 000 lbf) – Trent 972/B
340 kN (76 000 lbf) – GP7277
340 kN (76 000 lbf) – Trent 977/B

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Airbus A380 v barvách jeho největšího provozovatele společnosti Emirates na letišti Domodědovo v Moskvě

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.airbus.com/presscentre/corporate-information/key-documents/?docID=14849&eID=dam_frontend_push
  2. První Superjumbo dodáno [online]. Letectví.cz, 2007-10-15, [cit. 2008-04-12]. Dostupné online.  
  3. Největšímu letadlu docházejí objednávky, výroba A380 se omezí na polovinu. iDNES.cz [online]. 2016-07-13 [cit. 2016-12-29]. Dostupné online.  
  4. Největší letadlo světa má další problém. Airbus musí zpomalit výrobu. iDNES.cz [online]. 2016-12-29 [cit. 2016-12-29]. Dostupné online.  
  5. a b c ČÍŽEK, Jakub. Obří letoun A380 má problémy. Nikdo ho nechce. VTM [online]. 30. listopadu 2017. Dostupné online. ISSN 1213-8991.  
  6. Obřímu Airbusu se nad oceánem rozpadl kryt motoru. Nouzově přistál na vojenské základně | Svět. Lidovky.cz [online]. 2017-09-30 [cit. 2017-09-30]. Dostupné online.  
  7. Obří Airbus A380 musel nouzově přistát v Kanadě. Nad Grónskem se mu rozbil motor. iROZHLAS. . Dostupné online [cit. 2017-09-30]. (česky) 
  8. Orders & Deliveries [online]. Airbus, 31 December 2015, [cit. 2016-01-12]. Dostupné online.  
  9. "Singapore Airlines – Our History", Singapore Airlines, 1 November 2012. Ověřeno k 1 November 2012. 
  10. "Emirates A380 Lands at New York's JFK", 1 August 2008. Ověřeno k 30 December 2011. 
  11. "Qantas A380 arrives in LA after maiden flight", The Age, 21 October 2008. Ověřeno k 30 December 2011. 
  12. "Air France gets Europe's first A380 superjumbo", 30 October 2009.Archived from the original on 2014-02-27. 
  13. Lufthansa flies German team to Johannesburg with A380 [online]. Lufthansa, 7 April 2010. Dostupné online.  
  14. EUN-JOO, Lee. East Asia's first A380 goes into operation today [online]. Korea JoongAng Daily, 17 June 2011. Dostupné online.  
  15. Airbus delivers China Southern Airlines' first A380 [online]. Airbus.com, 14 October 2011, [cit. 2011-10-22]. Dostupné online.  
  16. China Southern Airlines receives its first 'Pearl of the sky' A380 jetliner [online]. Airbus.com, 14 October 2011, [cit. 2011-10-22]. Dostupné online.  
  17. Platt, Craig."Newest superjumbo takes off for Malaysia Airlines", The Sydney Morning Herald, 2 July 2012. Ověřeno k 6 July 2012. 
  18. SINGAPORE, Thai. A380 Fantasy Fares [online]. thaiairways.com, [cit. 2012-11-14]. Dostupné online.  
  19. "BA enters SuperJumbo age with... with a 90-minute flight to Frankfurt". The Independent, 2 August 2013.
  20. Asiana to Fly First A380 Flight on June 13 [online]. airchive.com, 23 March 2014, [cit. 2014-06-13]. Dostupné online.  
  21. Photos Qatar Airways A380 makes Doha debut [online]. dohanews.com, 20 September 2014, [cit. 2014-09-20]. Dostupné online.  
  22. Etihad launches debut A380 service to London [online]. TradeArabia News Service, 27 December 2014, [cit. 2014-12-27]. Dostupné online.  
  23. a b c d e f A380 Aircraft Characteristics – Airport and Maintenance Planning [online]. Airbus, 1 November 2012, [cit. 2014-09-19]. Dostupné online.  
  24. a b Interim Aerodrome requirements for the A380 [PDF]. Civil Aviation Authority of New Zealand, 4 November 2004. Dostupné online.  
  25. a b c d e A380 Specifications [online]. Airbus, [cit. 2009-06-18]. Dostupné online.  
  26. a b AIRBUS, Airbus. Dimensions & key data [online]. Airbus, [cit. 2012-11-14]. Dostupné online.  
  27. A380 powers on through flight-test [online]. 20 December 2005, [cit. 2011-12-30]. Dostupné online.  [nedostupný zdroj]
  28. "[1] Technical Issues", Flightglobal, undated. Accessed: 20 June 2014.
  29. a b "Pilot's perspective" Flightglobal, undated. Accessed: 20 June 2014. Archived on 18 March 2014.
  30. Huber, Mark. "How Things Work: Stopping the A380" Air & Space/Smithsonian, August 2011. Accessed: 21 June 2014. Archived on 21 June 2014.
  31. The triple-deck cargo hauler [online]. Airbus, [cit. 2009-10-25]. Dostupné online.  
  32. Exemption No. 8695 [online]. Federal Aviation Authority, 24 March 2006. Dostupné online.  
  33. GP7200 series specification [online]. Engine Alliance, [cit. 2011-08-12]. Dostupné online.  
  34. Airbus to offer higher-weight A380 from 2013 [online]. [cit. 2013-10-17]. Dostupné online.  
  35. Trent 900 fact sheet [online]. Rolls-Royce, [cit. 2011-08-12]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]