Airbus A300

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Airbus A300
Airbus A300 společnosti Iberia
Airbus A300 společnosti Iberia
Určení dopravní letoun
Výrobce Airbus
První let 28. října 1972
Zařazeno 30. května 1974 (Air France)
Charakter Ve službě
Uživatel FedEx Express
UPS Airlines
Korean Air
Thai Airways International
China Eastern Airlines
Lufthansa
Výroba 1974-2007
Vyrobeno kusů 561[1]
Varianty Airbus Beluga
Airbus A310

Airbus A300 je dvoumotorový proudový dopravní letoun na krátké a střední vzdálenosti vyráběný společností Airbus od roku 1972 do roku 2007.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

V červnu 1965 se na aerosalónu v Paříži sešli zástupci leteckého průmyslu Francie a NSR, aby projednali možnost společného vývoje velkokapacitního letounu pro krátké a střední tratě. V červenci se pak v NSR ustavila ze zástupců společností Bölkov/Siebel, Dornier, HFB, Messerschmitt, Union Süd a VFW studijní skupina pro vývoj nového dopravního letounu, Studiengruppe Airbus.

Požadavky na nový evropský dopravní letoun byly dále projednávány na konferenci dopravních společností v Londýně v říjnu 1965. Konference přispěla ke sblížení zástupců britských a francouzských vládních i průmyslových kruhů a obě země začaly úzce spolupracovat. Západoněmecký partner se mezitím přeorganizoval na Arbeitsgemeinschaft Airbus, který se do projektu zapojil na státní úrovni až v lednu 1966.

Pro práci na projektu byly utvořeny dvě skupiny. Hawker Siddeley společně s firmou Breguet a Nord Aviation vypracovávaly projekty pod označením HBN, zatímco Sud Aviation společně s British Aircraft Corporation rozpracovávaly projekt Galion. Jako vítězný byl nakonec vybrán projekt HBN-100 a francouzská vláda pověřila garantem celého programu firmu Sud Aviation s britským partnerem Hawker Siddeley. V září 1966 se společně sešli s třetím partnerem Arbeitsgemeinschaft Airbus.

V březnu 1969 britská vláda odstoupila z celého projektu pro neshody kvůli plánovaným pohonným jednotkám, avšak Hawker Siddeley nadále plnil své závazky jako soukromá firma. Po odchodu Velké Británie se celé sdružení reorganizovalo. V prosinci 1970 se v Paříži utvořila mezinárodní společnost Airbus Industrie se dvěma hlavními podílníky. Francouzská Aérospatiale jako nástupce Sud Aviation a Deutsche Airbus sdružující Messerschmitt-Bölkov-Blohm (MBB) a VFW-Fokker. Dalším podílníkem se stalo Nizozemí s pracovním zástupcem Fokker/VFW a španělská CASA. Podvozek byl společnou konstrukcí firem Messier a Hispano, motory pak francouzské SNECMA a MAN-Turbo z tehdejší NSR.

Vývoj a nasazení[editovat | editovat zdroj]

Prototyp Airbus A300B1 (imatrikulace F-WUAB, později F-OACZ) vzlétl v roce 1972, druhý následoval 5. února 1973. Tyto stroje s celkovou délkou 50,97 m byly poháněny motory General Electric CF6-50A s tahem po 217,8 kN.

Třetí a čtvrtý postavený letoun byly zalétány 28. června (F-WUAD) a 20. listopadu 1973 (F-WUAA) s prodlouženým trupem na 52,03 m. Představovaly již sériové provedení A300B2 a byly určeny k letovým zkouškám a předvádění. Teprve další tři stroje byly určeny pro řadové použití, které koupila Air France. První z nich vzlétl 15. dubna 1974 a 23. května vstoupil do pravidelné dopravy na lince Paříž-Londýn. Byly vybaveny pro 26 osob v první a 225 v ekonomické třídě. Pohon zajišťovala dvojice pohonných jednotek CF6-50C po 226,7 kN a nesly 43 000 l paliva v integrálních nádržích křídla.

Dálková verze A300B4 se stejnými motory a stejnou délkou nesla zásobu paliva 56 600 l a Krügerovy vztlakové klapky na náběžné hraně křídla. V roce 1977 vstoupil Airbus na severoamerický trh pronájmem čtyřech kusů A300B4 letecké společnosti Eastrn Airlines. Zahájila s nimi pokusný provoz z letiště Newark a letiště LaGuardia na letiště Miami, Lauderdale, Orlando, Tampa a West Palm Beach.

Délka a kapacita je různá u jednotlivých typů. Kapacita kolísá od 225 cestujících (A300B1) ke 375 cestujícím (A300-600, první let 8. července 1983).

V březnu 2006 Airbus informoval, že ukončí výrobu A300 do července 2007.[2]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Parametry A300B4 A300-600R A300-600F
Sedadla pro cestující 266 (dvě třídy) 15 (21) palet
Celková délka 54,08 m (177,4 ft)
Rozpětí křídel 44,85 m (147,1 ft)
Nosná plocha 260 m² (2 800 ft²)
Celková výška 16,62 m (54,5 ft)
Max. šířka kabiny 5,28 m (17,3 ft)
Průměr trupu 5,64 m (18,5 ft)
Operační prázdná hmotnost 90 060 kg (198 500 lb) 90 900 kg (200 000 lb) 81 900 kg (181 000 lb)
Max. vzletová hmotnost 165 000 kg (360 000 lb) 171 700 kg (379 000 lb) 170,500 kilograms (376,000 lb)
Vzletová dráha (MVH, SL, ISA) N/A 2 324 m (7 625 ft)
Cestovní rychlost mach 0,78 (829 km/h, 515 mph, 447 uzlů ve 35,000 ft)
Maximální rychlost mach 0,82 (871 km/h, 541 mph, 470 uzlů ve 35,000 ft)
Dolet s max. nákladem   6 670 km (3 600 nmi) 7 540 km (4 070 nmi) 4 850 km (2 620 nmi)
Max. kapacita paliva   62 900 l (16 600 US gal) 68 150 l (18 000 US gal)
Motory CF6-50C2 nebo JT9D-59A CF6-80C2 nebo PW4158
Posádka kokpitu Tři Dva

Motory[editovat | editovat zdroj]

Model Rok Motory
A300B2-1A 1974 General Electric CF6-50A
A300B2-1C 1975 General Electric CF6-50C
A300B2K-3C 1976 General Electric CF6-50CR
A300B4-2C 1976 General Electric CF6-50C
A300B4-103 1979 General Electric CF6-50C2
A300B4-120 1979 Pratt & Whitney JT9D-59A
A300B2-203 1980 General Electric CF6-50C2
A300B4-203 1981 General Electric CF6-50C2
A300B4-220 1981 Pratt & Whitney JT9D-59A
A300B4-601 1988 General Electric CF6-80C2A1
A300B4-603 1988 General Electric CF6-80C2A3
A300B4-620 1983 Pratt & Whitney JT9D-7R4H1
A300B4-622 2003 Pratt & Whitney PW4158
A300B4-605R 1988 General Electric CF6-80C2A5
A300B4-622R 1991 Pratt & Whitney PW4158
A300F4-605R 1994 General Electric CF6-80C2A5 nebo 2A5F
A300F4-622R 2000 Pratt & Whitney PW4158
A300C4-605R 2002 General Electric CF6-80C2A5

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Airbus A300 Production List – Planespotters.net Just Aviation
  2. letectvi.cz: Airbus ukončí výrobu typů A300 a A310

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Dvoumotorová proudová a turbovrtulová dopravní letadla. 1. vyd. Praha : Nakladatelství dopravy a spojů, 1981. (Atlas letadel).  
  • NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 2. 1. vyd. Praha : NADAS, 1981.  
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha : Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x.  
  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 424 a 425.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]