Airbus A400M

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
A400M
Určení transportní letoun
Výrobce Airbus
První let 11. prosince 2009[1]
Charakter vývoj, letové zkoušky
Uživatel (plánovaní)
Luftwaffe
Francie
Španělsko
Royal Air Force
Vyrobeno kusů plánováno 195 ks
Cena za kus 100 mil. Euro

Airbus A400M je čtyřmotorový turbovrtulový letoun vyvíjený společností Airbus Military, který má splňovat požadavky evropských států na vojenský transportní letoun. Mimo Evropu byl již objednán Jihoafrickou republikou, Chile a Malajsií.

Pozadí projektu[editovat | editovat zdroj]

Nákres A400M

Na počátku projektu byla skupina firem Future International Military Airlifter (FIMA) založená v roce 1982, kterou tvořily Aérospatiale, British Aerospace, Lockheed Corporation a MBB. FIMA měla vyvinout náhradu za stroje C-130 Hercules a C-160 Transall. Měnící se požadavky a komplikace mezinárodní politiky se podepsaly na pomalém pokroku. V roce 1989 Lockheed skupinu opustil a soustředil se na vývoj druhé generace C-130 Hercules (C-130J). Poté, co se přidaly Alenia a CASA, se ze skupiny Future International Military Airlifter stala Euroflag.

Na počátku požadovaly partnerské země, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Velká Británie, Turecko, Belgie a Lucembursko celkem 212 letadel. Poté, co od projektu odstoupila Itálie a ostatní státy přehodnotily své požadavky, bylo objednáno celkem 180 letadel. První let nového typu je naplánován na rok 2008 a první dodávky na rok 2009. 28. dubna 2005 se k projektu připojila Jihoafrická republika.

Airbus A400M nahradí v leteckých silách příslušných zemí stroje C-130 Hercules a C-160 Transall, které v nich po desítky let zastávaly funkci hlavních transportních letounů. A400M bude prvním letadlem od Airbusu od počátku projektovaným jako vojenské.

Airbus A400M zvýší přepravní kapacitu a dolet oproti letounům, které nahradí. Očekává se, že přepravní kapacita vzroste na dvojnásobek (jak v hmotnosti nákladu, tak i v objemu) a dolet se rovněž významně prodlouží. Stejně jako ostatní letouny od Airbusu bude mít A400M „skleněný kokpit“ a fly-by-wire systém a bude představovat velký technologický skok oproti srovnatelným starším letounům C-130 a C-160.

A400M bude možné provozovat v mnoha různých konfiguracích. Mezi ně bude patřit konfigurace pro přepravu nákladu, přepravu vojáků, MEDEVAC, vzdušný tanker a elektronický průzkum.

Problematickou otázkou byl výběr dodavatele motorů EuroProp. Až do poslední chvíle byl za jistého vítěze považován Pratt & Whitney Canada díky výhodnějším nákladům a technologiím. Ale tlak evropských vlád na poslední chvíli změnil postoj Airbusu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Let Airbusu A400M nad Toulouse
Podvozek Airbusu A400M

Politické a finanční průtahy s A400M způsobily, že britské letectvo odstartovalo program Short Term Strategic Aircraft (STSA), v kterém si vybralo C-17 jako prozatímní řešení nedostatku strategické přepravní kapacity než A400M vstoupí do služby. Následující zkušenosti s letouny C-17 vedly RAF k prodloužení původního pronájmu. 21. července 2004 oznámil Geoff Hoon, že RAF své čtyři stroje C-17 po skončení pronájmu odkoupí. Navíc si RAF objednala ještě jeden kus.

9. prosince 2004 jihoafrické letectvo oznámilo, že zakoupí osm strojů a šest opcí na A400M. Tím se Jihoafrická republika připojila k týmu Airbus Military jako průmyslový partner. Stroje budou dodány mezi lety 2010 a 2014.

18. července 2005 chilské letectvo podepsalo memorandum o porozumění o nákupu tří letounů mezi lety 2018 a 2022.[2] Tato objednávka byla ale později zrušena.[3][4]

8. prosince 2005 si Malajsie objednala čtyři A400M, které nahradí její flotilu stárnoucích C-130.

Dalším potenciálním zákazníkem je Kanada. Na konci roku 2005 kanadské Ministerstvo národní obrany oznámilo, že 13 z celkem 19 stárnoucích strojů CC-130E bude nahrazeno 16 novými taktickými transportními letouny. Mezi typy, které by Kanada mohla nakoupit, patří mimo Airbusu A400 i Lockheed C-130J a Boeing C-17.

A400M se začal vyrábět v Seville v závodě EADS Spain (součást Airbus Military) v říjnu 2006 tempem tři letouny za měsíc. První zkušební let se očekával v druhém čtvrtletí roku 2008[1], uskutečnil se ale až 11. prosince roku 2009 z španělské Seville.[5]

A400M obdrželo certifikaci v březnu 2013. První letadlo bylo Francouzskému letectvu doručeno v srpnu téhož roku.

Mise[editovat | editovat zdroj]

Historie operací[editovat | editovat zdroj]

Druhý prototyp A400M "Grizzly2" během Farnborough Airshow v roce 2010

Francouzské letectvo poprvé využilo A400M Operaci Serval 29. prosince 2013.[6]

Vývozy[editovat | editovat zdroj]

Jižní Afrika[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2004, Jižní Afrika oznámila, že nakoupí osm letadel typu A400M v ceně zhruba 837 milionů eur, zároveň se vstupem do klubu Airbus Military jako průmyslový parner. Dodávky byly očekávány mezi roky 2010 a 2012.[7][8] V roce 2009 Jižní Afrika zrušila všech osm objednávek. 29. prosince2011 Airbus Military souhlasili s refundací plateb v plné výši - 837 milionů eur jihoafrické agentuře Armscor.[9]

Kanada[editovat | editovat zdroj]

Airbus Military v roce 2006 nabídlo A400M Kanadě v tendru na 17 nových taktických letounů jako náhradu za staré letouny Lockheed C-130E.[10] The Canadians ordered four Boeing C-17 Globemaster IIIs and 17 Lockheed C-130J Super Hercules instead.[11]

Turecko[editovat | editovat zdroj]

Turecko, s 5,5 procentním podílemv programu A400M, obdrželo svůj první letoun 4. dubna 2014 [12]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2005 Malajské letectvo objednalo 4 A400M pro doplnění jejich flotily letadel Lockheed C-130 Hercules.[13][14]


Objednávky[editovat | editovat zdroj]

Datum Země Rok dodání Kusy
27. květen 2003 Flag of Germany.svg Německo 2010 60
27. květen 2003 Flag of France.svg Francie 2009 50
27. květen 2003 Flag of Spain.svg Španělsko 2011 27
27. květen 2003 Flag of the United Kingdom.svg Velká Británie 2010 25
27. květen 2003 Flag of Turkey.svg Turecko 2009 10
27. květen 2003 Flag of Belgium.svg Belgie 2018 7
27. květen 2003 Flag of Luxembourg.svg Lucembursko 2017 1
15. prosinec 2004 Flag of South Africa.svg Jihoafrická republika 2010 8
8. prosinec 2005 Flag of Malaysia.svg Malajsie 2013 4
Celkem: 192

Technické údaje a výkony[editovat | editovat zdroj]

Umělcova představa A400M ve službách Luftwaffe
Operační rozsah A400M s 20 a 30 tunami při vzletu z Paříže

Obecná charakteristika[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 3–4 (2 piloti, možnost volby tří pilotů, 1 nákladový důstojník)
  • Kapacita: viz Hmotnosti
  • Délka: 43,8 m
  • Rozpětí: 42,4 m
  • Výška: 14,6 m

Hmotnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Prázdná operační: 70 tun
  • Max. vzletová: 130 tun
  • Max. přistávací: 114 tun
  • Max. náklad: 37 tun
  • Celkové množství paliva: 46,7 tun

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Cestovní rychlost: 0,68–0,72 M
  • Max. cest. rychlost: 560 km/h
  • Cestovní dostup: 11 300 m
  • Max. operační výška: 12 200 m
  • Dolet s max. nákladem: 3 300 km
  • Dolet s 30 tunovým nákladem: 4 800 km
  • Dolet s 20 tunovým nákladem: 6 950 km
  • Přeletový dolet: 9260 km
  • Délka vzletu: 940 m (hm. letounu 100 tun, nezpevněná plocha, ISA, hladina moře)
  • Délka přistání: 625 m ditto

Pohon[editovat | editovat zdroj]

  • 4 turbovrtulové motory EPI (EuroProp International) TP400-D6, 8 250 kW[15][16]
  • Digitální ovládání motorů
  • Vrtule:
    • průměr 5,33 m, 8listé kompozitní Ratier-Figeac FH386
    • stavitelný úhel náběhu listů, plný revers

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Poloměr zatáčky (na zemi): 28,6 m
  • Cena: kolem 100 milionů Euro

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Airbus A400M na anglické Wikipedii. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Airbus A400M na anglické Wikipedii.

  1. a b Airbus military: A Single-Phase Programme [online]. Airbus Military S.L., [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Airbus military: Press Releases: Airbus Military signs agreement with Chile [online]. Airbus Military S.L., 2005-07-18, [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. EU defence projects: A400M military airlifter [online]. european-defence.co.uk, [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Yahoo! Finance: Airbus's A400M plane delayed [online]. Paříž: Reuters, 2007-10-16, [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. "Updated- Pictures & Video: Airbus celebrates as A400M gets airborne." Flight International, 11 December 2009. Retrieved: 1 July 2011.
  6. "Airbus A400M tactical airlifter makes combat debut in Mali". The Aviationist, 2 January 2014.
  7. "EADS welcomes South Africa's intention to become an A400M partner". EADS, 15 December 2004.
  8. "South Africa signs for A400M transports." Flight International, 3 May 2005.
  9. Roberts, Janice. "Airbus refunds A400M payments to Armscor." Moneyweb, 19 December 2011.
  10. Airlift Capability Project – Tactical MERX website – Government of Canada
  11. Warwick, Graham. "Canada signs $1.4bn contract for 17 Lockheed Martin C-130Js." Flight International, 16 January 2008.
  12. Turkey Accepts First A400M. In: Defensenews.com [online]. 2014 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.defensenews.com/article/20140407/DEFREG01/304070015/Turkey-Accepts-First-A400M
  13. "Annual Report and Registration Document 2005." European Aeronautic Defence and Space Company EADS N.V., December 2005 Retrieved: 25 April 2011
  14. "A400M price tag stays at RM600m each." Malay Mail, 13 November 2009.
  15. Airbus: Press Releases: A400M engine decision [online]. Airbus S.A.S., 2003-05-06, [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. EuroProp International TP400 [online]. Teal Group Corporation, prosinec 2005, [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu