Boeing 747

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Boeing 747
Boeing 747-400 společnosti British Airways
Boeing 747-400 společnosti British Airways
Určení Dopravní letoun
Výrobce Boeing
První let 9. února 1969
Zařazeno 22. ledna 1970 (Pan Am)
Charakter Ve službě
Uživatel British Airways
United Airlines
Lufthansa
KLM
Výroba 1968–dosud
Vyrobeno kusů 1 458 ks
Cena za kus 317,5 milionů $ v roce 2010
Varianty Boeing 747-8
Boeing VC-25
Boeing E-4

Boeing 747 (často přezdíván Jumbo Jet) byl donedávna největší osobní dopravní letoun světa. Nyní je druhý největší po Airbusu A380. Uveze až 524 cestujících a má celkem 3 paluby, horní patro jen přes část délky letadla, spodní patro a nákladový prostor.

Více než 1 400 vyrobených kusů využívají desítky leteckých společností. Boeing 747 také pravidelně přistává na letišti v Ruzyni. Letoun má velmi elegantní vzhled a budí velký respekt a oproti předchozím letadlům nabídl vyšší kulturu cestování i kapacitu.

Jumbo Jet zahájil civilní provoz na lince New York-Londýn 21. ledna 1970 se společností PanAm. Operace Šalamoun ustavila dne 24. května 1991 světový rekord přepravy cestujících jedním letem, když Boeing 747 společnosti El Al převezl 1 122 cestujících do Izraele (bylo registrováno 1 087 cestujících, ale matky ukryly desítky dětí ve svých volných šatech).

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Veřejnosti byl prototyp poprvé představen 30. září 1968

První čistě vojenská varianta E-4A/B je používána jako létající velitelské stanoviště pro amerického prezidenta a generalitu v případě atomové války. Zálet E-4A (výr. č. 20682/202) odvozeného z typu B747-200B proběhl 13. června 1973 a 16. července již letoun převzala jednotka 1.ACCS, 55.SRW na základně Offutt v Nebrasce. Druhý exemplář E-4A (výr. č. 20683/204) poháněla stejná čtveřice motorů Pratt & Whitney JT9D-7W, která stroj 11. září 1973 poprvé vynesla do vzduchu. Třetí letoun E-4A (výr. č. 20684/232) zalétaný 6. června 1974 měl instalované pohonné jednotky General Electric GE CF6-50-E2. Po převzetí USAF byly všechny tři dosud nevybavené stroje postupně předány do dílen společnosti E-Systems, kde v průběhu roku 1974 proběhla instalace avioniky. Požadavek na standardizaci pohonných jednotek následně vedl k náhradě motorů JT9D prvních dvou letounů za výkonnější F103-GE-100.

První plně vybavený Boeing E-4A byl předán na marylandské základně Andrews AFB v prosinci 1974, druhý a třetí stroj převzalo velitelství NEACP počátkem následujícího roku. Čtvrtý vyrobený stroj byl vybaven třinácti komunikačními systémy se 46 anténami a zesíleným palubním elektrickým systémem. Jeho označení bylo změněno na E-4B (výr. č. 20949/257) a první let vykonal 29. dubna 1975. Po prověření operačních schopností E-4B podepsalo velitelství USAF v červnu 1980 kontrakt na modifikaci tří předchozích E-4A na standard E-4B. Letouny byly postupně dohotoveny v období let 19831985.

747SP[editovat | editovat zdroj]

V pozdějších letech se dalším uživatelem Boeingu 747SP stal přepravce United Airlines.

Dne 3. září 1973 bylo společností Boeing oficiálně oznámen přímý vývoj letounu Boeing 747SP, který měl konkurovat dálkovým třímotorovým proudovým strojům McDonnell Douglas DC-10-30. Výroba prvního letounu s kapacitou 321 pasažérů byla zahájena v dubnu 1974 a skončila 19. května 1975 roll-outem v Everetu. Verze SP, určená pro velmi dlouhé tratě, měla v porovnání se základní 747 zkrácený trup o 14,3 m. Maximální povolená přistávací hmotnost tím byla snížena o 50 tun a tak bylo možné instalovat na odtokovou hranu křídla místo složitých tříštěrbinových vztlakových klapek jednoduché klapky. Pro pohon byla vybrána čtveřice dvouproudových dvourotorových motorů Pratt & Whitney JT9D-7A nebo -7F o tahu 209 kN nebo 213 kN.

První let se uskutečnil 4. července 1975 a certifikace k provozu byla udělena od 4. února 1976. V rámci letových zkoušek Boeingu 747-100SP bylo provedení přistání a vzletu z nejvýše položeného letiště na světě v bolivijském La Paz. V rámci testů byl rovněž proveden let bez mezipřistání Mexico City-Bělehrad v bývalé Jugoslávii o délce 11 600 km. Na pravidelné linky byla nová verze 747 nasazena v dubnu 1976, všech 12 objednaných strojů pak bylo dodáno do července. Prvním odběratelem se stala dopravní společnost Pan Am, která své stroje nasadila na linkách New York a Los Angeles-Tokio bez mezipřistání. Druhý dodaný stroj z celkem pěti dopravci Pan Am, pojmenovaný „Clipper Liberty Bell“, byl využit k propagační akci obletu světa pouze s dvěma mezipřistáními. Z letiště JFK stroj se 130 cestujícími odstartoval 1. května 1976 do Dillí přes Tokio zpět do New Yorku, kde Clipper Liberty Bell přistál 3. května. Čistá doba letu činila 39 hodin 25 minut 53 sekundy, za řízením se střídali kapitán Walter H. Mullikin, další dva piloti Albert A. Frink a Lyman G. Watt, palubními inženýry byli Frank Cassanti a Edward Schields. Výkony tohoto etapového letu se dostaly také do oficiálních tabulek FAI.

Druhým zákazníkem 747SP se stal dopravce South African Airways, který své letouny nasadil na linku Johannesburg-Londýn. Letecká společnost Iran Air 747SP používala na lince Teherán-New York, Syrian Air pak 747SP využívala na trati Damašek-Londýn.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Kokpit Boeingu 747-200 firmy Iran Air
Konečná montáž Boeingu 747 v Boeing Everett Factory
  • 747-100
    • 747-100B
    • 747-100SR
    • 747-100SP
  • 747-200
    • 747-200B první vzlet v říjnu 1970, motory Pratt and Whitney JT9D-7W o vzletovém tahu po 213 kN
    • 747-200C
    • 747-200M
    • 747-200F
  • 747-300
    • 747-300M
    • 747-300SR
  • 747-400
    • 747-400F
    • 747-400M
    • 747-400D
    • 747-400ER První vzlet 31. července 2002 z továrního letiště Paine Field v Everettu. Za řízením stroje (výr. č. 32909, N747ER) byli vedoucí zkušební piloti Boeingu pro program B747 Joe MacDonald a Mark Fuerstein, kteří letoun přelétli na letiště Boeing Field v Seattlu. Po testech a certifikaci byl předán australské dopravní společnosti Quantas (VH-OEE).
    • 747-400ERF
    • 747-400BCF
    • 747 LCF
  • 747-8
    • 747-8I
    • 747-8F

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Nákladní Boeing 747-400F společnosti Cargolux
Boeing 747 v Technickém muzeu ve Špýru. Letadlo bylo darováno společností Lufthansa.
Hlavní paluba ekonomické třídy stroje 747-400.
Údaj 747-100 747-200B 747-300 747-400
747-400ER
747-8I
Posádka letadla tři členové dva členové
Počet míst k sezení typicky 452 (2 třídy)
366 (3 třídy)
496 (2 třídy)
412 (3 třídy)
524 (2 třídy)
416 (3 třídy)
467 (3 třídy)
Délka 70.6 m 76.4 m
Rozpětí křídel 59.6 m 64.4 m 68.5 m
Výška ocasní části 19.3 m 19.4 m 19.4 m
Hmotnost 162,400 kg 174,000 kg 178,100 kg 178,756 kg
ER: 184,600 kg
214,503 kg
Maximální vzletová hmotnost 333,390 kg 377,842 kg 396,890 kg
ER: 412,775 kg
442,253 kg
Cestovní rychlost
(ve výšce cca 11 000 m)
Mach 0.84
(555 mph, 893 km/h, 481 uzlů )
Mach 0.85
(567 mph, 913 km/h, 493 uzlů)
ER: Mach 0.855
(570 mph, 918 km/h, 495 uzlů)
Mach 0.855
(570 mph, 918 km/h, 495 uzlů)
Maximální rychlost Mach 0.89
(594 mph, 955 km/h, 516 uzlů)
Mach 0.92
(614 mph, 988 km/h, 533 uzlů)
Vyžadovaná délka RWY při max. zatížení 3,190 m 3,320 m 3,018 m
ER: 3,090 m
3,090 m
Dolet při max. zatížení 9,800 km 12,700 km 12,400 km 13,450 km
ER: 14,205 km
14,815 km
Max. kapacita paliva 183,380 l 199,158 l 216,840 l
ER: 241,140 l
243,120 l
Modely motoru (x 4) PW JT9D-7A
RR RB211-524B2
PW JT9D-7R4G2
GE CF6-50E2
RR RB211-524D4
PW JT9D-7R4G2
GE CF6-80C2B1
RR RB211-524D4
PW 4062
GE CF6-80C2B5F
RR RB211-524G/H
ER: GE CF6-80C2B5F
GEnx-2B67
Tah motoru (1 motor) PW 46,500 lbf
(207 kN)
RR 50,100 lbf
(223 kN)
PW 54,750 lbf (244 kN)
GE 52,500 lbf (234 kN)
RR 53,000 lbf
(236 kN)
PW 54,750 lbf
(244 kN)
GE 55,640 lbf
(247 kN)
RR 53,000 lbf (236 kN)
PW 63,300 lbf (282 kN)
GE 62,100 lbf (276 kN)
RR 59,500/60,600 lbf (265/270 kN)
ER: GE 62,100 lbf
(276 kN)
66,500 lbf
(296 kN)

Zdroje: Boeing 747 specifications,[1] 747 airport planning report,[2] 747-8 airport brochure[3]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Porovnání variant 747
Diagramy variant Boeingu 747 .
Od shora: 747-100 (hřbetní pohled, průřez a pohled z předu). Ze strany, sestupně: 747SP, 747-100, 747-400, 747-8I s 747LCF.

Současní:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boeing 747 na anglické Wikipedii.
  1. "747 specifikace", The Boeing Company. 16.11.2007.
  2. "747 airport planning report." The Boeing Company. 15.11.2007.
  3. "Preliminary 747-8 Airport Compatibility." The Boeing Company. 8.6.2009.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha : Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x.  
  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 366 a 425.  
  • NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 2. 1. vyd. Praha : NADAS, 1981.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]