Boeing 787

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Boeing 787 Dreamliner
Boeing 787-8 (JA801A) Dreamliner společnosti All Nippon Airways
Boeing 787-8 (JA801A) Dreamliner společnosti All Nippon Airways
Určení dopravní letoun
Výrobce Boeing
První let 15. prosince 2009
Zařazeno 26. října 2011 (All Nippon)
Charakter Ve službě/výrobě
Uživatel

All Nippon Airways
Japan Airlines[1]
Air India[2] Vietnam Airlines

pozn. 1 Boeing 787 objednal český dopravce Travel Service, ale později objednávku zrušil[3]
Vyrobeno kusů

417 (květen 2016)

[4]
Cena za kus

787-8: 185.2 milionů $

787-9: 218.1 milionů $
Varianty 787-8, 787-9, 787-10
Boeing 787 norské letecké společnosti Norwegian ve vzduchu
Interiér Dreamlineru společnosti Aeroméxico
Vzlétající Boeing 787-9 společnosti Vietnam Airlines

Boeing 787 Dreamliner je dvouproudové širokotrupé dopravní letadlo společnosti Boeing, využívající mnoha technických vylepšení oproti starším modelům (např. použití uhlíkových vláken). Dreamliner by měl nahradit stávající modely Boeing 757 a Boeing 767, konkuruje typům Airbus A350 a Airbus A330. Model 787 je v současnosti nabízen ve dvou variantách, základní 787-8 s kapacitou 242 pasažérů a protáhnutý 787-9 s kapacitou 290 pasažérů.

V červenci 2016 létalo ve světě 431 letounů, přičemž dalších 1155 bylo objednaných.[4]

Po uvedení do provozu měly některé Dreamlinery technické potíže s bateriemi typu Li-on, které se vznítily, a jiné poruchy, letečtí experti však tyto závady nepovažují za něco neobvyklého, neboť u nově zaváděných letadel se problémy objevují téměř pokaždé.[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Studie nové rodiny letadel se zrodila v 2. polovině 90. let, kdy Boeing úspěšně uvedl do provozu model Boeing 777 a začal prodávat Boeing 737 Next Generation (verze 600, 700, 800, 900). Projekční týmy Boeingu pracovaly na nových variantách typu Boeing 747 a pokračovaly na vývoji většího B 747X jako konkurenta typu Airbus A380. Ale ani trh supervelkých nebo trh malých letadel nepředstavoval pro Boeing výzvu na výraznou inovaci. Místo toho se Boeing zaměřil na objevenou příležitost ve střední kategorii. Toto rozhodnutí bylo logické, vzhledem k tomu, že kategorii 180 - 300 místních proudových letadel Boeing pokrýval velmi úspěšnou dvojicí letadel Boeing 757 a Boeing 767. Tato spolehlivá dvoumotorová letadla uvedl Boeing na trh začátkem 80. let a pro Boeing byly mimořádně úspěšnými projekty. Postupem času byla tato dvojice v konkurenci s lepšími a modernějšími modely letadel. Boeing 757 byl kanibalizovaný nově vedeným prodlouženým modelem Boeing 737-800 a model 767 musel odrážet útoky ze strany populárního modelu Airbus A330. Boeing se pokusil sice zvrátit vývoj uvedením prodloužené varianty 767-400, ten si však objednali v počtu 37 kusů jen dva zákazníci (21 Delta Airlines, 16 United Airlines).

Montáž "Section 41", nosní sekce Boeingu 787
Porovnání velikostí Boeingu 787-8 (černý obrys) s Boeingem 777-300 (šedá), 767-300 (modrozelená), a 737-800 (modrá).

V lednu 2001 Boeing vydal zprávu, že zkoumá nové směry ve vývoji nových modelů pod označením "Project 20XX" Prohlášení bez jakýchkoliv nákresů a podrobností vyvolalo mnoho dohadů až mýtů. Objevily se domněnky, že Projekt 20XX směřuje ke stroji s křídly ve tvaru delta, který se bude podobat letadlu Concorde.

29. března 2001 Boeing odhalil pravdu, když představil letadlo velikosti Boeingu 767 s neobvyklou konfigurací s motory instalovanými v zadní části a s doletem přes 8000 mil. To co vyvolalo pozornost však nebyla konfigurace, dolet nebo velikost. Hlavní zbraní tohoto modelu měla být rychlost. Cestovní rychlost letadla měla dosahovat 95 - 98% rychlosti zvuku ( Mach 0,95 - 0,98), což by umožnilo zkrátit dobu letu z Londýna do Singapuru o 3 hodiny nebo při letu z Londýna do Sydney až o 5 hodin. Koncept dostal označení "Sonic Cruiser". Letadlo mělo létat o 15 - 20% rychleji než současné typy při provozních nákladech modelu Boeing 767.

První trhlina v konceptu Sonic Cruiser se objevila v červnu 2001 na aerosalónu v Paříži. Environmentální kruhy, frustrované odmítnutím Kjótského protokolu ze strany americké vlády, začaly vykreslovat nepříznivé ekologické vlivy vysokorychlostního konceptu Sonic Cruiser. Tyto hlasy završil otevřený dopis Evropské komisařky pro životní prostředí Margot Wallström, který zaslala exekutivě Boeingu. Avšak rozhodujícím momentem pro projekt Sonic Cruiser byl útok teroristů 11. září 2001 a následné problémy leteckých společností. Studie proveditelnosti projektu Sonic Cruiser byla problematická. Průzkum mezi aeroliniemi ukázal, že nevěří možnosti získat dostatek cestujících platících mírně vyšší jízdné za rychlost a obávají se ekonomické návratnosti poměrně drahého stroje.

To byl ideální čas na to, aby Boeing představil projekt Yellowstone, na kterém se ve vší tichosti pracovalo souběžně s projektem Sonic Cruiser. Projekt Yellowstone byl spolu s konceptem Sonic Cruiser součástí studie "Project 20XX", jehož hlavním záměrem bylo prozkoumat vliv pokročilých výrobních technologií, nových materiálů, designu a systémů pro výrobu vysokorychlostního letadla v porovnání s konvenčními technologiemi.

Boeing vytvořil projekt Yellowstone jen jako referenční model, na kterém chtěl demonstrovat přínos nových technologií ve srovnání s řadou modelů Boeing 767 a následně chtěl vyčíslit přínosy rychlejšího letadla, na kterém měly být použity nové technologie. Od roku 2001 Boeing začal prezentovat model z projektu Yellowstone jako "environmentálně optimalizovaný", protože použití technologií uvažovaných pro Sonic Cruiser nabídlo výrazné zlepšení vlastností i pro letadla konvenční stavby.

Zatímco světové aerolinie pochybovaly o přidané hodnotě vyšší rychlosti, přišlo v roce 2002 sdělení společností British Airways a Air France o ukončení provozu nadzvukového letadla Concorde z ekonomických důvodů. V Boeingu však stále neměli jasno, zda se ubrat cestou vyšší rychlosti, nebo začít vyvíjet environmentální optimalizované a vysoce efektivní letadlo. Proto na konci roku 2002 předložily aeroliniím k posouzení až tři koncepty letadla Sonic Cruiser a jeden koncept letadla, které se podobalo Boeing 767 a Boeing 777 se šikmými konci křídel, na kterém byly z velké části využity kompozity a nové motory s vysokým obtokovým poměrem s vysokou efektivností. Aerolinie daly přednost efektivitě před rychlostí.

Verze[editovat | editovat zdroj]

787-3[editovat | editovat zdroj]

Verze původně pro lety na kratší vzdálenosti s větší kapacitou (290 míst s dvěma třídami). Nakonec byla tato verze pro malý zájem zrušena, dvěma japonským zájemcům byla nabídnuta základní verze 787-8.

787-8[editovat | editovat zdroj]

Boeing 787-8 s typickou kapacitou 242 pasažérů a s doletem 13 621 kilometrů je základní model řady Boeingů 787. Byl poprvé spuštěn do provozu v roce 2011, tento typ má nahradit typ Boeing 767 verze 200 a 300.

787-9[editovat | editovat zdroj]

Boeing 787-9 je prodloužená (o 6,1 metrů) verze základního Boeingu 787-8 se stejným rozpětím křídel. Nahrazuje Boeing 767-400 a konkuruje například typu Airbus A330. První let Boeingu 787-9 se uskutečnil 17. září 2013, první komerční let se uskutečnil již rok poté 7. října 2014 u společnosti All Nippon Airways.

787-10[editovat | editovat zdroj]

Tento typ je nejdelší verze B787 s kapacitou 310-330 pasažérů (podle počtu cestovních tříd). S kapacitou se podobá typu Boeing 777-200 a bude konkurovat typu Airbus A350-900, A330-300 a A340. Délka trupu bude 68,3 metrů (což je o 11 metrů delší než verze -8), rozpětí bude stejné.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Boeing 787 Dreamliner při svém prvním letu
Schéma Boeingu 787-8
Boeing 787-9 na svém prvním letu
Kokpit Boeingu 787
Model 787-8[6][7] 787-9[8] 787-10
Posádka kabiny Dva
Cestujících 210–250 250–290 310–330
Délka 57 m 63 m 68 m
Rozpětí křídel 60,1 m
Úhel trup–křídlo 32,2°
Výška 17,2 m
Výška trupu 5,91 m (19'5")
Šířka trupu 5,75 m (18'11")
Šířka kabiny 5,49 m (18')
Objem nákladu 124,6 m³, 4400 ft³, 28 LD3 152,9 m³, 5400 ft³, 36 LD3
Hmotnost bez nákladu 109,7694 t 115,2125 t
Maximální vzletová hmotnost 219,5387 t 244,9399 t 254,011 t
Letová rychlost Mach 0,85 (903 km/h, 561 mph, 487 uzlů, ve výšce 40 000 stop/12 192 m)
Maximální letová rychlost Mach 0,89 (945 km/h, 587 mph, 510 uzlů, ve výšce 40 000 stop/12 192 m)
Dolet 14 200 – 15 200 km 14 800 – 15 750 km 11 900 km
Maximální objem palivové nádrže 126 917 l 138 898 l
Praktický dostup 13 100 m
Motory (2×) General Electric GEnx nebo Rolls-Royce Trent 1000
Maximální tah motoru 284,7 kN 311,4 kN 340 kN

Kabina[editovat | editovat zdroj]

Nová okna, která přibyla do tohoto typu letadla, se již nezatahují roletkou, ale zatemňují se. Doba úplného zatemnění trvá přibližně 20 sekund a neumí se zatemnit úplně, značná část světla z venku stále oknem proniká, což spoustě cestujících vadí. Okna jsou také největší která zatím v civilním letectví byla, jejich rozměry jsou 27 cm na šírku a 47 cm na výšku.

Uhlíková vlákna[editovat | editovat zdroj]

Kompozitní trup Boeingu 787
Poprvé na veřejnosti 8.7 2008
První provozovatel typu v Evropě polská národní letecká společnos LOT

V konstrukci modelu 787 Dreamliner je místo tradičních kovů (např. hliník) použito ve velké míře uhlíkových vláken.

Klady[editovat | editovat zdroj]

Tento moderní materiál, který se začal používat při konstrukci automobilů a též hi-tech vojenské letecké techniky, má oproti kovům řadu výhod: při zachování přibližně stejné pevnosti je znatelně lehčí a mnohem pružnější. Model 787 tak bude celkově lehčí a ne tak robustní konstrukce jako jiné modely. Spolu s hmotností letounu souvisí i očekávaná menší spotřeba paliva až o 20 % oproti modelu 767.

Zápory[editovat | editovat zdroj]

Na druhou stranu jsou uhlíková vlákna na rozdíl od kovů křehčí a v případě deformace (např. při leteckém neštěstí) se místo zkroucení a zbachratění (které se dá očekávat v případě hliníkové konstrukce) roztříští. Druhou, zatím nezodpovězenou otázkou, je odolnost konstrukce letounu z uhlíkových vláken vůči blesku. Zatímco kovová konstrukce se zachová jako Faradayova klec, uhlíková vlákna tuto schopnost nemají.

Defekty ve struktuře karoserie z uhlíkových vláken navíc nemusejí být tak zřetelné jako v případě kovové konstrukce a namísto pravidelných vizuálních kontrol letounů by se musely použít drahé postupy (např. na bázi sonografie), které vyžadují nová zařízení a jejich obsluhu a v některých případech nebudou možné bez rozebrání (částí) letounu.

Stanovisko úřadů[editovat | editovat zdroj]

Úřady jako Federal Aviation Administration si ve věci těchto otázek vyžádaly další testy[9], které s velkou pravděpodobností budou pro Boeing znamenat zdržení dodávek nejenom modelu 787, ale všech verzí s konstrukcí z tohoto materiálu.

Zpoždění dodávek[editovat | editovat zdroj]

Podle původního harmonogramu měla první B 787 dostat společnost All Nippon Airways v květnu 2008, ale kvůli problémům při výrobě byl v dubnu 2008 oznámen už čtvrtý odklad dodání prvního stroje, tentokrát na třetí čtvrtletí 2009. Zároveň byl odložen první let typu na poslední čtvrtletí 2008.[10] První let se nakonec uskutečnil o více než rok později, 15. prosince 2009.[11] Některé letecké společnosti (Qantas se sídlem v Austrálii) kvůli tomu zrušily objednávky na typ 787-8, mají však objednaný typ 787-9. Český charterový dopravce Travel Service zrušil objednávku na 787-8, který plánoval využívat pro dlouhé tratě do exotických destinací, ale v souvislossti s jeho orientací na krátké a středně dlouhé lety objednal tři letouny typu Boeing 737-8 MAX, které by patřily přímo společnosti. Na začátku srpna 2014 Travel Service započal jednání o pořízení dalších pěti letadel Boeing 737-8MAX (z těchto letounů společnost do budoucna plánuje vytvořit základ své flotily), avšak přes leasingovou agenturu. První provozovatelem typu 787 se v Evropě stala společnost LOT v 2012.

Technické potíže[editovat | editovat zdroj]

Americký Federální úřad pro letectví v polovině ledna 2013 po sérii incidentů s poruchou baterií zakázal provoz všech asi 50 letounů Boeing 787, které už ve světě létaly. V dubnu téhož roku úřad schválil nový systém ochrany baterií před vznícením, což byl zásadní krok k tomu, aby se Dreamliner mohl vrátit k letům s cestujícími. Boeing sice nepřišel na to, co sérii poruch lithium-iontových baterií způsobilo, ale tvrdí, že díky jejich lepší ochraně už nebezpečí jejich vznícení nehrozí.[12]

Vrácení norským dopravcem[editovat | editovat zdroj]

V září 2013 norská nízkonákladová letecká společnost Norwegian Air Shuttle vrátila Dreamliner výrobci s odůvodněním, že "spolehlivost tohoto letadla je prostě nepřijatelná. Naši cestující se s něčím takovým nemohou spokojit". Po opravě se stroj vrátil do služeb Norwegian Long Haul. V současné době (srpen 2014) Norwegian Long Haul provozuje 7 letounů Boeing 787-8, objednaných má 5 letounů 787-8 a 8 letounů 787-9. Spolehlivost Dremlinerů ve službách tohoto dopravce se tedy evidentně zlepšila.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Japan Airlines announces delivery of 787 [online]. March 21, 2012, [cit. 2012-06-12]. [1]. (anglicky) 
  2. http://india.nydailynews.com/article/0e44cec2ac93335d5ef1f0754b2c2b76/air-india-to-lease-out-fuel-guzzling-777s
  3. SŮRA, Jan. Sen o Dreamlineru v Česku končí. Travel Service zrušil objednávku. iDnes.cz [online]. 2013-08-11 [cit. 2013-08-11]. Dostupné online.  
  4. a b Boeing 787: Orders and Deliveries (updated monthly)
  5. Boeingy 787 Dreamliner nesmí do vzduchu, jsou poruchové, 17. ledna 2013, Lidovky.cz
  6. Boeing. Dostupné online.  
  7. Boeing. Dostupné online.  
  8. Boeing. Dostupné online.  
  9. http://www.tmworld.com/article/CA6488083.html
  10. Dodávky Dreamlineru opět odloženy [online]. Letectví.cz, 2008-04-10, [cit. 2008-04-11]. Dostupné online.  
  11. Velká premiéra je tu. Dreamliner dnes konečně vzlétl, aktuálně.cz, 15. prosince 2009
  12. Potížemi pronásledovaný Dreamliner hořel v Londýně, ochromil Heathrow. iDNES.cz [online]. 2013-07- 12. Dostupné online.  
  13. Norské aerolinky vracejí Boeingu Dreamliner. Spolehlivost letadla je nepřijatelná, tvrdí

Audiovizuální dokumenty[editovat | editovat zdroj]

  • (anglicky)787 Dreamliner av Boeing, prezentační film letounu
  • (anglicky)Dan Rather Reports – Plastic Planes, reportáž zkoumající příčiny zpoždění dodávek i bezpečnostní otázky nových materiálů

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]