de Havilland Canada Dash 7

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
de Havilland Canada Dash 7
DHC-7 (YU-AIE), Adria Airways
DHC-7 (YU-AIE), Adria Airways
Určení dopravní a transportní letoun
Výrobce de Havilland of Canada, Ltd., Downsview, Ontario, Kanada
První let 27. března 1975
Zařazeno 1978
Uživatel RCAF
Berjaya Air, Hawaiian Airlines, Air BC
Výroba 1975-1988
Vyrobeno kusů 113[1]
Vyvinuto z typu DHC-6
Další vývoj Dash 8

De Havilland Canada Dash 7 je kanadský dopravní letoun kategorie STOL, řešený jako samonosný čtyřmotorový hornoplošník s jednoduchými ocasními plochami tvaru T a příďovým zatahovacím podvozkem.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Vývojové práce na letounu DHC-7 byly zahájeny v roce 1974.[2] Maximální pozornost byla věnována vybavení křídla, které obsahovalo dvouštěrbinové vztlakové klapky, spoilery (rušiče vztlaku), aby mohl nový stroj dosahovat co nejkratších vzletů a přistání i na výše položených letištích za ztížených meteorologických podmínek. Pro pohon byly zvoleny čtyři turbovrtulové motory Pratt & Whitney of Canada PT6A-50 o vzletovém výkonu po 835 kW, které roztáčí pomaloběžné čtyřlisté vrtule se sníženou intenzitou hluku Hamilton Standard 24PF.

Továrna zahájila stavbu dvou létajících prototypů společně s dvojicí nevybavených draků pro pevnostní zkoušky a únavové testy přetlakové kabiny. První prototyp (imatrikulace C-GNBX-X) byl zalétán 27. března 1975, druhý (C-GNCA-X) provedl svůj premiérový let 26. června téhož roku.

30. května 1977 poprvé vzlétl první sériový letoun DHC-7 (C-GQIW)[3] a všechny tři stroje se zapojily do intenzivního zkušebního letového programu. Bez ohledu na stav zakázek se společnost DHC rozhodla pro sériovou produkci v počtu 50 kusů. První letoun této výrobní série převzala letecká společnost Rocky Mountains Airways v USA, která jej od 3. února 1978 nasadila na své spoje.

Dash7 Air Greenland

Dash 7 se na jaře 1978 objevil také u kanadské společnosti Wardair a v Evropě u španělského přepravce Spantax. K září 1979 byl aktuální stav objednávek na počtu 59 exemplářů, v březnu 1980 již 83. Postupně byly odkupovány přepravci Golden West, Ransome, Air Wisconsin, Henson Aviation, Air Pacific a Air Oregon, všechny z USA, dále Time Air a Westcoast Air Holding (Kanada), Alidair (Spojené království), Air Innsbruck (Rakousko), Wideroe (Norsko), Gronlandsfly (Dánsko) a SAHSA (Jižní Jemen).

Letouny v osobní verzi Series 100 převzalo i RCAF včetně dvou kusů v čistě nákladním provedení DHC-7 Series 101 s vojenským označením CC-132. Dalšími zákazníky transportní varianty se staly společnosti Wardair, Emirates Air Services a Greenlandair. K dalším vyráběným verzím patří těžká Series 140 a Series 151 se zvětšenou kapacitou palivových nádrží.

Do ukončení výroby v roce 1988 bylo vyrobeno celkem 113 letounů DHC-7.[4]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

RC-7A (N158CL), Mojave Airport, USA

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Počet členů osádky: 2
  • Počet cestujících: až 50
  • Rozpětí : 28,35 m
  • Délka: 24,58 m
  • Výška: 7,98 m
  • Nosná plocha: 79,90 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 12 110 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 19 959 kg
  • Obchodní náklad: 5284 kg

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální cestovní rychlost:
    • 428 km/h (v 2440 m)
    • 420 km/h (v 4570 m)
  • Dostup na 4 motory: 6980 m
  • Dostup na 3 motory: 4510 m
  • Stoupavost na 4 motory: 6,2 m/s
  • Stoupavost na 3 motory: 3,6 m/s
  • Dolet s plným nákladem v hladině 4570 m: 1352 km
  • Dolet s obchodním nákladem 3040 kg: 2148 km
  • Délka vzletové dráhy, klapky na 25°: 689 m
  • Délka vzletové dráhy v 3050 m, klapky na 15°: 1829 m
  • Délka přistávací dráhy, klapky 45°: 594 m
  • Délka přistávací dráhy v 3050 m, klapky 45°: 823 m

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Světová encyklopedie letadel, DHC-7 Dash 7, list 46, IMP s.r.o., ISBN 83-90877-7-8
  2. Jan Čech, De Havilland Canada Dash-7, Letectví+Kosmonautika, 1982, č.14
  3. Václav Němeček, Civilní letadla 2, 1981, str. 126
  4. Riccardo Niccoli, Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy, 2001, str. 78

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 412. 
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. 
  • NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 2. 1. vyd. Praha: NADAS, 1981. 
  • NĚMEČEK, Václav. De Havilland Canada DHC-7 Dash 7. Letectví a kosmonautika. Únor 1980, roč. LVI., čís. 4, s. 151-154. 
  • ČECH, Jan. De Havilland Canada Dash-7. Letectví a kosmonautika. Červenec 1982, roč. LVIII., čís. 14, s. 536 a 537. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]