Boeing E-4

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
E-4
US Air force E-4B.jpg
Určení letadlo velení a řízení
Výrobce Boeing
První let 13. června 1973
Zařazeno 1974
Charakter Ve službě
Vyrobeno kusů 4
Vyvinuto z typu Boeing 747-200
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boeing E-4 Advanced Airborne Command Post (AACP), také Nightwatch nebo neoficiálně „doomsday aircraft“ („letadlo soudného dne“) je letadlo velení a řízení, které od roku 1974 slouží v americkém letectvu. Stroj má primárně sloužit jako mobilní velitelské stanoviště pro prezidenta Spojených států, a to hlavně v případě jaderné války. Je navrženo tak, aby odolalo elektromagnetickému pulsu jaderné exploze a zůstalo zcela neporušené. Minimálně jeden E-4B je neustále v pohotovosti, aby byl k dispozici americkému prezidentovi, ministru obrany a Hlavnímu štábu ozbrojených sil USA.

Americký prezident při svých návštěvách v zámoří obvykle používá Air Force One. Letoun E-4B se však vždy nachází na nedalekém letišti, aby byl k dispozici, pokud by se vyžadovala okamžitá evakuace v případě hrozící jaderné války.[1]

E-4 Nightwatch je z hlediska nákladů na provoz nejdražším letadlem amerického letectva. Náklady na letovou hodinu E-4 dosahují 159 529 dolarů.[2]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

E-4 bylo zařazeno do služby v roce 1974, kdy nahradilo letadla EC-135J. Letadlo je modifikovanou verzí Boeingu 747-200.

První dvě letadla byla americkému letectvu dodána v roce 1973 pod označením E-4A, přičemž byly poháněny čtyřmi motory Pratt & Whitney JT9D. Ke konci roku 1975 se k této dvojici přidal i třetí stroj, avšak jeho pohon již zajišťovaly motory GE F103 (CF6). Čtvrté a zároveň poslední z těchto letadel bylo zavedeno v lednu 1980. Od předchozích tří strojů se odlišovalo dodatečným vybavením (včetně viditelného hrbu na vrchní části trupu) a neslo označení E-4B. V roce 1985 byly na tento standard upraveny i první tři letadla, přičemž první dva kusy získaly také motory CF6. K další a zatím poslední modernizaci celé letky došlo v roce 2005.[3]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Vnitřní uspořádání prostorů E-4

Hlavní paluba je rozdělena do šesti funkčních prostorů: pracovní místnost velení, konferenční místnost, briefingová místnost, pracovní místnost operačního týmu, komunikační místnost a odpočinková zóna. E-4B může přepravit až 112 osob včetně společného operačního týmu, posádky, personálu údržby a zabezpečení, komunikačního týmu a dalších vybraných osob.[4]

Charakteristický hrb na vrchní části trupu chrání robustní vysokofrekvenční a satelitní anténu pro komunikaci se zemí.

Maximální dolet stroje je 11 000 km, může však být prodloužen díky schopnosti tankování paliva za letu. Letová vytrvalost E-4B je 12 hodin, za podpory tankerů však může vydržet ve vzduchu až 72 hodin. Letadlo dosahuje maximální rychlosti 965 km/ h ve výšce 9 100 m.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Specifikace (E-4B)[editovat | editovat zdroj]

E-4B se připravuje na tankování ve vzduchu prostřednictvím letounu KC-10 Extender

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Cestovní rychlost: 895|m km/h
  • Maximální rychlost: 965 km/h ve výšce 9 100 m
  • Dolet: 11 000 m
  • Dostup: více než 13 716 m

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boeing E-4 na slovenské Wikipedii.

  1. Five facts about the Boeing E4B 'Doomsday Plane'
  2. this chart shows the incredible cost of operating the US Air Force 's most expensive planes
  3. Boeing E-4 Advanced Airborne Command Post
  4. E-4B

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]