Boeing 707

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Boeing 707
707-138B Qantas dnes vlastněný Johnem Travoltou v r. 2007 Pařížském aerosalonu
707-138B Qantas dnes vlastněný Johnem Travoltou v r. 2007 Pařížském aerosalonu
Určení dopravní letoun
Výrobce Boeing Airplane Company
První let 20. prosince 1957
Zařazeno říjen 1958 (Pan American)
Charakter Několik v provozu
Uživatel Pan Am
USAF, RAAF, SAAF
Výroba 1958 až 1979
Vyrobeno kusů 1 010 ks
Cena za kus US$4,3 mil. (1955), US$36,5 mil. (2012)
Varianty Boeing 720
Boeing C-137 Stratoliner
Další vývoj Boeing E-3 Sentry
Boeing E-6 Mercury
Northrop Grumman E-8 Joint STARS

Boeing 707 je čtyřmotorové proudové dopravní letadlo, první svého druhu na americkém kontinentu; civilní verze prototypu 367-80.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Kokpit stroje Boeing 707-123B

První přímý prototyp Boeing Model 707-121 byl v barvách letecké společnosti Pan Am zalétán 20. prosince 1957 s motory Pratt and Whitney JT3C-6 s tahem po 57,8 kN[1]. Později obdržely účinné tlumiče hluku a obraceče tahu. Oproti prototypu Boeing 367-80 měl prodloužený trup o 5,89 m a okna kokpitu byla zvětšena pro lepší výhled při pojíždění. Nákladové a zavazadlové prostory obdržely přetlakování. Do nových pylonů pohonných jednotek byla instalována turbodmychadla poháněná vzduchem od devátého stupně kompresoru sloužící ke klimatizaci a k přetlakování. Do řízení byly zapojeny pružinové posilovače a na vrcholu svislé ocasní plochy přibyla tyčová anténa VKV. Letoun byl určen zejména pro kontinentální linky s kapacitou 124 až 181 pasažérů. Stroje této série objednaly letecké společnosti Pan Am, Trans World Airlines a American Airlines. V roce 1958 již Boeing registroval objednávky od jedenácti dopravců na různé verze 707.

Boeing 707-121 letěl poprvé přes oceán 26. října 1958 na lince New York-Paříž společnosti Pan Am. Na vnitrostátní linky byl poprvé nasazen dopravcem American Airlines 25. ledna 1959 mezi New Yorkem a Los Angeles.

Varianta s prodlouženým doletem pro australskou leteckou společnost Qantas nesla označení 707-138 se zkráceným trupem na 40,77 m.

Dálkový typ 707-320 Intercontinental pro Pan Am z roku 1959 měl prodloužený trup na 46,61 m s maximální kapacitou 189 cestujících. Na křídlo byly namontovány motory Pratt and Whitney JT4A-3 nebo -4 po 70,4 kN, či -9 po 74,7 kN tahu. V témže roce byla vyrobena první verze s dvouproudovými motory označená Model 707-420 Inercontinental. Pohonné jednotky tvořily britské motory Rolls-Royce Conway Mk. 508 s tahem po 77,9 kN. Tyto letouny održela dopravní společnost BOAC v počtu 18 kusů, Air India 6 letounů značené 707-437, Varig 2 kusy, Lufthansa 5 a El Al 3 stroje.

V roce 1961 zalétaná verze Model 707-120B měla Kreugerovy klapky na náběžné hraně křídla i mezi turbodmychadlovými motory Pratt and Whitney JT3D-1 s tahem po 75,6 kN, nebo -3 s tahem zvýšeným na 80,1 kN. Nové motory měly již dostatečný výkon a dávaly velké množství vzduchu, takže zmizelo pomocné turbodmychadlo klimatizace z pylonu motoru č. 1.

Boeing 707 společnosti Egypt Air na Maltě

Pro společnost Braniff byla v pěti kusech vyrobena varianta Model 707-220 s jednoproudovými motory Pratt and Whitney JT4A-3 po 70,3 kN.

Zástavbou proudových motorů JT3D-3 do draku -320 v roce 1962 vznikla verze Model 707-320B. Tento typ měl křídla zakončená novými koncovými oblouky, které snižovaly indukovaný odpor a zvětšené rozpětí vodorovné ocasní plochy. Příďový podvozek obdržel přepracované zakrytování zatažených kol. Letecká společnost Avianca zakoupila tyto stroje značené jako 707-359B, Aerolineas Argentinas jako Model 707-387B. Celková produkce dosáhla 188 kusů.

Letoun se dočkal i nákladní verze (707-320C Convertible) s dvouhřídelovými dvouproudovými motory Pratt and Whitney JT3D-7 nebo -8A o vzletovém výkonu 93,4 kN z roku 1963. Na levé straně trupu před křídlem přibyla nákladová vrata. Společnost Alia obdržela letouny značené jako 707-3D3C. Celkem bylo vyrobeno 373 exemplářů.

Poslední variantou vyráběnou až do roku 1980 byla 707-3K1C, která již byla zcela nezávislá na pozemních zdrojích elektrického proudu a stlačeného vzduchu díky zabudované jednotce APU v kořeni pravého křídla. Dodává elektrickou energii do systémů letounů i při zastavených pohonných jednotkách. Z původního prototypu 367-80 byly dále vyvinuty vojenské verze: Model 707-120 používá vojenské letectvo USA označené VC-137A, 707-320B přeznačené na VC-137C, E-3A Sentry, Boeing E-6 Mercury, C-135, KC-135 a dokonce prezidentský speciál Air Force One.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Česko[editovat | editovat zdroj]

  • Jediným provozovatelem tohoto typu v česku byly aerolinie CMA Cargo Moravia Airlines mezi roky 1990 až 1992, ty provozovaly dva kusy tohoto letounu a jeden z nich pod českou imatrikalcí OK-XFJ.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Verze 707-020 707-120B 707-320B
Kapacita
(2 třídy)
110 147
Kapacita
(1 třída)
179 202
Maximální vzletová hmotnost 116 570 kg 151 320 kg
prázdná hmotnost 46 786 kg 55 580 kg 66 406 kg
Dolet 6 820 km 6 920 km
Cestovní rychlost 1000 km/h 972 km/h
Délka 41,5 m 44,1 m 46,6 m
Rozpětí 39,9 m 44.4 m
Výška 12,5 m 12,9 m
Pohonná jednotka (4 x) Pratt & Whitney JT3C-7 Pratt & Whitney JT3D-1 - 75,6 kN PW JT3D-3 - 80 kN
PW JT3D-7 - 84,4 kN

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 2. 1. vyd. Praha : Nadas, 1981.  
  • ČECH, Jan. Boeing Model 707. Letectví a kosmonautika. červenec 1984, roč. LX, čís. 16.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Čech, Letectví+kosmonautika, Boeing Model 707, 1984, č.16, str. 31

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]