Dornier 328

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dornier 328
Sun-Air Do-328.jpg
Určeníturbovrtulový dopravní letoun
VýrobceDornier, Fairchild
První let6. prosince 1991
Zařazenoříjen 1993
UživatelLoganair
United Express, Alitalia, Lions Air
Výroba1991–2000
Vyrobeno kusů217
Další vývojFairchild Dornier 328JET
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dornier 328 je německý dvoumotorový turbovrtulový úzkotrupý hornoplošník pro krátké až střední tratě.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Program Do 328 byl původně zahájen firmou Dornier Luftfahrt GmbH vlastněnou koncernem Deutsche Aerospace v první polovině 90. let 20. století.

Zálet prototypu (výr. č. 3001, imatrikulace D-CHIC) s instalovanými motory Pratt & Whitney Canada 119B/C se konal 6. prosince 1991 v Oberpfaffenhofenu.

Druhý zkušební stroj (D-CATI) byl zalétán 4. června 1992. Jeho primárním úkolem bylo prověřit palubní systémy a zejména avioniku Honeywell Primus 2000. Do letových testů se následně zapojily další dva stroje (D-COOL a D-CITI).

Do pravidelného provozu byl zařazen v říjnu 1993 švýcarská regionální společnost Air Engiadina. Druhým uživatelem se 15. listopadu 1993 stal dopravce Horizon Air z USA. Kapacita hlavní kabiny byla 30 až 32 cestujících, dvoučlennou posádku doplňoval jeden palubní průvodčí.

Po odkoupení firmy americkým výrobcem Fairchild Aircraft z texaského San Antonia v roce 1996 bylo vytvořeno uskupení Fairchild-Dornier se sídlem v německém Oberpfaffenhofenu. Výroba se pak rozšířila také do USA.

Od základního typu Do 328-100 vznikla verze Do 328-110 s prodlouženým doletem a vyšší hmotností. Dalšími verzemi byly Do 328-120 se zkráceným vzletem a přistáním a Do 328-130 s upraveným ovládáním směrovky při vyšších rychlostech. Výroba skončila v roce 2000, za tuto dobu se vyrobilo 217 kusů tohoto letadla.

Firma Fairchild tento stroj později inovovala, udělala z něj proudový letoun s dvojicí turboventilátorových jednotek PWC 306. Ten nese označení Do 328JET (původně Do 328-300), kterým společnost hodlala konkurovat proudovým typům pro regionální linky. Od této verze byl odvozen také obchodní model Envoy 3 pro 12 až 14 osob.

Dalšímu rozvoji typu Do 328 zabránila platební neschopnost společnosti Fairchild-Dornier a uvalení nucené správy 1. července 2002. V polovině následujícího roku převzala veškerá práva na program Do 328JET organizace AvCraft Aerospace GmbH, kterou však v březnu 2005 potkal stejný osud.

V květnu 2017 byla hlavním uživatelem Do 328 irská společnost Loganair se třemi kusy ve flotile.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Do 328 v turbovrtulové a proudové konfiguraci

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Délka: 21,23 m
  • Rozpětí: 20,98 m
  • Výška: 7,05 m
  • Nosná plocha: 40 m²
  • Prázdná hmotnost: 9 100 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 13 990 kg

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Cestovní rychlost: 620 km/h
  • Dolet: 1852 km
  • Praktický dostup: 9492 m

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Pro zobrazení popisku přejeďte přes obrázek myší

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dornier 328 na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]