KLM

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z KLM Royal Dutch Airlines)
Skočit na: Navigace, Hledání
KLM Royal Dutch Airlines
KLM Royal Dutch Logo Skyteam 2011.svg
IATA
KL
ICAO
KLM
CALLSIGN
KLM
Zahájení činnosti 7. října 1919
Sídlo Amstelveen, Nizozemsko
Hlavní základna Letiště Schiphol
Destinace 145 (únor 2017)
Velikost flotily 118 (únor 2017)
Člen aliance SkyTeam
Web: www.klm.com

KLM Royal Dutch Airlines (česky: Nizozemské královské aerolinie KLM; nizozemsky: Koninklijke Luchtvaart Maatschappij, zkráceně pouze KLM) je národní letecká společnost Nizozemska, která má leteckou základnu na mezinárodním letišti Schiphol v Amsterdamu. Sídelní budova se nachází v Amstelveenu. KLM je sesterskou společností Air France–KLM a je členem letecké aliance SkyTeam. Kratší regionální lety léto společnosti po Evropě pro KLM zajišťuje pobočka KLM Cityhopper.

KLM pojmenovává svá letadla podle pomátek UNESCO. Letoun Boeing 777-200ER imatrikulace PH-BQL nese název Litomyšl Castle, podle zámku v českém Litomyšli.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Logo KLM mezi roky 1919 až 1950
McDonnell Douglas DC-10-30 společnosti KLM v roce 1988

Založení[editovat | editovat zdroj]

KLM byly založeny 7. října 1919 pod královskou patronací, neboť v prosinci téhož roku nad nimi převzala záštitu nizozemská královna Vilemína, čímž získaly právo nosit ve svém názvu titul „Královské", nizozemsky „Koninklijke". Jde o nejstarší dosud existující leteckou společnost a také o nejstarší společnost, která nese stále stejný název. První let proběhl 17. května 1920 a zahájil linku mezi Londýnem a Amsterdamem. Na palubě letounu Havilland DH.16 byli dva britští novináři a náklad novin. Tato linka je stále provozovaná, jedná se o nejstarší provozovanou pravidelnou leteckou linku na světě.

V roce 1924 tato společnost obdržela nizozemský letoun Fokker F.VII, v roce 1929 s ním byla zahájena pravidelná linka do Indonésie. KLM se staly první evropskou společností která obdržela americký dvoumotorový vrtulový letoun Douglas DC-2. Později byly dodány také Fokkery F.XVIII a Douglasy DC-3.

Světové války[editovat | editovat zdroj]

Během druhé světové války byly letouny KLM označeny na trupu nápisem „Holland", což je mělo identifikovat jako letouny neutrální země. To umožnilo i při válce obhospodařovat množství tras a zřídit pravidelnou linku do Spojených států amerických, ikdyž část linek společnost stejně musela omezit či zastavit.

Poválečná expanze[editovat | editovat zdroj]

Ihned po skončení války společnost rychle obnovila její veškeré linky. Obdržela také letouny Douglas C-54 Skymaster, se kterými létala do Indonésie. Další z nových typů byl Douglas DC-4, se kterým podnikala lety do New Yorku. Byly zavedeny nové linky do Jižní Ameriky a Mexika. V roce 1955 byl dodán typ Lockheed L-1049 Super Constellation, v roce 1957 Vickers Viscount, v roce 1957 DC-7 a v roce 1959 Lockheed L-10 Electra.

Proudová éra[editovat | editovat zdroj]

KLM v minulosti provozovaly například typ Douglas DC-8-63, fotografie z roku 1982

První proudový letoun obdržely KLM v březnu 1960 a byl to letoun Douglas DC-8.

V roce 1965 založily KLM společnost KLM Helicopters, která vrtulníky obstarávala na ropné plošiny v Severním moři.

80. a 90. léta 20. století[editovat | editovat zdroj]

Dvoupatrový letoun Boeing 747-200 si tato společnost objednala v šesti kusech a první byl dodán v roce 1971, v roce 1972 byl dodán také první třímotorový Douglas DC-10. V těchto letadlech v roce 1974 KLM zavedla tzv „KLM FFF" (KLM Full Fare Facilities), ve které měli pasažéři za příplatek k letence doplňkové exkluzivní služby na palubě. Jednalo se tak o předchůdce současné obchodní třídy. O 7 let později po dodání prvního Boeingu 747-200 se stala také největší letecká katastrofa v dějinách, Boeing 747 KLM se střetl s pojíždějícím 747 společnost Pan Am při vzletu z letiště Tenerife Sever.

Během osmdesátých let KLM obdržely letouny evropské výroby Airbusy A310 a americké výroby Boeing 737, které postupně nahradily DC-9.

V devadesátých letech uzavřely KLM alianci s dnes již zaniklými Northwest Airlines a získaly v nich podíl 20 %. V roce 1985 KLM získaly od Air Transport World ocenění „Letecká společnost roku". V roce 1989 byl společnosti dodán první Boeing 747-400, v roce 1994 první MD-11 a o rok později získala společnost také první Boeing 767.

Dne 1. dubna 1991 vznikla sloučením společností NLM CityHopper a Netherlines regionální sesterská společnost KLM, KLM Cityhopper. V roce 1998 vznikla společnost KLM uk. Stalo se tak při zakoupení podílu KLM v Air UK. Tato společnost provozovala vnitrostátní lety ve Spojeném království a lety ze Spojeného království do Nizozemska, měla základnu na letišti Londýn–Stansted. V roce 2003 byla tato společnost sloučena s KLM Cityhopper, ještě před tím měla flotilu 36 letadel.

21. století[editovat | editovat zdroj]

Logo společnosti Air France-KLM, které je KLM součástí

Podíl v Northwest Airlines prodaly KLM v roce 1998 a začaly se zajímat o jiné leteckých společnostech. Byla navázána spolupráce s italskou aerolinií Alitalia, ta byla v roce 2000 zrušena. V tomto roce probíhaly také diskuze o spojení KLM a British Airways v novou silnou leteckou společnost, tyto myšlenky byly ale opuštěny.

Teroristické útoky 11. září 2001 zapříčinily menší zájem o létání a následovně museli kvůli ztrátám snížit kapacity o 15 % a propustily přibližně 1500 zaměstnanců. Vedení KLM rozhodlo o redukci typů provozovaných na dlouhých linkách na A330, Boeing 747 a 777, především kvůli snížení celkových nákladů.

Dne 30. září 2003 oznámila Air France s KLM vytvoření společné letecké společnosti s názvem Air France–KLM. V roce 2004 se KLM stala členem aliance leteckých společností SkyTeam.

Současné sesterské společnosti[editovat | editovat zdroj]

KLM má společně se společností Air France-KLM vlastnictví v různých firmách týkajících se letectví:

Společnost Působení Původ Akciový podíl skupiny
Cobalt Ground Solutions Pozemní odbavení Spojené království 60%
Cygnific Prodej Nizozemsko 100%
EPCOR Údržba Nizozemsko 100%
High Speed Alliance Vysokorychlostní vlaky Nizozemsko 5%
Kenya Airways Letecká společnost Keňa 27%
KLM Asia Letecká společnost Tchaj-wan 100%
KLM Catering Services Catering Nizozemsko 100%
KLM Cityhopper Letecká společnost Nizozemsko 100%
KLM Cityhopper UK Letecká společnost Spojené království 100%
KLM Equipment Services Doplňující služby Nizozemsko 100%
KLM Financial Services Finance Nizozemsko 100%
KLM Flight Academy Letecká akademie Nizozemsko 100%
KLM Health Services Zdravotní služby Nizozemsko 100%
KLM UK Engineering Údržba Spojené království 100%
Martinair Nákladní letecká společnost Nizozemsko 100%
Schiphol Logistika Park Logistika Nizozemsko 53%
Transavia Letecká společnost Nizozemsko 100%
Transavia France Letecká společnost Francie 40%

Flotila[editovat | editovat zdroj]

Boeing 747-406ERF nákladní pobočky KLM, KLM Cargo

Současná[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2017 flotila KLM čítala následující letouny s průměrným stářím 11 let, ještě v roce 2014 to bylo 9 let:[1]

Flotila KLM
Letadlo Počet Objednávky Cestující Poznámky
C Y+ Y Celkem
Airbus A330-200 8 30 35 178 243
Airbus A330-300 5 30 40 222 292
Airbus A350-900 7 ? Očekávané nasazení do provozu rok 2020
Boeing 737-700 18 20 6 106 132
Boeing 737-800 25 2 20 6 150 176
Boeing 737-900 5 28 18 132 178
Boeing 747-400 5 35 36 337 408 Budou vyřazeny
Boeing 747-400M 15 35 36 197 268 Budou vyřazeny
Boeing 777-200ER 15 34 40 242 316
Boeing 777-300ER 12 2 35 40 350 425 6 ve staré konfiguraci
34 334 408 6 v nové konfiguraci
Boeing 787-9 8 6 30 48 216 294
Boeing 787-10 7 ? Očekávané nasazení do provozu rok 2020
Flotila KLM Cargo
Boeing 747-400ERF 3 112 760 kg nákladu
Celkem 116 16

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KLM Royal Dutch Airlines Fleet Details and History [online]. 2017-02-08, [cit. 2017-02-09]. Dostupné online.  

V tomto článku byl použit překlad textu z článku KLM Royal Dutch Airlines na španělské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

FLACK, Jeremy. Aeroline světa a jejich letadla (původním názvem: Jane's airlines & airliners). Překlad Jan Krist. 1. vyd. [s.l.] : NAŠE VOJSKO, 2008. 240 s. ISBN 978-80-206-09940-3. S. 119-121.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]