Přeskočit na obsah

Štíhlost křídla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Štíhlost křídla letadla je poměr mezi jeho rozpětím a hloubkou. Určuje se výpočtem jako podíl jeho plochy a rozpětí (resp. druhé mocniny rozpětí a plochy).[1] U křídel s konstantní hloubkou se tento vztah zjednodušuje na poměr rozpětí k hloubce.[2] Jinými slovy se rovná druhé mocnině rozpětí křídla dělené plochou křídla. Dlouhé, úzké křídlo má tedy vysoký štíhlostní poměr, zatímco krátké, široké křídlo má štíhlostní poměr nízký.[3]

Štíhlostní poměr a další vlastnosti půdorysu křídla se často používají k odhadu aerodynamické účinnosti křídla, protože s rostoucím štíhlostním poměrem se zvyšuje poměr vztlaku k odporu, což zlepšuje palivovou hospodárnost motorových letadel a klouzavost letounů bezmotorových.

" "
Nízká štíhlost křídla
" "
Střední štíhlost křídla
" "
Vysoká štíhlost křídla
  1. KOLMANL.INFO -. www.kolmanl.info [online]. [cit. 2024-02-04]. Dostupné online.
  2. Flight Vehicle Technology for Aerospace Systems 9th Edition, Page 40
  3. Kermode, A.C. (1972), Mechanics of Flight, Chapter 3, (p.103, eighth edition), Pitman Publishing Limited, London ISBN 0-273-31623-0

Související články

[editovat | editovat zdroj]